72 CO 56/2023-59 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou svým v záhlaví uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I. rozhodl o tom, že se nahrazuje projev vůle žalovaných jako prodávajících k uzavření kupní smlouvy s žalobci jako kupujícími, a to ohledně pozemku [parcelní číslo] jehož součástí je budova garáže č. f. [anonymizováno], nacházejícího se v obci a [katastrální uzemí] a to za kupní cenu ve výši 200 000 Kč z níž první část ve výši 20 000 Kč žalobci žalovaným zaplatili již [datum], druhou část ve výši 180 000 Kč pak žalobci uhradili složením do soudní úschovy. Výrok I. obsahoval plné znění kupní smlouvy. Výrokem II. pak bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 73 992,40 Kč. 2. Při rozhodování ve věci samé vycházel soud prvního stupně ze závěru, že dne [datum] účastníci platně uzavřeli formou notářského zápisu smlouvu u budoucí kupní smlouvě dle ust. § 1785 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o. z.“, kterou se žalovaní zavázali uzavřít nejpozději do [datum] s žalobci jako kupujícími kupní smlouvu ohledně výše uvedeného pozemku, a to za částku 200 000 Kč, tuto svoji povinnost však žalovaní nesplnili. Dopisy žalovaných právní zástupkyni žalobců ze [anonymizováno] a [datum], ve kterých bylo uvedeno, že žalovaní vypovídají smlouvu o smlouvě budoucí, posoudil soud prvního stupně jako neplatné odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí s tím, že žalovaní dle uzavřené smlouvy mohli od této odstoupit pouze v případě, že by ve lhůtě do [datum] nebyla uhrazena kupní cena. Současně soud prvního stupně uvedl, že nenašel důvody pro uplatnění ust. § 1765 o. z., když neshledal zvlášť hrubý nepoměr ve výši kupní ceny, byť ceny nemovitostí obecně vzrostly. 3. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z tarifní hodnoty pro výpočet odměny ve výši 200 000 Kč, dále pak z práva zástupkyně žalobců na odměnu za zastupování každého z žalobců, toliko sníženo o 20 % dle ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ AT“. 4. Rozsudek napadli odvoláním žalovaní. Namítli, že žalovaný [jméno] [příjmení] byl zbaven možnosti účasti na řízení, když dne [datum] byl vykázán z jednací síně. Připustil, že u jednání použil nevhodné výrazy, že však toto nevhodné jednání nedosáhlo takové intenzity, aby jej bylo třeba vykázat a zbavit ho tak základních procesních práv. Poukázali dále na ust. § 1788 odst. 2 o. z. s tím, že jsou osobami vysokého věku, starobní důchodci, finanční zajištění je pro ně podstatné, že proto požadovali, aby nárůst cen byl při uzavření kupní smlouvy zohledněn, což však nebylo žalobci přijato. Uvedli též, že s prodejem garáže nesouhlasila jejich širší rodina, že prodej za neúměrně nízkou a nespravedlivou cenu po nich nelze požadovat. Namítli též, že smlouvu o budoucí kupní smlouvě vypověděli. Když se v průběhu soudního řízení dozvěděli, že výpověď nebyla učiněna správně, odstoupili od budoucí kupní smlouvy z důvodu v ní sjednaného, a to pro nezaplacení zbývající části kupní ceny do [datum], když žalobce doplatek ve výši 180 000 Kč složili do soudní úschovy až později. Konečně namítli (opětovně) že jsou osobami vysokého věku, starobními důchodci a že uzavření smlouvy u budoucí kupní smlouvě ohledně garáže za pro ně nevýhodných podmínek lze považovat za určitou spekulaci stran žalobců, že se to mělo projevit i v rozhodnutí o nákladech řízení, neboť je nespravedlivé, aby pozbyli garáž za neúměrně nízkou cenu a ještě byli zavázáni hradit vysoké náklady řízení, že tato náhrada neměla být žalobcům přiznána. Současně namítli, že při výpočtu nákladů řízení nemělo být uvažováno se zastoupením dvou osob, neboť se na obou stranách jedná o společné jmění manželů, dále pak že mělo být vycházeno z ust. § 9 odst. 3 písmena b) AT, který se výslovně týká projevu vůle s tím, že předmět projevem vůle není ocenitelný, neboť jím je vůle k uzavření kupní smlouvy a nikoliv garáž. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne či alespoň nepřizná žalobcům právo na náhradu nákladů řízení. 5. Žalobci měli odvolání žalovaných za nedůvodné. Uvedli, že soud postupoval v souladu s procesními předpisy, když žalovaného, který hrubě narušoval jednání, vykázal z jednací síně. K tvrzené změně okolnosti pak namítli, že ta musí být silná a zásadní, což žalovanými tvrzené zvýšení cen garáže o jednu třetinu není. Současně měli za nepřípustné, jestliže se žalovaní této změno dovolali až v rámci odvolání, poté, co se sami dostali do prodlení s uzavřením kupní smlouvy, v řízení před soudem prvního stupně toto netvrdili ani ničím nedoložili. Nesouhlasili ani s tím, že by žalovaní platně odstoupili od smlouvy z důvodu nezaplacení zbývající části kupní ceny do [datum]. Zde namítli, že to byli žalovaní, kteří se dostali do prodlení, když nesplnili svůj závazek uzavřít kupní smlouvu nejpozději do [datum], její uzavření, současně s předáním zbývající části kupní ceny, odmítli i v poslední den lhůty, kdy se žalobci se svou právní zástupkyní dostavili do místa bydliště žalovaných. Konečně nesouhlasili ani s názorem, že předmět projevu vůle není penězi ocenitelný. V průběhu odvolacího řízení však akceptovali námitku týkající se výpočtu výše nákladů (odměny právní zástupkyně) za zastupování dvou osob a svůj požadavek na náhradu nákladů řízení upravili tak, že žádali, aby bylo vycházeno ve vztahu ke každému úkonu právní služby toliko z jediné, nesnížené odměny (tedy jako by jejich zástupkyně zastupovala pouze jednu osobu). Současně se vzdali i práva na náhradu té části nákladů odvolacího řízení, které vznikly v souvislosti s úkonem právní služby představovaným vyjádřením k podanému odvolání. 6. Žalovaní podali odvolání včas (§ 204 odst. 1. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o. s. ř.“) a to z pozice účastníků řízení, tedy jako osoby k podání odvolání subjektivně oprávněné (§ 90, § 201 o. s. ř.). Napadli rozsudek, proti němuž je odvolání objektivně přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 o. s. ř. à contr.) a to ve svém důsledku pro nesprávné právní závěry, tedy z důvodu zákonem předvídaného (§ 205 odst. 2 písmena g/ o. s. ř.). Proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako (podle obsahu spisu) řízení, které jeho vydání předcházelo a po částečném doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání především ve věci samé není důvodné. 7. Co se týče námitky nedůvodného vykázání žalovaného [jméno] [příjmení] z jednací místnosti při jednání dne [datum], nutno připomenout, že je oprávněním předsedy senátu vykázat z místa, kde se jedná, toho, kdo svým jednáním hrubě ruší pořádek; v případě, že vykázaným je účastník, může být dále jednáno v jeho nepřítomnosti (§ 54 o. s. ř.). Jak patrno z protokolu o jednání dne [datum] před soudem prvního stupně a též i ze zvukového záznamu z tohoto jednání, žalovaný v průběhu jednání opakovaně soudkyni skákal do řeči, přerušoval ji při protokolaci svými komentáři, žalobce označil za„ blba“. V tomto svém jednání pokračoval i poté, co byl upozorněn na nevhodnost svého počínání, na možnost udělení pořádkové pokuty či vyvedení z jednací síně, na adresu žalobce pronesl„ ty hajzle musíš chcípnout“. V reakci na to byl soudkyní vyzván, aby opustil jednací místnost. Poté, co uvedl, že by chtěl u jednání zůstat, byl opětovně poučen, že pokud bude soudkyni skákat do řeči či bude vulgární, bude vyveden. Následně byl vyzván k opuštění jednací místnosti poté, co při svém projevu na adresu notářky, které sepisovala notářský zápis, prohlásil„ baba jedna drzá“. 8. Odvolací soud si byl vědom skutečnosti, že komunikace s žalovaným u jednání soudu prvního stupně byla složitější z důvodu jeho nedoslýchavosti a toho, že si zapomněl naslouchátko. To však zjevně nebylo důvodem jeho přerušování soudkyně – tím reagoval na její slova (především protokolaci), kterým rozuměl. Je možné, že žalovaný závadnost svého jednání (zejména označení notářky) nepociťoval (výrazem„ baba“ v předcházejícím průběhu řízení označil i svoji manželku). Jestliže tak však učinil poté, co se opakovaně vulgárně vyjádřil o žalobci a byl též opakovaně upozorněn na nepřípustnost takového jednání a jeho možné důsledky, nelze postup soudu prvního stupně mít za nesprávný, za vadu řízení, v důsledku které by žalovanému byla u zbývající části jednání účast odepřena nezákonně. 9. Soud prvního stupně správně zjistil, že účastníci [datum] formou notářského zápisu uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě, kterou se žalovaní jako budoucí prodávající zavázali uzavřít s žalobci jako budoucími kupujícími kupní smlouvu o převodu pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba garáže ev. [číslo] nacházejícího se v obci a [katastrální uzemí], a to za kupní cenu 200 000 Kč, z čehož záloha 20 000 Kč byla žalovaným vyplacena již před uzavřením smlouvy, k uzavření smlouvy však, přes výzvy žalobců, nedošlo, toto žalovaní odmítli s tím, že smlouvu vypověděli. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, které v této