19 CO 132/2022-305 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit bytovou jednotku [číslo] zapsanou na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], vymezenou v budově [adresa] bytový dům, postavené na pozemku [parcelní číslo], zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], včetně součásti bytové jednotky, kterou je podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], vše v k. ú. [obec] u [obec] (předmětná nemovitost) do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 29 769,35 Kč. 2. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu žalobců na vyklizení předmětné nemovitosti, kterou koupili od insolvenčního správce žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Předchozím vlastníkem byl žalovaný, který se ocitl v úpadku, strany se dohodly na vyklizení do [datum], žalovaný ani přes výzvu insolvenčního správce, ani přes výzvu žalobců, předmětnou nemovitost nevyklidil. Žalovaný se v řízení před soudem I. stupně bránil tím, že ke zpeněžení předmětné nemovitosti došlo v rozporu se zákonem, za částku nižší, než nabízela jiná zájemkyně, insolvenční správce a insolvenční soud neplnili své zákonné povinnosti. Soudu I. stupně došel ke skutkovému závěru, že žalovaný vlastnil předmětnou nemovitost, ta byla v rámci insolvenčního řízení vůči žalovanému zpeněžena insolvenčním správcem a vlastníky se stali žalobci, kteří nemovitost nabyli do společného jmění manželů. Žalovaný proti prodeji brojil, incidenční spor však nezahájil. Vlastnické právo žalobců bylo zapsáno do katastru nemovitostí, žalovaný však předmětnou nemovitost nadále užívá a přes výzvy žalobců ji nevyklidil. Při právním posouzení soud I. stupně odkázal na ust. §§ 1011, 1012 a 1040 o. z., dále na ustanovení § 289 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). Uzavřel, že insolvenční správce o způsobu prodeje předmětné nemovitosti žalobcům rozhodl v rámci svých kompetencí dle citovaného ustanovení, přičemž žalovaný nezahájil incidenční spor, kterým by napadl platnost kupní smlouvy v zákonné lhůtě tří měsíců, když kupní smlouvu nelze napadnout v jiném řízení a jiným postupem. Předmětné žalobě tak v plném rozsahu vyhověl. 3. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudku soudu I. stupně vytýkal, že nepředvolal svědkyni [jméno] [příjmení], jejíž svědectví bylo důležité pro prokázání, že došlo ke zpeněžení bytové jednotky v rozporu se zákonem, dále chtěl doložit telefonát od žalobkyně, který považoval za nátlakový. Nesouhlasil s tím, že věc byla projednána v jeho nepřítomnosti. Zopakoval své námitky proti postupu insolvenčního soudu, které již uplatňoval před soudem I. stupně, dále námitku, že předmětná nemovitost nebyla zpeněžena za nejvyšší nabídku. Dále poukazoval na to, že insolvenční správce nepožádal insolvenční soud o souhlas s prodejem mimo dražbu, porušil tak insolvenční zákon a kupní smlouva nenabyla účinnosti. Uvedl, že kromě zájemkyně [jméno] [příjmení], kterou přímo zná, byli další zájemci o předmětnou nemovitost, kteří chodili přímo na adresu nemovitosti, žalovaný je odkazoval přímo na makléřku nebo insolvenčního správce, zájemci nabízeli mnohem vyšší částky. Vzhledem k existenci telefonických hovorů s žalobkyní a zejména jejich znění v žádném případě nedošlo ke koupi předmětné nemovitosti v dobré víře žalobců. V písemném doplnění odvolání žalovaný poukázal na skutečnost, že podal žalobu na určení neplatnosti smlouvy ke Krajskému soudu v Brně s odkazem, že kupující nebyli v dobré víře a předmětný zpeněžovaný majetek bylo možné zpeněžit výhodněji, v dobré víře nebyl ani insolvenční správce. Žalovaný navrhl odvolacímu soudu, aby věc rozhodl tak, že žalobu zamítne. 4. Žalobci se k odvolání vyjádřili písemně, s napadeným rozsudkem se ztotožňují, navrhli jeho potvrzení. Pokud jde o incidenční spor o neplatnost kupní smlouvy k předmětné bytové jednotce, ten byl žalovaným zahájen až po podání odvolání, lhůta tří měsíců pro podání žaloby ve smyslu § 289 odst. 3 IZ byla promeškána. Ani po výzvě Krajského soudu v Brně k doplnění žaloby žalovaný neoznačil tvrzení ani důkazy, ze kterých by včasnost žaloby vyplývala, tedy žalovaný ani neosvědčil, že by neměli být žalobci při nabývání nemovitosti v dobré víře. Žalobci přitom běžným způsobem, tedy v dobré víře, předmětnou bytovou jednotku nabyli, není proto důvod se přezkumem platnosti smlouvy zabývat, jelikož toto již nemůže být ani předmětem jiného řízení, není tedy důvod, aby platnost kupní smlouvy jako předběžnou otázku soud v řízení o vyklizení řešil. Opakovaně žalovaným uváděný údajný telefonát s žalobkyní, který se měl uskutečnit až poté, kdy se měl žalovaný vystěhoval, by ani nemohl být úplatkem nebo jiným trestním jednáním. Žalovaným tvrzený obsah telefonátu vypovídá o pokusu o uzavření dohody o narovnání s vyplacením peněžité částky za vystěhování se z bytu, ze kterého se žalovaný spolu s dalšími osobami doposud odmítá vystěhovat. Ani žalovaným tvrzený obsah údajného telefonátu však není relevantní pro tento spor. Další tvrzení a důkazy, které žalovaný označuje až v odvolání, nejsou rozhodné pro rozhodnutí o důvodnosti žaloby o vyklizení, přičemž tvrzení a důvody mohl žalovaný, vzhledem ke koncentraci řízení, namítat pouze do konce prvního jednání. 5. Žalobci se u jednání vyjádřili k doplnění odvolání žalovaného tak, že podle jejich názoru obsahem doplnění odvolání jsou námitky žalovaného proti postupu v insolvenčním řízení, k tomu poukázali na usnesení Nejvyššího soudu z [datum], sp.zn. 29 NS ČR [číslo]. Podle jejich názoru s prodejem předmětné nemovitosti žalobcům byl dán souhlas zajištěných věřitelů a námitka neúčinnosti smlouvy nemůže být důvodná, všechny podmínky pro prodej byly řádně splněny, jak je shrnuto v usnesení založeném v insolvenčním rejstříku v části B pod bodem 106. U incidenčního návrhu bude přezkoumávána včasnost jeho podání, takové podání žalovaného však včasné nebylo. Neexistuje zde nedostatek dobré víry žalobců, k tomu žalovaný netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by to vyplývalo, tvrdí pouze nesprávný postup insolvenčního správce, to však nemá souvislost s žalobci, ti byli celou dobu v dobré víře, komunikovali s makléřkou, až následně s insolvenčním správcem, a to až po podpisu kupní smlouvy, nejsou zde žádné pochybnosti o dobré víře žalobců při uzavírání kupní smlouvy. Pokud žalobci byli v dobré víře, pak incidenční žaloba byla podána pozdě. 6. Žalovaný se z jednání před odvolacím soudem písemně omluvil, omluvu odůvodnil novým zaměstnáním, které má necelý týden a v současné době prochází kompletním zaškolením, dále poukázal na podání incidenční žaloby, která je vedena u Krajského soudu v Brně pod č. j. 4 Icm 977/2022, s tím, že podle jeho názoru by odvolací soud měl vyčkat rozhodnutí Vrchního soudu, aby nedošlo ke kolizi v rozsudcích. Žalovaný nepožádal o odročení jednání. Obecná zmocněnkyně žalovaného se z jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání. Krajský soud v Brně má za to, že byly dány podmínky pro projednání a rozhodnutí věci v nepřítomnosti žalovaného i jeho zástupkyně, a to v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. 7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející, jakož i celý obsah spisu, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 8. Předně je třeba uvést, že soud I. stupně nepochybil, pokud věc projednal a rozhodl u jednání dne [datum] a vyhodnotil omluvu žalovaného jako nedůvodnou a nikoliv včasnou, a neshledal tedy důvodnou ani žádost o odročení jednání. Postup soudu je plně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Ze spisu se podává, že soud I. stupně se omluvami a žádostmi o odročení jednání ze strany žalovaného řádně zabýval, když na základě dokladu o nemoci ze dne [datum] vyhověl žádostem o odročení jednání nařízeného na den [datum], [datum], [datum], když z dokladů lékařky ze dne [datum] vyplývalo, že žalovaný je nemocen od [datum]. Další žádosti o odročení jednání, které bylo nařízeno na den [datum], již nebylo ze strany soudu I. prvního stupně vyhověno, a to zcela správně, když k omluvě a žádosti o odročení jednání bylo opět doloženo totožné potvrzení od lékařky ze dne [datum]. Soud I. stupně zároveň zjišťoval u ošetřující lékařky žalovaného, zda důvody pro odročení jednání skutečně trvají, touto bylo soudu I. stupně sděleno, že žalovaný lékařku naposledy navštívil [datum]. Soud I. stupně nad rámec svých povinností uvědomil obecnou zmocněnkyni žalovaného o nevyhovění žádosti o odročení jednání z [datum] 9. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud I. stupně správně a přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, o jaké důkazy opřel svá zjištění, pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Podstatný závěr o skutkovém stavu je následující: -) Předmětnou nemovitost koupili žalobci od insolvenčního správce na základě kupní smlouvy ze dne [datum] formou přímého prodeje, ke kterému došlo v rámci konkursního říze