19 CO 5/2023-83 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně ve výrok I. uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci žalovanou částku 96 635 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 91 908 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. zavázal žalované společně a nerozdílně k náhradě nákladů řízení ve výši 5 558 Kč, které uložil zaplatit žalovaným do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti uvedenému rozsudku, a to co do lhůty zaplatit žalovanou částku a náhradu nákladů řízení v délce 3 dnů od právní moci rozsudku, podali včasné odvolání oba žalovaní. V odvolání uvedli, že není pravdou, že v minulosti žalované stanovený splátkový kalendář nebyl hrazen, jak se uvádí v rozsudku soudu I. stupně, splátkový kalendář 1) žalovaná hradila, i když uznává, že v momentě zhoršení zdravotního stavu na platbu zapomněla a přestala splátkový kalendář hradit, je onkologickou pacientkou. Vzhledem k osobním, rodinným i majetkovým poměrům není reálné uhradit dluh a náklady řízení jednorázově v tak krátkém termínu. Zdrojem příjmu celé rodiny, kterou tvoří žalovaní a jejich dvě nezletilé děti, je pouze invalidní důchod žalované ve výši 6 300 Kč, příspěvek na péči II. stupně ve výši 4 400 Kč a dávky státní sociální podpory – přídavek na dítě a příspěvek na bydlení, dále dávky hmotné nouze – příspěvek na živobytí. 3. Žalobce se k odvolání žalovaných, pokud jde o napadenou část rozsudku co do lhůty k plnění, vyjádřil tak, že navrhuje potvrdit napadený rozsudek. Ve vyjádření dále uvedl, že žalovaní na svůj dluh částečně plnili platbami v březnu až květnu 2022 a navrhl částečné zastavení řízení, k tomuto je třeba uzavřít, že z procesního hlediska není takový postup odvolacího soudu možný, když odvolání žalovaných směřovalo pouze do lhůty k plnění, přičemž přisouzená částka nebyla žádným z účastníků zpochybňována a nepodléhá tak odvolacímu přezkumu (§ 212 o.s.ř.). Částečnou úhradu dluhu je možné řešit v případném exekučním řízení. 4. Soud I. stupně ke lhůtě k plnění v napadeném rozsudku uvedl, že s ohledem na zjištěné okolnosti daného sporu došel k závěru, že uložení povinnosti hradit žalovanou částku ve splátkách není důvodné. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, včetně obsahu spisu, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Skutková zjištění nebyla ze strany žalovaných zpochybňována. Z napadeného rozsudku a obsahu spisu vyplývá, že žalovaní byli v minulosti nájemci bytu, který jim žalobce pronajímal, s ohledem na skutečnost, že neplatili nájemné a úhrady spojené s užíváváním bytu řádně a včas, dal žalobce žalovaným výpověď, nájem bytu zanikl ke dni [datum]. Žalovaní byt ve lhůtě nevyklidili a užívali jej nadále bez právního důvodu. Soudem bylo pravomocně rozhodnuto, že jsou povinni byt vyklidit, následně žalovaní byt odevzdali až dne [datum]. Po rozhodnutí o vyklizení žalovaná 1) žádala žalobce o splátky dlužných částek, ani poté však dlužnou částku nesplácela. Žalovaná částka se skládá z dlužného nájemného a úhrad za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu za období do zániku nájmu (rok 2014, 2015), dále z dlužné částky vzniklé v období po zániku nájmu, kdy žalovaní byli povinni platit za užívání bytu částku, odpovídající původnímu nájemnému a úhrady spojené s užíváním bytu (rok 2015), dále se žalovaná částka skládá z nedoplatků z vyúčtovaní záloh za rok 2014 a 2015. Žalovaná 1) písemně uznala předmětný dluh co do důvodu i výše písemným uznáním ze dne [datum] a zavázala se jej splácet, ani poté však dluh nesplácela řádně a včas. 7. Z uvedeného je zřejmé, že v předmětném sporu se jedná o dluh z roku 2014 až 2015. Takto starý dluh měl být žalovanými žalobci uhrazen již před mnoha lety, žalovaní nevyužili dále ani možnosti splátkového kalendáře, který jim byl po dvakráte žalobcem umožněn. Pokud 1) žalovaná poukazuje na svůj nepříznivý zdravotní stav, pak lékařská zpráva je až z období června 2022, tedy z období mnoha let po splatnosti žalované částky. Pokud žalovaní poukazují na to, že jediným příjmem jejich rodiny je invalidní důchod 1) žalované, dávky státní sociální podpory a hmotné nouze, pak není zřejmé, jakým způsobem se na zabezpečení rodiny podílí 2) žalovaný. Ze spisu se nepodává, že by byl ohledně možnosti svého pracovního zařazení jakkoli limitován. 8. Za této situace postupoval soud I. stupně zcela správně, pokud žalovaným uložil splnění povinnosti v zákonné pariční lhůtě 3 dnů. Ani odvolací soud nepovažuje za spravedlivé poskytnout žalovaným dobrodiní upravené v § 160 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud může určit lhůtu delší, než lhůtu zákonnou třídenní, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách. V dané věci není možné posuzovat pouze poměry žalovaných ke stanovenému plnění, nýbrž je třeba zohlednit také oprávněné zájmy žalobce, který řádně plnil své povinnosti pronajímatele a na zaplacení předmětné sporné částky mu vznikl nárok již v průběhu let 2014 a 2015, přičemž ani následným jednáním s žalovanými a umožněním splácení dlužné částky ve splátkách nevedlo k úhradě žalované částky. Dále je třeba připomenout, že pouhým tímto odvoláním žalovaných došlo k odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, které bylo vydáno v srpnu 2022, pro žalované to fakticky znamená další prodloužení lhůty o téměř rok. Z vyjádření žalobce k odvolání vyplývá, že žalovaní nezaplatili byť sebemenší splátku od května 2022. Pokud by jejich vůle řádně splácet dluh ve splátkách byla myšlena skutečně vážně, nepochybně by využili poskytnutý časový prostor k postupnému, pravidelnému umořování dluhu, to se však nestalo. 9. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části potvrdil jako věcně správný ve smyslu § 219 o.s.ř. 10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst.1 o.s.ř., kdy procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které v daném případě představují paušální náhradu ve výši 300 Kč za podání vyjádření k odvolání ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb.