27 CO 200/2022-57 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s 18,9% úroky od [datum] do [datum], s 8,25% úroky od [datum] do zaplacení, s 8,25% úroky od [datum] do zaplacení, kapitalizované úroky ve výši 3 068,13 Kč (od [datum] do [datum]) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud vzal za prokázaná skutková tvrzení žalobce a dospěl k závěru, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o účtu (§ 2662 a § 2665 o. z.) a smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.). Nárok žalobce posoudil jako důvodný a žalobě v celém rozsahu vyhověl. S odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve sporu úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil v délce tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Potvrdil, že si půjčil částku 50 000 Kč, a to v době, kdy pracoval a měl tedy prostředky na splácení. Bohužel je nyní v pracovní neschopnosti a jeho příjem činí 19 900 Kč; z toho musí hradit nájem ve výši 13 200 Kč, inkaso 2 000 Kč a alimenty 3 000 Kč. Současně uvedl, že svůj dluh chce uhradit a požádal o splátkový kalendář a povolení splátek ve výši 500 Kč. Následně sdělil, že závazek bude schopen uhradit až bude zcela zdráv a bude mu ukončena pracovní neschopnost. 3. Odvolání žalovaného nebylo žalobci zasíláno (§ 210 odst. 1 o. s. ř.). 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do lhůty k plnění, bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč příslušenstvím. K tomu uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] na jejím základě žalovanému aktivoval běžný účet č. [bankovní účet]. Téhož dne se žalovaným uzavřel dodatek [číslo] k rámcové smlouvě a na jeho základě žalovanému poskytl kontokorent ve výši 50 000 Kč. Dále žalobce uvedl obecná tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným žalobce úvěr předčasně zesplatnil dopisem - předžalobní výzvou z [datum]. V reakci na výzvu soudu žalobce doplnil svá tvrzení ohledně otázky prověřování úvěruschopnosti žalovaného. 6. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení před soudem prvního stupně pasivní, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 7. Odvolací soud usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. 27 Co 200/2022-55, žalovaného vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů uvedl a doložil své aktuální osobní, majetkové a sociální poměry a rovněž sdělil výši splátek, které je schopen hradit a částku, kterou na svůj dluh žalobci od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně již uhradil. Na výzvu, která mu byla doručena [datum], žalovaný žádným způsobem nereagoval. 8. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 9. V projednávané věci odvolací soud neshledal důvody, pro které by bylo namístě dle citovaného ustanovení o. s. ř. určit žalovanému lhůtu k plnění delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, a to zejména s ohledem na opakovaná vyjádření žalovaného, že je dlouhodobě v pracovní neschopnosti a jeho příjem mu sotva postačuje na pokrytí základních výdajů. Nadto žalovaný ani na výzvu odvolacího soudu nedoložil své současné osobní a majetkové poměry, ani netvrdil, že by žalobci na svůj dluh od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně cokoliv uhradil. Žalovaný tak nedoložil opravdovou snahu o splnění svých povinností. K tomu odvolací soud dodává, že ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně ([datum]) činil dluh žalovaného cca 60 900 Kč a na nákladech řízení 2 000 Kč a každý měsíc je dlužná částka navyšována o příslušenství ve výši cca 680 Kč. Žalovaným navrhovaná měsíční splátka 500 Kč by tedy nepokrývala ani narůstající příslušenství. S ohledem na nečinnost žalovaného nemá odvolací soud podklady pro posouzení, zda v současné době by již byl schopen splácet žalobci dluh v takových splátkách, aby došlo k jeho úhradě v přiměřené lhůtě, tedy v době maximálně dvou let. Za dané situace tedy odvolací soud uzavřel, že bude nejúčelnější, když se o způsobu úhrady přisouzených částek rozhodne až v rámci případného výkonu rozhodnutí, když v rámci exekuce musí být brán zřetel na ekonomickou situaci a možnosti povinného (žalovaného). Současně má žalovaný i nadále možnost pokusit se dohodnout se žalobcem na splátkovém kalendáři mimosoudně. 10. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobci v průběhu odvolacího řízení jakékoliv účelně vynaložené náklady vznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.