60 CO 195/2022-273 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 5. 2022, č. j. 9 C 90/2021-205, bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 1. 2021, č. j. ZSV- R 03/2021, doručená žalovanou žalobkyni dne [datum] je neplatná (výrok I.), žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku ve výši 9.726 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.628,24 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.256,48 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.884,72 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.498,48 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.112,24 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.726 Kč za období od [datum] do zaplacení do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), bylo určeno, že krácení dovolené žalobkyně provedené žalovanou na základě vytýkajících dopisů ze dne [datum] a [datum], je neplatné (výrok III.), žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku ve výši 6.00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.00 Kč za období od [datum] do zaplacení, do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované uložení povinnosti doručit žalobkyni písemnou omluvu tohoto znění:„ Základní škola, [obec], [ulice a číslo], se omlouvá [jméno] [příjmení] za nepravdivá nařčení z porušení povinností vedoucí zaměstnankyně ze dne [datum] a [datum], nedůvodné postihy za toto nařčení a neoprávněnou výpověď z pracovního poměru ze dne [datum]“, byla zamítnuta (výrok V.), žaloba co do požadované částky ve výši 15.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení představující nemajetkovou újmu, která měla být žalobkyni žalovanou způsobena jejím nezákonným postupem vůči žalobkyni, byla zamítnuta (výrok VI.) a žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 43.900,55 Kč k rukám zástupce žalobkyně do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.). 2. Proti tomuto rozsudku do výroků I., II., III., IV. a souvisejícího výroku VII. podala v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) odvolání žalovaná. 3. Namítala, že žalobkyně se účastnila studijního výzkumu a podstupovala experimentální léčbu, resp. specializovanou systémovou léčbu, financovanou soukromým subjektem, a v případě studijního výzkumu, resp. specializované systémové léčby, je třeba postupovat podle zákona o léčivech, podle něhož není cílem uzdravení pacienta, neboť účinnost ze strany oprávněného subjektu neschválené látky podávané žalobkyni byla ve fázi výzkumu toliko spekulativní, a nikoliv podle zákona o zdravotních službách, který počítá se schválenou a aprobovanou péčí a který s aplikací zákona o léčivech schvalovanou léčebnou látkou nepočítá. Výpověď ošetřující lékařky žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], že experimentální léčba žalobkyni pomáhá, má efekt a je úspěšná, je bez právní relevance jednak proto, že toto není primárně sledovaný cíl, a jednak proto, že bez dokončení studijního výzkumu nelze o účincích na žalovanou relevantně hovořit. Jakékoliv rozdělení druhů zdravotní péče podle zákona o zdravotních službách je pro posuzovanou věc a pro návštěvy žalobkyně u lékaře nepodstatné, protože se podle zákona o zdravotních službách nepostupuje a do fáze ukončení studijního výzkumu a schválení účinné látky ze strany oprávněného subjektu nejde o zdravotní péči. Účast žalobkyně jako zaměstnance na studijním výzkumu nemůže jít k její tíži jako zaměstnavatele a nelze ji podřadit pod nařízení vlády č. 590/2006 Sb., ze kterého by vyplývala pro ni jako zaměstnavatele poskytovat žalobkyni jako zaměstnanci pracovní volno s náhradou platu na nezbytně nutnou dobu navíc za situace, kdy jí žalobkyně kompletní informace, aby bylo možné z její strany postup žalobkyně přezkoumat, a kdy se žalobkyně po absolvování ošetření nevrátila na pracoviště a neabsentovala v práci pouze nezbytně nutnou dobu. Písemná výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], kterou jako zaměstnavatel dala žalobkyni z důvodu opakovaných neomluvených absencí žalobkyně přes opakovaná písemná upozornění je zákonná a platná a krácení platu a dovolené žalobkyni z důvodu neomluvených absencí žalobkyně je zákonné a platné. 4. Namítala dále, že důvodem odebrání osobního příplatku žalobkyni byly neuspokojivé pracovní výsledky, nedosahování velmi dobrých pracovních výsledků a neplnění většího množství pracovních úkolů, když spolupráce žalobkyně jako vedoucí školní jídelny se zaměstnanci školní jídelny vázla, úroveň školní kuchyně klesla a cenová hladina nákladů školní jídelny stoupla při zohlednění nižšího pracovního nasazení žalobkyně ovlivněné pandemií, když osobní příplatek je sice okamžikem přiznání nárokovou složkou, ale také zásluhovou složkou, a kde nejsou zásluhy, není ani osobní příplatek. 5. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I., II, III. a IV. změnil a žalobu v této části zamítl. 6. Žalobkyně ve vyjádření s odvoláním nesouhlasila, poukazovala na věcnou správnost rozsudku soudu I. stupně v napadené části a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části potvrdil. 7. Odvolací soud poté, co zjistil, že je uplatněn zákonný odvolací důvod (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 8. Ve výrocích V. a VI. nebyl rozsudek soudu I. stupně odvoláním napaden a v této části nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 9. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně, žalovaná a zástupce žalované se k nařízenému jednání na předvolání dostavili. Žalobkyně se k nařízenému jednání na předvolání nedostavila, doručení předvolání měla vykázáno prostřednictvím svého zástupce dne [datum], z nařízeného jednání se omluvila a nepožádala včas z důležitého důvodu o odročení, a proto odvolací soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. 10. Žalobkyně se domáhala proti žalované určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 1. 2021, č. j. ZSV- R 03/2021, doručená žalovanou žalobkyni dne [datum], je neplatná. 11. Soud I. stupně správně zjistil, že žalobkyně se dovolala neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí a uplatnila neplatnost rozvázání pracovního poměru písemnou výpovědí ze dne [datum] proti žalované u soudu I. stupně v souladu s § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ zákoník práce“), v zákonné dvouměsíční lhůtě ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, protože pracovní poměr žalobkyně u žalované měl skončit ke dni [datum] a žalobkyně podala žalobu proti žalované u soudu I. stupně dne [datum]. 12. Soud I. stupně dále správně zjistil, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na dobu určitou změněné dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] na dobu neurčitou jako vedoucí školní jídelny. Žalovaná rozvázala se žalobkyní pracovní poměr v souladu s § 50 odst. 1 zákoníku práce písemnou formou vycházeje z § 48 odst. 1 a § 50 odst. 2, 4 zákoníku práce výpovědí ze dne 27. 1. 2021, č. j. ZSV- R 03/2021, podle § 52 písm. g) zákoníku práce, doručené žalobkyni téhož dne [datum], která splňovala formální náležitosti výpovědi z pracovního poměru. 13. Soud I. stupně dále správně zjistil, že ve vztahu k uplatněným konkrétním skutkům odůvodňujícím výpověď z pracovního poměru k datu doručení výpovědi žalobkyni ze strany žalované k prekluzi práva podle § 58 odst. 1 zákoníku práce nedošlo. 14. Soud I. stupně se v návaznosti na tato zjištění touto věcí z pohledu ustanovení § 52 písm. g), § 78 odst. 1 písm. a), § 81 odst. 1, 3, § 191, § 199 odst. 1, 3, § 301 a 302 zákoníku práce, § 1 a přílohy pod bodem 1 nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, § 5 odst. 1, 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, věcně zabýval, z provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění, z nichž dospěl ke správným právním závěrům vyjádřeným názorem, že výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 1. 2021, č. j. ZVS- R 03/2021, doručená žalovanou žalobkyni dne [datum], je neplatná. Odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně směřující k tomuto závěru je správné a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Ani v odvolacím řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by měly vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně v této části. 15. K odvolacím námitkám uvádí odvolací soud následující. Žalobkyně trpí chronickým kožním onemocněním, u kterého došlo k selhání běžných léčebných postupů, jedná se do jisté míry o psychosomatické onemocnění a bylo rozhodnuto