44 CO 23/2023-78 — Krajský soud v Brně

1. Nadepsaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení ke zpětvzetí návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy (výrok I.), zástavní dlužnici uložil povinnost zaplatit zástavní věřitelce náhradu nákladů řízení v částce 17 456 Kč do tří dnů k rukám zástupce zástavní věřitelky (výrok II.), rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč zástavní věřitelce (výrok III.) a vyzval zástavní věřitelku, aby do 10 dnů sdělila číslo účtu k vrácení soudního poplatku (výrok IV.). 2. Proti výroku II. usnesení, týkajícího se náhrady nákladů řízení, podala zástavní dlužnice odvolání, v němž namítla, že výše náhrady nákladů by měla být nižší. Za úkon spočívající ve zpětvzetí žaloby by zástavní věřitelce neměla být přiznána náhrada za jeden celý úkon právní služby, když šlo o jednoduché sdělení soudu neobsahující žádný právní rozbor. Předžalobní výzva sice obsahovala právní rozbor, nicméně šlo o žalobní návrh, který zástavní věřitelka s drobnými úpravami (jména zástavního dlužníka či specifikace nemovité věci) rozesílala jako předžalobní výzvu v dalších obdobných řízeních vedených před soudem prvního stupně (sp. zn. 12 C 228/2022 a sp. zn. 6 C 229/2022), kde uplatnila totožné právní zdůvodnění. Podání žalobního návrhu tak lze přirovnat k žalobním návrhům ve zmíněných dalších řízeních, a tedy k formulářovým žalobám, za což by měla zástavní věřitelce náležet příslušná snížená náhrada odměny zástupkyně. Podání tří samostatných totožných žalob bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a účelnosti řízení. Byla-li zástavní věřitelce soudem prvního stupně v dalších zmíněných řízeních přiznána tatáž výše náhrady nákladů řízení 17 456 Kč, měl by soud přikročit k moderaci nároku na náhradu nákladů ve smyslu § 150 o. s. ř. Zástavní věřitelka podala u soudu prvního stupně několik žalob s totožným nebo souvisejícím předmětem, avšak na každého z účastníků zvlášť, což lze považovat za účelové tak, aby v každém řízení byla přiznána náhrada v plné výši. Podle judikatury Ústavního soudu je součástí práva na spravedlivý proces vytvoření prostoru pro uplatnění námitek způsobilých ovlivnit rozhodování soudu, s nimiž se soud musí náležitě vypořádat. Soud prvního stupně se těmito požadavky neřídil, jelikož zástavní dlužnice nemohla tvrdit okolnosti pro moderaci výše náhrady nákladů. Navrhla proto změnu napadeného výroku tak, že výše náhrady nákladů bude výrazně snížena, přičemž za spravedlivé by považovala snížení minimálně na jednu třetinu. 3. Zástavní věřitelka v podrobném vyjádření k odvolání uvedla, že podmínky pro nepřiznání či snížení náhrady za odměnu spočívající ve zpětvzetí návrhu nejsou splněny. Jde o úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za nějž odměna náleží za situace, kdy byly splněny obě stanovené podmínky – žaloba byla podána důvodně a ke zpětvzetí došlo pro chování žalované zástavní dlužnice. Argument, že zpětvzetí návrhu neobsahovalo právní rozbor, je lichý, neboť při tomto úkonu nelze žádný právní rozbor očekávat. Připouští, že další souběžně vedená řízení skutečně probíhají, poukazuje však na § 1872 odst. 1 o. z., jenž věřiteli umožňuje požadovat plnění nebo libovolnou část dluhu jen po kterémkoli ze spoludlužníků; nemusí nárok uplatnit vůči všem dlužníkům najednou a může tak získat tři samostatné vykonatelné tituly. V případě, že by byl původní dluh zajištěný zástavním právem řádně placen, nemuselo k takové situaci dojít. Nemovitost zástavní dlužnice zajišťující pohledávku je rozdílná od nemovitosti dalších zástavních dlužnic. Zástavní věřitelka již z tohoto důvodu musela s problematikou strávit čas a nemohla rozesílat shodné předžalobní výzvy. Náhrada za předžalobní výzvu je v souladu se zákonem. Pro posouzení žalobního návrhu jako formulářové žaloby nejsou s ohledem na výše uvedenou možnost, připuštěnou cit. ustanovením o. z., splněny podmínky, když jde-li o pohledávku z jedné úvěrové, resp. zástavní, smlouvy, musí být podobná tvrzení a shodné důkazy. Pro aplikaci moderace podle § 150 o. s. ř. podmínky splněny nejsou. V souzené věci nejde o výjimečný případ, vyplývající z ustálené judikatury. Pokud by chtěl soud k aplikaci ustanovení přikročit, musel by dát možnost stranám se k tomuto postupu vyjádřit. Zástavní věřitelka proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání zástavní dlužnice bylo podáno včas a že je přípustné, přezkoumal v napadeném výroku (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Soud prvního stupně v napadeném výroku při výpočtu náhrady nákladů řízení ve výši 17 456 Kč vyšel při stanovení hodnoty jednoho úkonu právní služby za zastupování zástavní věřitelky její zástupkyní z § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), z nesnížené částky 3 100 Kč za úkon. Náhradu odměny přiznal za čtyři úkony právní služby – převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání návrhu ve věci a zpětvzetí – k tomu přiznal čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, DPH 21 % ve výši 2 856 Kč z odměny a paušálních náhrad a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, zbývající po vrácení poměrné části zaplaceného poplatku ve výši 4 000 Kč. 6. Odvolací soud považuje výši náhrady nákladů určenou soudem prvního stupně za správnou. Ztotožnil se s argumentací zástavní věřitelky, že přes vyplynutí nároku z téže zástavní smlouvy se jedná o nárok vůči jinému zástavnímu dlužníku, jenž vlastní jinou nemovitost. Je logické, že šlo-li o zajištění pohledávky z téže zástavní smlouvy, musely mít i v dalších případech zasílané předžalobní výzvy, jakož i podané návrhy na soudní prodej zástavy, obdobnou strukturu lišící se v podstatě jen jménem zástavního dlužníka a označením nemovitosti. To však z návrhu na soudní prodej zástavy nečiní typickou formulářovou žalobu definovanou v minulosti judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3923/11 a dále rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne [datum] a též v usnesení sp. zn. III. ÚS 935/15) odpovídající § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen„ AT“) či z předžalobní výzvy úkon, za nějž by nemohla být přiznána náhrada v plné výši ve smyslu § 11odst. 1 písm. d) AT. Jelikož každá z pohledávek zástavní věřitelky by v případě nařízeného soudního prodeje zástavy mohla sledovat samostatný právní osud, na její straně v takovém případě nelze v uplatnění samostatných návrhů spatřovat snahu o účelové navyšování náhrady nákladů řízení za zastoupení advokátem a porušení zásady hospodárnosti řízení. 7. Pokud jde o zpětvzetí návrhu, i tento úkon odpovídá kategorii podání vyjmenovaných v platném znění § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým rozborem předcházející návrhu ve věci samé), který přiznává odměnu za celý úkon právní služby. S ohledem na jeho povahu, spočívající v žádosti směřující k ukončení řízení soudem pro mimosoudní vyřešení věci, vskutku nelze předpokládat, že by obsahoval podrobnější právní rozbor. Přiznání náhrady odměny za tento úkon, učiněný pro chování zástavní dlužnice, když k úhradě zástavním právem zajištěné dlužné pohledávky došlo až [datum], tj. několik měsíců po zahájení předmětného řízení (odeslání návrhu do datové schránky soudu [datum]), jakož i po doručení návrhu na soudní prodej zástavy zástavní dlužnici ([datum]), je tak v souladu se zákonem. 8. Bylo-li řízení zahájeno pro pochybení na straně dlužníků s plněním závazku vůči právní předchůdkyni zástavní věřitelky, zajištěného zástavním právem na nemovitosti zástavní dlužnice, a za situace, kdy nebyly před zastavením řízení soudem prvního stupně zástavní dlužnicí zastoupenou advokátem tvrzeny žádné skutečnosti významné pro výjimečnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení v souvislosti se zastavením řízení ke zpětvzetí žaloby (ve vyjádření k návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy ze dne [datum] pouze stručně uvedla, že z procesní opatrnosti nárok ani zčásti neuznává a že vstupuje do jednání se zástavní věřitelkou), lze dovodit, že ze strany soudu prvního stupně se nejednalo o procesně vadný postup, neuvažoval-li o možnosti moderace výše náhrady nákladů řízení podle citovaného zákonného ustanovení a nepřikročil-li v souvislosti s tím k poskytnutí prostoru účastníkům pro vyjádření se k tomuto postupu tak, jak dovodila v minulosti judikatura Ústavního soudu (nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 814/08). 9. Okolnost samostatného podání návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vůči jednotlivým třem zástavním dlužnicím z téže zástavní smlouvy s obdobnou skutkovou a právní argumentací, uplatněná zástavní dlužnicí v odvolání, pak dlouhodobě ustálená judikatura vyšších soudů v kategoriích výjimečných důvodů pro užití moderačního práva p