28 CO 67/2022-69 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 51 827 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 10 912 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 694,77 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 13 410,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62 739 Kč od [datum] do zaplacení a 19,53% úrok ročně z částky 62 739 Kč od [datum] do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 540 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok ve spojení s opravným usnesením ze dne 1. února 2022, č. j. 41 C 170/2021-57). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, a to podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) pouze do části I. a III. výroku, ve kteých jí byla stanovena lhůta ke splnění uložených povinností. Uvedla, že je samozřejmé, že bude muset žalující straně zbylou část uhradit, nicméně jednorázová úhrada není v jejích silách. Od roku 2019 splácí různé závazky, většinou se jednalo o menší částky a věřitelé jí vyšli vstříc se splátkami. Pokud by musela přisouzené částky v této věci zaplatit jednorázově, byla by nucena na sebe podat insolvenční návrh. Požádala proto o možnost splátkového kalendáře. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že žalovaná ke svým tvrzením o své tíživé sociální situaci nenavrhuje žádné důkazy ani nenavrhuje žádné splátky. Shledá-li odvolací soud, že žádost žalované je důvodná, je žalobce ochoten souhlasit se splátkami v minimální výši 2 400 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek. Splátky v nižší než žalobcem navrhované výši by neodůvodněně zvýhodňovaly žalovanou na úkor žalobce, který se po právu domáhá zaplacení své pohledávky. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním, tj. co do lhůt k plnění, bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu doručen dne [datum], domáhal po žalované zaplacení částky 62 739 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 694,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 410,15 Kč, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 62 739 Kč od [datum] do zaplacení a s 19,53% úrokem ročně z částky 62 739 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě napadeným rozsudkem. Lhůta ke splnění povinností uložených I. a III. výrokem rozsudku byla žalované stanovena do tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 7. Možnost daná takto soudu v citovaném zákonném ustanovení, dle kterého může soud určit lhůtu delší než 3denní nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a splatnost určí, je svým charakterem mimořádné povahy, jejíž využití ve výjimečně odůvodněných případech se nepochybně dotýká i právní jistoty samotného žalobce jako věřitele. V každé jednotlivé věci je tak nutno přihlédnout nejen ke konkrétním okolnostem případu a k osobním a majetkovým poměrům účastníků, v daném případě žalované, ale rovněž posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách, jak požaduje žalovaná, nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení s jejím placením, neúměrné zvýhodnění žalované jako dlužníka na úkor žalobce jako věřitele, přičemž uváděným hlediskům nelze vždy bez dalšího nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka. 8. Odvolací soud ke dni svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.) shledal důvody, pro něž je na místě umožnit žalované, aby dluh uhradila v jiné než zákonem stanovené třídenní lhůtě. I když žalovaná ke své tíživé sociální situaci neoznačila žádné důkazy, jak toto žalobce namítal, je odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti známo, že v rozmezí let 2019 až 2022 bylo či aktuálně je u tohoto soudu proti žalované vedeno dalších sedm řízení o nárocích různých věřitelů vyplývajících ze smluv o úvěru. Na druhé straně je však třeba zohlednit i oprávněné zájmy žalobce. Žalovaná dluží poměrně vysokou částku s příslušenstvím (jež se dále úročí) a délka jejího prodlení se splněním závazku vůči žalobci je již více než dva roky. Žalobce se musel domáhat splnění dluhu žalobou podanou v červenci 2021, o níž byl rozhodnuto v listopadu 2021. Od té doby uplynula doba více než jednoho roku, aniž by žalovaná žalobci na svůj dluh cokoli uhradila, přestože v odvolání proti rozsudku požádala o možnost splátek. Odvolací soud proto prodloužil žalované lhůtu k zaplacení přisouzené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení na tři měsíce s tím, že delší odklad splnění její povinnosti není s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti možný. Stanovená tříměsíční lhůta k plnění je dle názoru odvolacího soudu přiměřená natolik, aby žalovaná měla dostatečný časový prostor pro zajištění potřebných finančních prostředků, popř. pro jednání s žalobcem o dalším splácení dluhu. Současně má odvolací soud za to, že uvedená lhůta nepředstavuje neúměrné zvýhodnění žalované jako dlužnice na úkor žalobce jako věřitele. 9. Protože nebyly splněny podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani zrušení (§ 219a o. s. ř.) rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v částech, kterými bylo rozhodnuto o lhůtách k plnění, a podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. žalované, aby žalobci zaplatila přisouzenou částku s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Nic však případně nebrání tomu, aby se žalovaná dohodla se žalobcem mimosoudně jinak, třeba i na poskytování pravidelných splátek dluhu. 10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná jen částečně, přičemž s ohledem na charakter věci, která byla předmětem odvolacího řízení, nelze jednoznačně stanovit, že by některá z procesních stran byla v odvolacím řízení úspěšnější. Proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.