44 CO 24/2022-524 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 272 C 55/2014-471 bylo rozhodnuto tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 473 181,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 473 181,59 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 229 416 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 700 Kč k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně plnou náhradu nákladů řízení, a to do 3 dnů od právní moci samostatného usnesení, jímž bude výše náhrady nákladů řízení určena (výrok IV.). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Za zásadní spornou otázku v řízení žalobce považoval, zda byly u žalovaného dány předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu. Samotná okolnost vzniku škody nebyla spornou otázkou a ani znalecký posudek nevyloučil, že mohla vzniknout způsobem popisovaným žalobcem. Spornou okolností však bylo, zda žalovaný porušil právní povinnost a zda v důsledku tohoto porušení povinnosti vznikla škoda. Soud přitom dospěl k závěru, že žalovaný prováděl svou činnost v souladu s příkazní smlouvou ze dne [datum], když ta neupravuje četnost prohlídek objektů a z žádného ujednání nevyplývá povinnost týkající se prohlídek ve vodoměrné šachtě nebo jejich frekvence. Žalobce je přesvědčen, že z příkazní smlouvy vyplývá jednoznačná povinnost tyto prohlídky provádět, i bez výslovné úpravy. Žalovaný měl povinnost jednat s odbornou péčí, jedná se o tzv. kvalifikovanou povinnost, odborná péče vyžaduje speciální znalosti v určité oblasti. Za této situace lze klást na příkazníka i vyšší požadavky než při obvyklé péči. Příkazník musí provádět své povinnost svědomitě, vyvíjet veškeré úsilí, které lze spravedlivě požadovat a očekávat. Pod takovouto charakteristiku lze jistě zahrnout i povinnost vždy v zimním období pravidelně kontrolovat domovní rozvody vně budovy s ohledem na možnost jejich poškození, kdy na problém poškození domovních rozvodů v důsledku mrazů upozorňují i vodárenské podniky, jak žalobce v řízení uváděl. Ze shora uvedeného dle žalobce plyne, že žalovaný porušil svou povinnost jednat s potřebnou odbornou péčí, když neprováděl kontrolní preventivní prohlídky majetku, což je jedna z povinností zanesených v příkazní smlouvě. Pokud by byly konány preventivní prohlídky, zcela jistě mohlo dojít ke zjištění úniku vody dříve než při výměně vodoměru, který navíc provedl jiný subjekt v rámci své jiné činnosti. Žalobce zdůraznil skutečnost, že žalovaný porušil svou povinnost předcházet škodám. V daném případě je nutno posuzovat každý konkrétní případ samostatně s ohledem na jeho konkrétní okolnosti. To pojmově vylučuje, aby mezi stranami bylo výslovně ujednáno, jak četné mají být preventivní kontroly. Naopak soud měl v daném případě zjišťovat, co bylo možno spravedlivě po žalovaném požadovat, aby při dodržení objektivně hodnotitelného požadavku na vyvinutí odborné péče vzniku škody předešel. Proto žalobce shromáždil a soudu předložil celou řadu instruktivních informací o požadavcích na četnost kontrol, aby preventivní činností bylo předcházeno škodám. Z vyplývá, že kontroly mají být tak četné, aby škody nevznikly, resp. aby byly minimalizovány. To žalovaný neučinil, a tak v důsledku porušení jeho povinností byla žalobci způsobena škoda, za kterou odpovídá žalovaný, a proto je v tomto případě splněna i podmínka příčinné souvislosti. Argumentace soudu v napadeném rozsudku je nepřesvědčivá, žalobce ji považuje za nesrozumitelnou. Žalobce poukázal na skutečnost, že soud v napadeném rozsudku konstatoval neexistenci příčinné souvislosti, ale tento svůj závěr ponechal bez zdůvodnění. Soud také konstatoval, že žalobce neučinil žádné kroky k reklamaci výpočtu vodného ve vztahu k dodavateli. V tomto směru však soud pomíjí tvrzení žalobce o tom, že tuto reklamaci měl podle příkazní smlouvy provést žalovaný s tím, že se jedná o další porušení povinností ze strany žalovaného. S touto argumentací žalobce se soud vůbec nevypořádal. 3. K odvolání žalobce se žalovaný vyjádřil písemně dne [datum], navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný, zavázal žalobce k náhradě nákladů odvolacího řízení. V konkrétním případě je dle žalovaného třeba uvážit, že údajná podoba havárie, tedy tzv. ustřelený vypouštěcí ventil, je nenadálou a nepředvídatelnou událostí, která nemá bezprostřední souvislost s mechanickou manipulací s ventilem či vodovodní soustavou. Prevenční povinnost, které se dovolává žalobce ve vztahu k žalované nemůže být„ bezbřehá“, když každý je povinen zachovávat vždy takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který (objektivně posuzováno) je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škody na životě, zdraví, majetku, což však neznamená, že zákonná úprava předcházení škodám ukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 618/2001). Konkrétní havárii s ohledem na její charakter podle žalovaného nemohlo být zabráněno, neboť je zřejmé, že šlo o zcela nepředvídatelnou událost, které nelze zabránit ani preventivní prohlídkou. Žalobce v podaném odvolání nespecifikoval konkrétní povinnost, kterou měl žalovaný porušit, když konkrétní povinností není, že měl jednat s odbornou péčí a vodovodní šachtu kontrolovat více než jednou za šest měsíců. Z odvolání není zřejmé, zda mělo jít o porušení povinnosti zákonné či smluvní. Zakotvení takové povinnosti nelze nalézt v žádném právním či jiném předpisu, navíc mezi žalobcem a žalovaným existovala dlouhodobá praxe ohledně četnosti kontroly vodovodní šachty, kterou nelze přehlížet. Absentuje tedy primární předpoklad odpovědnosti žalovaného, a to porušení povinnosti. Tuto otázku soud I. stupně vyhodnotil zcela správně. Nedošlo-li k porušení povinnosti, jako základního předpokladu odpovědnosti za škodu, pak bylo zbytečné se zabývat možnou výší škody a příčinnou souvislostí. Z výslechu znalce dále vyplynulo, že stěžejním důkazem v dané věci je inkriminovaný„ ustřelený“ ventil, když na velikosti otvoru, který vznikl po ustřelení ventilu, závisí to, zda takové množství vody mohlo za předmětné období vůbec uniknout a za jaké období by voda v uvedeném množství mohla vytéct. Znalec za nejkratší možné období, za které mohlo takové množství vody vytéct, určil 84 dnů, tedy necelé tři měsíce. Doba úniku vody pak úzce souvisí s povinností, kterou žalobce klade na bedra žalovaného, a to četnost kontrol vodovodní šachty. V průběhu řízení žalobce hovořil o četnosti jednou měsíčně, což je spíše zbožným přáním, které je mimo jakoukoli realitu. I pokud by měl žalovaný kontrolovat vodovodní šachtu např. třikrát či čtyřikrát do roka, pak by úniku vody stejně nezabránil, když voda mohla podle názoru znalce v teoretické rovině uniknout za dobu 84 dnů. Vzhledem k uvedenému žalovaný souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že zde není příčinná souvislost mezi jednáním žalované a újmou, která vznikla žalobci. 4. K odvolání žalobce se písemně dne [datum] vyjádřil vedlejší účastník na straně žalovaného, navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně, když dle jeho názoru v daném případě žalobce neprokázal, že by žalovaný jakýmkoli způsobem porušil svou právní či smluvní povinnost a nemůže proto být dána jeho odpovědnost za škodu. [ulice] mezi žalobcem a žalovaným trvá delší dobu, žalobce si na četnost kontrol nikdy nestěžoval, ani nevyžadoval jejich navýšení. Ve věci nebylo zjištěno, jak dlouho voda poškozeným ventilem unikala, tedy není prokázána příčinná souvislost mezi četností kontrol a výší škody, neboť není postaveno najisto, že i přes četnější kontroly by ventil„ neodletěl“ po poslední provedené kontrole. Nebylo také s jistotou prokázáno, jaké množství vody předmětným ventilem prošlo, tedy nadále není doložena skutečná výše škody. 5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné. 6. Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. l zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. z