37 CO 129/2022-141 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobci domáhali určení, že ke dni úmrtí specifikované osoby patřil do SJM této osoby a žalované družstevní podíl blíže specifikované určení bytu a nemovitosti, jakož i bytového družstva, dále byla žalovaná zavázána k náhradě nákladů řízení. 2. Včasným odvoláním, později též doplněným, napadla žalovaná rozsudek soudu I. stupně v plném rozsahu, v zásadě zejména namítala nesprávné či nedostatečné skutkové závěry ohledně zjištění původu částek, z kterých byl podíl pořízen, především pak ale šlo o právní námitky, kde s obsáhlými poukazy mj. na judikaturu NS ČR dovozoval, že žalobci nemají na žalovaném určení naléhavý právní zájem zejména proto, že otázka vlastnictví podílu je řešena přímo právní úpravou a ohledně finančního vypořádání mohli žalobci žalovat na plnění. Navíc není zřejmě, v čem soud I. stupně spatřuje existenci naléhavého právního zájmu. Navrhla, aby byl rozsudek změněn v zamítavý. 3. Žalobci písemně reagovali na odvolání i jeho pozdější doplnění a setrvali na žalobě s tím, že se vyjádřili podrobně k jednotlivým námitkám žalované a navrhli, aby byl rozsudek potvrzen s tím, že mj. poukázali na to, že ohledně tohoto sporu byli na soudní řízení odkázáni v rámci dědického řízení. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Pokud jde o skutkové zjištění, považuje je odvolací soud za zcela dostatečné a správné, ke skutkovým závěrům soudu I. stupně nemá připomínek a pro stručnost na ně odkazuje. 6. Soud I. stupně věc rovněž posoudil správně i pokud jde o závěry právní, byť odvolací soud dovodil existenci naléhavého právního zájmu jinak, než soud I. stupně. Z odůvodnění napadeného rozsudku je dle odvolacího soudu dostatečně zřejmé, že tuto existenci dovodil soud I. stupně z potřeby určit existenci SJM ohledně žalovaného podílu k datu úmrtí zůstavitele z důvodu možnosti jeho vypořádání v dědickém řízení. To sice dle odvolacího soudu je v zásadě správný závěr, nicméně nemůže jít přímo o vypořádání tohoto podílu, když dle § 737 odst. 1 zákona č. 98/2012 Sb. přešel tento podíl přímo na žalovanou, jak správně namítá žalovaná. Nicméně dle odvolacího soudu je podstatné to, že dle odst. 2 téhož ustanovení má při vypořádání dědictví k tomuto být přihlédnuto, nejspíše pak v rámci konečného finančního vypořádání dědictví. Vzhledem k tomu, že se tak dle obsahu dědického rozhodnutí ohledně zůstavitelova majetku dosud nestalo, je dle odvolacího soudu dán naléhavý právní zájem na žalovaném určení, neboť tak bude v dědickém řízení postaveno najisto, k čemu má být přihlédnuto. 7. Pokud žalovaná namítala, že měli žalobci vyžalovat finanční vypořádání v samostatném řízení, nejde v dané věci o relevantní námitku, když nějaké řízení bude muset být vedeno tak jak tak, a je proto možností volby žalobců, aby šlo o pokračování dědického řízení. 8. V ostatním odvolací soud odkazuje na právní závěry soudu I. stupně, které považuje za správné, rozsudek tak byl potvrzen dle § 219 o. s. ř. 9. Náhrada nákladů byla přiznána úspěšným žalobcům, jde o tři úkony po 2.500 Kč, tři paušály po 300 Kč, vše dle advokátního tarifu, vše zvýšeno o 21 % DPH.