37 CO 205/2022-246 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení vlastnictví ke specifikovanému pozemku vzniklého oddělením v k.ú. [obec], současně byl zavázán k náhradě specifikovaných nákladů řízení žalovanému. 2. V obšírném odvolání žalobce rozsudek napadl, přičemž zejména vylíčil skutečnosti, které mají vést k závěru ohledně řádné držby předmětného pozemku jak ze strany jeho právních předchůdců, tak i jeho samotného. Uvedl, že smlouvu, kterou na něj přešlo vlastnictví, nečetl, a tedy se nemohl seznámit se skutečnostmi, které dle soudu mají jeho dobrou víru zpochybnit. Navrhl, aby byl rozsudek zrušen a věc vrácen k dalšímu řízení či změněn ve vyhovující žalobě. 3. V rovněž obsáhlém vyjádření se žalovaný podrobně vyjádřil ke skutkovým námitkám žalobce a uzavřel s poukazem na správné závěry soudu I. stupně, že k vydržení předmětného pozemku nedošlo a navrhl, aby byl rozsudek potvrzen. 4. Odvolací soud napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku jak ohledně skutkových, tak i právních závěrů. 6. Skutkové závěry uvedené v bodě 3 odůvodnění napadeného rozsudku zcela odpovídají provedeným důkazům a nelze jim dle odvolacího soudu vytknout ani nesrozumitelnost ani jinou nesprávnost, která by zakládala nepřezkoumatelnost rozhodnutí, dle odvolacího soudu se pak soud I. stupně zabýval skutkově všemi podstatnými skutečnostmi pro rozhodnutí dané věci, nelze tedy vytknout ani provedení nedostatečného dokazování. 7. Rovněž závěry právní v bodech [číslo] odůvodnění napadeného rozsudku jsou zcela správné, odvolací soud se ztotožňuje s těmito závěry jak ohledně toho, že vlastnické právo nebylo vydrženo právními předchůdci žalobce, tak ani žalobcem samotným. Zde odvolací soud zdůrazňuje, že předchůdci žalobce si zjevně nebyli jisti průběhem vlastnické hranice, jinak by totiž neodkazovali na nutnost jejího zaměření v terénu, již samotná tato skutečnost pak jejich dobrou víru vylučuje a obdobně pak i dobrou víru na straně žalobce. V žádném případě pak nelze založit dobrou víru tak, jak tvrdí žalobce, totiž nepřečtením povinně písemně uzavírané smlouvy a neseznámením se s jejím obsahem. Nakonec je třeba ještě poukázat na to, že pokud by (v pro žalobce ideálním případě) byly splněny podmínky vydržení již u jeho právních předchůdců, pak by se tito stali vlastníky a žalobce by musel tvrdit a prokazovat existenci právního titulu, dle které by vlastnictví přešlo na něj, což nečiní. I v takovém případě by pak musela být žaloba zamítnuta, a to pro nedostatek aktivní věcné legitimace. 8. Odvolací soud v ostatním odkazuje na písemném odůvodnění napadeného rozsudku, který byl potvrzen jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. 9. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto sestávají z nákladů zastoupení, a to šest úkonů po 2.500 Kč, šest paušálů po 300 Kč, ztráty času při cestě k nahlížení do spisu 4x 100 Kč, vše dle advokátního tarifu a dále vyúčtovaného a doloženého cestovného při téže cestě ve výši 1.938 Kč.