74 CO 109/2022-216 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen„ soud“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok), žalobu co do částky 4 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] a co do smluvní pokuty ve výši 18 074,80 Kč zamítl (II. výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 729 Kč (III. výrok). 2. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a tím, že žalobci, který byl v řízení úspěšnější, přiznal 17,9 % účelně vynaložených nákladů řízení. Úspěch žalobce spočíval v částce 25 000 Kč a přiznaném úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni vyhlášení rozsudku částkou 7 045,98 Kč, a činil 58,95 % předmětu řízení. [jméno] neúspěchu žalobce představuje 41,05 %, neboť žaloba byla zamítnuta co do částky 22 317,95 Kč (včetně úroků v kapitalizované výši 43,15 Kč). Náhrada nákladů řízení sestávala ze zaplaceného soudního poplatku 1 892 Kč, odměny advokáta dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 500 Kč (počítáno z tarifní hodnoty věci 47 274,80 Kč) dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady daně z přidané hodnoty (DPH) ve výši 378 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z účelně vynaložených nákladů ve výši 4 070 Kč soud přiznal žalobci 17,9 %, tedy částku 729 Kč. 3. Proti III. výroku o náhradě nákladů řízení podal žalobce odvolání. Namítal, že v žalobě byly uplatněny nároky se samostatným skutkovým základem, proto je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout ve vztahu ke každému žalobnímu nároku zvlášť. Upozornil na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08. 4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně co do důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil v napadeném výroku, a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, byť z jiných, než odvolatelem uváděných důvodů. 6. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne [datum], se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 47 274,80 Kč (sestávající z dlužné částky 29 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 18 074,80 Kč) s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovanou dne [datum]. Usnesením ze dne 9. 9. 2020, č. j. EPR 219905/2020-5, soud odmítl návrh žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu s odůvodněním, že z něj není zřejmé, jaká byla dohoda o výši splátek, které splátky, v jaké výši a kdy žalovaná zaplatila, na jaké konkrétní pohledávky byly tyto splátky započteny, jak žalobce dospěl k výši požadované částky a z jakých konkrétních položek se tato částka skládá. Proti usnesení podal žalobce odvolání, na jehož základě soud usnesením ze dne 16. 10. 2020, č. j. EPR 219905/2020-8, rozhodl, že se návrh na vydání elektronického platebního rozkazu neodmítá. Na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 22. 1. 2021, č. j. 42 C 243/2020-63, žalobce v podáních ze dne [datum] a [datum] doplnil žalobní tvrzení. Soud ve věci rozhodl na jednání konaném dne [datum], kterého se nezúčastnil žádný z účastníků, odvoláním napadeným rozsudkem. 7. Odvolací soud vychází z pravomocného I. a II. výroku rozsudku, ve kterých soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení a zamítl žalobu co do částky 4 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] a smluvní pokuty ve výši 18 074,80 Kč. 8. V posuzovaném případě žalobce nesporuje počet přiznaných úkonů právní služby, ani aplikaci § 14b advokátního tarifu, ale má za to, že soud měl o náhradě nákladů řízení rozhodnout ve vztahu ke každému žalobnímu nároku zvlášť. 9. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. 10. Podle § 8 odst. 3 advokátního tarifu, je-li zákonem stanoveno spojení dvou nebo více věcí ke společnému projednání, považuje se za tarifní hodnotu hodnota věci, která je nejvyšší. 11. V posuzovaném případě nebyly nároky, jež jsou předmětem řízení, spojeny zákonem, ale žalobcem, který v podané žalobě uplatnil dva samostatné nároky (na vrácení jistiny úvěru a zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou dluhu), byť se souvisejícím skutkovým základem (vznikly z jedné smlouvy). Jde o objektivní kumulaci nároků v důsledku rozhodnutí žalobce. 12. V usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 12.2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, dospěl dovolací soud k závěru:„ Odvolací soud vyšel správně z toho, že se v případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4702/2015). I zde pak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník v projednávané věci úspěch pouze částečný, je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit.“ Rozhodnutí uspělo před Ústavním soudem, neboť stížnost proti němu podaná, týkající se také posouzení náhrady nákladů řízení, byla odmítnuta (usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 886/17). Jestliže žalobce upozornil v odvolání na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, odvolací soud poukazuje na odlišnost věci řešené v odkazovaném nálezu, v níž došlo ke spojení původně samostatně zahájených a projednávaných žalob rozhodnutím soudu. Lze odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2499/2017, v jehož odůvodnění se uvádí, že při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu ve věci se vychází z toho, v jakém rozsahu bylo žalobě vyhověno, přičemž„ věcí se rozumí předmět řízení, jež byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá“. 13. Dle názoru odvolacího soudu pak právě naznačený způsob jedině zajišťuje matematicky korektní vyčíslení procesního úspěchu a neúspěchu účastníka ve sporu. 14. Odvolací námitka, že o náhradě nákladů řízení měl soud rozhodnout ve vztahu ke každému žalobnímu nároku zvlášť, proto není důvodná. 15. Vzhledem k tomu, že o povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhoduje zásadně bez návrhu (§ 151 odst. 1 věta prvá o. s. ř.), tzv.„ z úřední povinnosti“, nebyl odvolací soud při svém rozhodování vázán návrhy účastníků, tedy tím, čeho se v odvolacím řízení domáhali, ale přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i z jiných, než odvolatelem namítaných, důvodů. 16. Soud prvního stupně postupoval správně, když o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a rovněž správně vyčíslil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. 17. Soud postupoval správně také v tom, že na řízení zahájené dne [datum] aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu (jenž dopadá na řízení, zahájená od [datum]), neboť předmětné občanské soudní řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. řízení vedená u Krajského soud v Brně pod sp. zn. 74 Co 146/2021, 47 Co 131/2021, 74 Co 125/2022), v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Soud rovněž správně určil, že ve smyslu tohoto ustanovení z částky 47 274,80 Kč činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně 500 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí 100 Kč za každý z těchto úkonů právní služby. 18. Žalobce však podle obsahu spisu vynaložil také náklady spojené se zastoupením advokátem za sepis odvolání proti usnesením ze dne 9. 9. 2020, č. j. EPR 219905/2020-5, kterým soud odmítl návrh žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu. 19. Tento úkon nepochybně je účelně vynaloženým nákladem ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12),