44 CO 195/2022-253 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce dle ust. § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla náhrady toho, co vyplatil za žalovaného na škodu z dopravní nehody ze dne [datum], když pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 zákona o pojištění odpovědnosti a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 citovaného zákona s tím, že ztížení možnosti řádného šetření žalobce spatřuje také v tom, že žalobce nevěděl, po kterém subjektu má uplatnit postihové právo dle ust. § 10 citovaného zákona a v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 1791/2008, dle kterého„ Ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem podle § 9 odst. 3 ve smyslu § 10 se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok“. 2. Žalovaný se uplatněnému nároku bránil tím, že žalobce měl od správních orgánů dostatek informací, které mu k šetření škodné události nepochybně postačovaly, dále tím, že [jméno] [příjmení] jako zaměstnanec žalovaného v době dopravní nehody neplnil své pracovní úkoly a vozidlo použil k soukromým účelům mimo pracovní dobu bez vědomí a souhlasu žalovaného, tedy neoprávněně, resp. byla dohoda o použití vozidla na cestu pro řidičský průkaz, ale s tím, že řídit bude přítelkyně [jméno] [příjmení], která v té době pracovala ve firmě a dále tím, že pojistnou událost nahlásil telefonicky na zákaznickou linku žalobce. 3. Shora označeným rozsudkem soud žalobě vyhověl. Neuvěřil tvrzení žalovaného, že k nahlášení dopravní nehody žalobci došlo, když ani na výzvu žalobce z [datum] žalovaný nijak nereagoval, rovněž tak tvrzení, že [jméno] [příjmení] (syn jednatele žalovaného) si vozidlo vypůjčil bez vědomí žalovaného, a to za situace existence dohody o zapůjčení vozidla k vyzvednutí řidičského oprávnění, případně pokud nebyl ujednán den, kdy k tomuto má dojít a [jméno] [příjmení] si klíče od vozu vzal bez vědomí žalovaného, pak žalovaný neučinil vše pro to, aby vozidlo nebylo zneužito. Odpovědnost žalovaného za škodu dovodil z ust. § 2927 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdy žalovaný je provozovatelem škodícího vozidla a z ust. § 2929 o. z., kdy je dána odpovědnost za škodu společně a nerozdílně s tím, komu provozovatel svou nedbalostí užití vozidla umožnil a shledal naplněný důvod pro přiznání regresního nároku žalobce dle ust. § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti, když žalovaný nesplnil svou povinnost dle ust. § 8 odst. 1 citovaného zákona a na výzvu žalobce řádně nenahlásil pojistnou událost, nedoložil jakékoli podklady, které po něm byly žalobcem požadovány (doložení telefonického nahlášení na lince [číslo] či na některé z poboček, fotokopii řidičského průkazu řidiče vozidla v době dopravní nehody, kompletní fotokopii velkého technického průkazu a záznam policie o dopravní nehodě), a tím ve smyslu ust. § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti ztížil pojistiteli šetření pojistné události (bod 22. odůvodnění rozsudku). 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání z důvodu dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, na jejichž základě mělo být prokázáno, že žalovaný nesplnil povinnost podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti. Žalovaný také nesouhlasí se závěrem soudu o právní kvalifikaci dané události dle ust. § 2927 o. z. a ust. § 2929 o. z., kdy soud dle citovaných ustanovení dospěl k závěru, že řidič vozidlo neužil bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, když zde byla dohoda, že s tímto vozidlem může jet, pouze měla řídit jiná osoba, avšak klíče od vozidla byly poskytnuty řidiči, ať už přímo či nepřímo. Dle názoru žalovaného došlo k úplné absenci reflexe některých provedených důkazů ze strany soudu a následně k nesprávnému skutkovému závěru, konkrétně se jedná o důkaz svědeckou výpovědí svědka [příjmení] a výpovědi jednatele žalovaného, které soud vůbec nezohlednil, resp. je nesprávně interpretoval a vyložil po svém. 5. V dalším obsahu odvolání pak žalovaný popisuje praxi ve firmě ohledně použití vozidla a uložení klíčů s tím, že svědek [příjmení] se sice dotazoval jednatele na možnost využití automobilu, ale bylo mu sděleno, že si musí smluvit řidiče. Dále se žalovaný domnívá, že z výpovědi jednatele žalovaného vyplynulo, co se týče šetření škodné události, že jednatel poskytl žalobci veškerou možnou součinnost, kdy na výzvu Policie ČR se dostavil na služebnu, kde podal příslušné vysvětlení a případné dokumenty, současně se telefonicky spojil s operátorem žalobce, nahlásil, že došlo ke škodné události a situaci řešil osobně i s likvidátorem a tím považoval celou věc z jeho strany za vyřešenou. Má za to, že z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že si byl vědom, za jakých podmínek je možné si předmětné vozidlo zapůjčit a nemohlo se v tomto ohledu jednat o nedbalost ze strany žalovaného. O zapůjčení vozidla jednatele v předmětný den neuvědomil, i když zde předchozí domluva ohledně užití vozidla byla. 6. Soud neuvěřil žádné z výpovědí, neboť se mu jevily nevěrohodné a závěr, že žalovaným nebyla řešena pojistná událost, se soudu nepodařilo prokázat bez pochybností, když tuto skutečnost staví pouze na argumentu, že na písemnou výzvu žalobce nebylo ze strany žalovaného reagováno. 7. Domnívá se, že provedené potřebné důkazy soud vyhodnotil nesprávným způsobem, pročež došel k nesprávným skutkovým závěrům. Dle názoru žalovaného se z jeho strany nemohlo jednat o nedbalost, když tato nebyla dostatečně prokázána, má za to, že užívání vozidla bylo dostatečně zajištěno, když byli všichni zaměstnanci poučeni o způsobu využívání a jeho podmínkách, což platí i u svědka [příjmení] a navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu jednání 8. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání se s odvolacími argumenty žalovaného neztotožnil, dle jeho názoru soud I. stupně se náležitě zabýval všemi navrženými důkazy a učinil z nich správná skutková zjištění. Z výslechu jednatele žalovaného a svědka [příjmení] vyplynuly rozporuplné skutečnosti, byla zřejmá jejich provázanost a úprava výpovědi tak, aby nebyl žalovaný za jednání svědka odpovědný a povinen uhradit regresní náhradu. Svědek užil předmětný automobil minimálně s nedbalostním přičiněním žalovaného, když sám vypověděl, že měl klíče od celé budovy i od skříňky, kde byly klíče od automobilu uschovány. 9. Dále poukázal na to, že žalovaný v řízení neprokázal, že by žalobci předmětnou dopravní nehodu nahlašoval a byl při šetření součinný, nedoložil zaslání dokumentů, které, jak tvrdil, zaslal e-mailem, dopravní nehoda byla žalobci nahlášena pouze poškozenou a žalovaný na výzvu žalobce k součinnosti dopisem ze dne [datum] nijak nereagoval. 10. Žalovaný tak naplnil hypotézu ust. § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti, když bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost bez zbytečného odkladu písemně oznámit žalobci, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu, povinnost předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření postupovat v souladu s pokyny žalobce, čímž došlo ke ztížení či znemožnění řádného šetření dle ust. § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti. Dle názoru žalobce žalovaný, jakožto provozovatel, odpovídá za způsobenou škodu společně a nerozdílně se svědkem [příjmení] dle ust. § 2927 o. z., ve spojení s ust. § 2929 o. z., protože minimálně z nedbalosti umožnil svědkovi užít předmětný automobil. 11. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 12. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněných odvolacích důvodů (jakož i řízení jeho vydání předcházející), učinil závěr, že odvolání žalovaného není důvodné. 13. Žalobce v řízení uplatnil tzv. regresní nárok dle ust. § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, založený na skutečnosti, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 citovaného zákona a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele dle § 9 odst. 3 téhož zákona. 14. Žalovaný se uplatněnému nároku bránil jednak tvrzením, že i za situace, kdy je provozovatelem škodícího vozidla, tak za škodu z dopravní nehody dne [datum] neodpovídá, neboť vozidlo bylo užito svědkem [příjmení] (synem jednatele žalovaného) bez jeho vědomí, resp. užito se souhlasem jednatele na cestu pro řidičský průkaz, ale s tím, že řídit bude někdo jiný, než syn jednatele a jednak tím, že škodnou událost žalobci řádně ohlásil. 15. Jak vyplývá z ust. § 10 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti, právo regresu náleží pojistiteli proti pojištěnému. Pojištění dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. se vztahuje na každou o