44 CO 17/2023-39 — Krajský soud v Brně

1. Usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 12. 2022, č. j. 6 C 47/2022-31 bylo rozhodnuto tak, že Mgr. [jméno] [příjmení], advokátu se sídlem v [obec], [ulice a číslo], se ve smyslu ustanovení § 140 odst. 2 občanského soudního řádu za použití ustanovení § 9 odst. 1 a § 7 bodu 4. advokátního tarifu přiznává odměna za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci) ve výši 2 x 1 500 Kč a náhrada odpovídající dvěma režijním paušálům ve výši 600 Kč, tedy náhrada v celkové výši 3 600 Kč (výrok I.), náhrada bude zástupci vyplacena z rozpočtových prostředků Okresního soudu v Třebíči po právní moci tohoto usnesení na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] (výrok II.). 2. Proti tomuto usnesení, a to pouze proti výroku I., podala v zákonné lhůtě odvolání opatrovnice, navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně změnil tak, že jí přizná odměnu ve smyslu ust. § 8 odst. 2. a § 7 bod 5. advokátního tarifu za dva úkony právní služby po 8 300 Kč a náhradu hotových výdajů za dva úkony po 300 Kč, tedy náhradu v celkové výši 17 200 Kč. Postup soudu prvního stupně podle ust. § 9 odst. 1 a § 7 bodu 4. advokátního tarifu opatrovnice nepovažuje za správný, hodnotu plnění ve věci bylo možno určit (§ 8 odst. 2 AT), neboť žalobou bylo požadováno zvýšení výživného pro zletilou osobu na dobu neurčitou (rozdíl mezi požadovanou výší výživného 4 000 Kč a původní výší výživného 1 000 Kč činí 3 000 Kč, pětinásobek hodnoty ročního plnění pak činí 180 000 Kč). Opatrovnice v odvolání odkázala na judikaturu Ústavního soudu k otázce opětujícího se plnění, kam typicky plnění vyživovací povinnosti na zletilé dítě náleží. 3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v jeho napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že odvolání ustanovené opatrovnice je důvodné. 4. Z obsahu spisu bylo odvolacím soudem zjištěno, že usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 6. 2022, č. j. 6 C 47/2022-12 byla žalovanému ustanovena opatrovnicí pro řízení (§ 29 odst. 3 o. s. ř.) Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka, sídlem v [obec], [ulice a číslo]. Dne [datum] bylo ve věci podáno opatrovnicí písemné vyjádření k návrhu na zvýšení výživného (č. l. 16 spisu). Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 10. 2022, č. j. 6 C 47/2022-23 bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.), usnesením ze dne 20. 12. 2022, č. j. 6 C 47/2022-31 pak bylo rozhodnuto o odměně opatrovníka a náhradě jeho hotových výdajů v celkové výši 3 600 Kč. 5. Odvolací námitka opatrovnice byla shledána důvodnou, neboť soud prvního stupně nepostupoval při určení její odměny ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“, když jí nepřiznal mimosmluvní odměnu za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ AT, tj. 2 x 8 300 Kč, a náhradu hotových výdajů k těmto úkonům, to vše v celkové částce 17 200 Kč. Ve věci byl veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné měsíční výši na dobu neurčitou, v němž celkovou spornou peněžitou částku (§ 8 odst. 2 AT) bylo možno zjistit jednoduchým početním úkonem (viz nález Ústavního soudu IV. ÚS 2108/21 ze dne [datum], III. ÚS 385/22 ze dne [datum]); použití ustanovení § 9 odst. 1 AT (nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi) nebylo v daném případě na místě, nebylo soudem prvního stupně ani řádně odůvodněno, z jakého důvodu k této aplikaci přistoupil. 6. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) usnesení soudu I. stupně v jeho napadené části tak, že státu uložil povinnost zaplatit jmenované opatrovnici odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v celkové výši 17 200 Kč.