58 CO 125/2022-421 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Kroměříži (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č. j. 7 C 188/2021-322, rozhodl takto: I. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje nemovitá věc, zapsaná u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž na [list vlastnictví] a [list vlastnictví], v k. ú. a obci [obec]: bytová jednotka [číslo] v domě [adresa] v [obec] postaveném na pozemku p. č. st. [číslo], spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na společných částech domu [adresa] v [obec] postaveném na pozemku p. č. st. [číslo] a spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na pozemku p. č. st. [číslo]; II. Žalovaný je povinen vyplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění manželů částku ve výši 1.435.000 Kč, a to ve lhůtě do 3 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.; III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.; IV. Náklady řízení spočívající v tlumočném platí stát. 2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy předloženými účastníky a výslechy účastníků a po zamítnutí části navržených důkazů výslechy označených svědků pro nadbytečnost za aplikace § 740, § 741, § 742, § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen jako „o. z.“, uzavřel, že společné jmění manželů zaniklo dne [datum] a žalobkyně žalobu na jeho vypořádání podala v zákonné tříleté lhůtě (§ 741 o. z.). 3. Ohledně žalovaným uplatněného dluhu ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 300.000 USD soud I. stupně předně poukázal na rozpornost tvrzení žalovaného (žalovaný tvrdil, že peníze byly použity na úhradu běžných nákladů domácnosti a zároveň na dluhy z předcházejícího období, které však ani přes poučení soudem nespecifikoval a nedoložil jejich zaplacení; žalovaný nemohl již dne [datum] vědět, že bude v období od 4/ 2017 do 1/ 2020 potřebovat zápůjčku právě ve výši 300.000 USD; žalovaný při jednání dne [datum] nebyl schopen uvést, kolik na zápůjčku dosud dluží). Dále soud I. stupně dovodil, že finanční prostředky ze zápůjčky výrazným způsobem přesahují nutné běžné náklady na domácnost, že důvod k zápůjčce nebyl dán (v roce 2017 i 2018 byly náklady na domácnost nižší než příjmy domácnosti; žalovaný v roce 2018 prodal pozemky za 200.000 USD) a že žalobkyně neměla vědomost o existenci dluhu ze zápůjčky (smlouva byla podepsána pouze žalovaným bez přítomnosti žalobkyně a pokud o ní předem doma mluvili, neznamená to, že o jejím uzavření věděla; žalobkyně nebyla přítomna předávání finančních prostředků; i pokud se v domácnosti účastníků nacházely obálky s penězi, nemůže tím být prokázán jejich původ ze zápůjčky; pokud smlouvu o zápůjčce sepsal advokát, určitě by do ní zakomponoval ochranu žalovaného; pokud by žalobkyně o zápůjčce věděla a dluh z ní existoval, byl by uveden v dohodě o vypořádání po rozvodu z roku 2019) a na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že ve smlouvě o zápůjčce i čestném prohlášení je uvedeno, že finanční prostředky byly zapůjčeny žalobkyni a žalovanému. Soud I. stupně tedy uzavřel, že dluh ze smlouvy o zápůjčce není součástí společného jmění účastníků, neboť žalobkyně o dluhu nevěděla a finanční prostředky nemohly být použity na běžné náklady domácnosti účastníků, pročež jej nevypořádal. 4. Z toho, co účastníci učinili předmětem vypořádání, tedy měl soud I. stupně za součást zaniklého společného jmění manželů pouze bytovou jednotku a spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku specifikované ve výroku I. napadeného rozsudku, dále jen jako„ nemovitá věc“. Mezi účastníky bylo nesporné, že nemovitá věc je součástí zaniklého společného jmění manželů a má hodnotu 2.870.000 Kč. Zájem o ni projevili oba účastníci. Soud I. stupně přihlédl u žalobkyně k tomu, že je státní příslušnicí ČR, bytové potřeby své a nezletilého syna [jméno] má zajištěny v bytě [číslo] na adrese [adresa], jehož id. 1/2 vlastní a na účtu disponuje částkou ve výši 1.504.392 Kč; u žalovaného přihlédl k tomu, že je cizinec, nemovitou věc nyní užívá s nezletilým synem [jméno], přičemž jinou možnost bydlení v České republice pro sebe a syna zajištěnu nemá a na vyplacení vypořádacího podílu má příslib zápůjčky. Poté soud I. stupně s ohledem na zájmy nezletilého syna účastníků, který je svěřen do jejich společné péče, právo žalovaného podílet se na péči o syna a možnost žalovaného zajistit si prostředky na vyplacení podílu žalobkyně z půjčky, nemovitou věc přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a uložil mu povinnost vyplatit žalobkyni na vypořádací podíl částku 1.435.000 Kč; lhůtu k vyplacení podílu s ohledem na jeho výši a úhradu ze zápůjčky stanovil na 3 měsíce (§ 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako „o. s. ř.“). 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. (oba účastníci měli úspěch co do jedné ze dvou částí předmětu řízení) tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Jelikož žalovaný má právo jednat před soudem v mateřském jazyce, rozhodl soud I. stupně, že náklady tlumočného ponese stát. 6. Proti výroku II. rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že souhlasí s přikázáním nemovité věci do svého vlastnictví, avšak trval na tom, že dluh ze smlouvy o zápůjčce je součástí společného jmění manželů a měl být soudem I. stupně vypořádán. Soudu I. stupně vytkl, že při svém závěru o tom, že žalobkyně o dluhu nevěděla, vycházel především z tvrzení žalobkyně, která však v minulosti lhala a soustavně jej podváděla, a jím navržené svědky (advokáta [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], věřitele Eng. [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] [jméno], slečnu [jméno] [příjmení] a právníka [příjmení] [příjmení]) pro nadbytečnost nevyslechl, ačkoliv pokud by nežili v zahraničí, vyslechnuti by byli. Pokud soud I. stupně neprovedl jím navržené důkazy, zjistil neúplně skutkový stav a řízení tak zatížil vadou. Měl za to, že záměrem žalobkyně bylo přestěhováním do ČR dosáhnout zhoršení jeho procesní situace v řízení o rozvod a vypořádání společného jmění manželů. K odůvodnění odstavce 26. napadeného rozsudku namítl, že smlouva byla sepsána v Království Bahrajn, kde platí odlišné právní předpisy; advokát z Království Bahrajn ustanovení § 710 o. z. nezná a podpis smlouvy druhým manželem tak nemá za důležitý. K posouzení dohody o vypořádání pro dobu po rozvodu z roku 2019 namítl, že soud I. stupně vyjadřoval pouze své domněnky; připomněl odlišnost zákonů v Království Bahrajn; zopakoval, že dluh v dohodě nebyl řešen proto, že se účastníci dohodli, že dluh uhradí on a nemovitá věc bude převedena na syna [jméno]. Upozornil, že skutečnost, že žalobkyně smlouvu o zápůjčce nepodepsala, neprokazuje, že o ní nevěděla nebo že s ní nesouhlasila. Rozporoval závěr soudu I. stupně o tom, že peníze nebyly použity na obstarávání každodenních a běžných potřeb rodiny; jím předložené výdaje rodiny soud I. stupně k důkazu neprovedl a nevyžádal ani jím navrhované výpisy z účtů účastníků, z nichž by finanční situace rodiny vyplynula; soudu I. stupně vytkl, že nepřihlédl k vyšším životním nákladům v zahraničí a k tomu, že v preambuli smlouvy o zápůjčce je výslovně uvedeno,„ že se na straně vydlužitele nahromadily dluhy představované dluhem na nájemném, školném, službách spojených s užíváním bytu atd.“, z níž je dle něj zřejmé, že manželé před uzavřením smlouvy o zápůjčce měli dluhy a prostředky ze zápůjčky sloužily zčásti na jejich úhradu a zčásti na úhradu běžných výdajů rodiny; uvedené nadto ve svém prohlášení odpřisáhl i věřitel. Připomněl, že soud I. stupně při svém vyčíslení výdajů opomněl započíst výdaje na školné syna [jméno] a auta. Špatné finanční situace rodiny si žalobkyně byla vědomá, když sama uvedla, že z Bahrajnu odešli, neboť neměli finanční prostředky v cizině dál žít. Při jednání odvolacího soudu a po seznámení se závěry vyplývajícími z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp. zn. 22 Cdo 753/2020 navrhl, aby zůstatek dluhu ze zápůjčky ve výši 290.000 USD byl zahrnut do společného jmění manželů a vypořádán tak, že každému z manželů připadne jeho polovina a pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba dalšího dokazování, navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. 7. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného měla rozsudek I. stupně za správný a výslechy žalovaným navržených svědků za nadbytečné, neboť, žalovaný neprokázal, že ke dni uzavření smlouvy měli manželé dluh a že zápůjčka byla sjednána z důvodu obstarání běžných a každodenních potřeb rodiny; smlouva o zápůjčce nebyla pravá, nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, vznikla až později a její originál byl předložen až dodatečně; žalovaný nebyl schopen sdělit ani aktuální výši zápůjčky; příjmy rodiny v roce 2017 byly vyšší než výdaje; žalovaný neobjasnil proč do příjmů nezahrnul částku 20.000.000 Kč; nevědomost žalobkyně žalovaný potvrdil zprávou ze dne [datum]; pokud by žalovaný půjčku převzal, tvořila by aktivum rodiny a b