74 CO 46/2022-121 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně (dále jen„ soud“) zamítl žalobu o zaplacení částky 153 730 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok) a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 40 077 Kč (II. výrok). 2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný u žalobce na podkladě objednávky [číslo] ze dne [datum] objednal provedení dodávky a montáže elektroinstalace pro projekt novostavby smuteční síně v [obec] v maximální ceně 218 000 Kč. Žalobce na tuto objednávku plnil a cenu díla žalovanému vyúčtoval několika fakturami v období od ledna do dubna 2018 a žalovaný tyto faktury v celkové výši 198 828 Kč bez DPH uhradil. 3. K žalobcem uváděným skutkovým tvrzením ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na úhradu dalších prací konstatoval: a) Pro posouzení oprávněnosti nároku žalobce na zaplacení další ceny za plnění vyúčtované fakturou [číslo] je podstatné, zda bylo toto plnění objednáno, jakou formou byla objednávka učiněna, kdo plnění objednal, v jakém rozsahu a za jakou cenu. b) Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky sjednána dohoda o realizaci plnění následně vyúčtovaného předmětnou fakturou, leží na žalobci. c) O povinnosti tvrdit a dokazovat byl žalobce soudem při jednání poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. d) Jednotlivá skutková tvrzení žalobce ohledně způsobu sjednání a rozsahu„ víceprací“ nebyla konzistentní, zejména pak v rámci přednesů při jednání soudu. V písemných podáních žalobce tvrdil, že došlo k dohodě o vícepracích k objednávce označené [číslo]. Následně v rámci svých ústních přednesů žalobce několikrát zmínil, že mělo jít o novou objednávku. Žalobce opakovaně odkázal na protokoly z kontrolních dnů a změnové listy, z nichž však bez dalšího nevyplývá, že došlo k dohodě ohledně rozsahu dodávek, které následně ohodnotil částkou požadovanou v žalobě. Dále pak žalobce při jednání soudu tvrdil rozporné skutečnosti; nejdříve, že práce objednávalo město xxx u hlavního dodavatele ([právnická osoba]) za přítomnosti jednatele žalovaného [jméno] [příjmení], později, že práce objednal žalovaný skrze [jméno] [příjmení]. e) Žalobce konkrétně netvrdil, jak byla změna smlouvy projednávána (které konkrétní osoby, jež by byly oprávněny jednat za účastníky dané smlouvy, měly o změně smlouvy vyjednávat) a k jaké dohodě o změně předmětu plnění strany smlouvy dospěly. f) Ze zápisu o kontrolním dnu z [datum] vyplývá, že se ho účastnil jednatel žalobce i jednatel žalovaného, který však vystupoval v pozici zástupce společnosti [právnická osoba] Jako nový bod k jednání byly označeny určité části elektroinstalace, ovšem bez bližších nároků (materiálových či výkonových) na jejich realizaci. Z dalšího zápisu o kontrolním dnu z [datum] pak soud zjistil, že úkol v podobě dohody o změně a doplnění elektroinstalací a jejich ocenění stále trvá. S ohledem na prezenční listinu soud dospěl k závěru, že žalovaný se kontrolních dnů neúčastnil, zápisy neobsahují konkrétní ujednání o tom, jaké vícepráce budou provedeny a za jakých podmínek, není určena ani cena provedení víceprací. g) Žádná dohoda o provedení víceprací nevyplývá ani z předložené rekapitulace a změnových listů. h) S ohledem na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany žalobce soud nemůže učinit závěr o tom, že by mezi žalobcem a žalovaným došlo k dohodě ohledně víceprací, resp. že by žalovaný u žalobce vícepráce objednal, a že by tak byl povinen tyto žalobci uhradit. 4. Na základě výše uvedených závěrů žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního v celém rozsahu zamítl. 5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve sporu zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náhrada nákladů řízení zahrnovala odměnu za zastoupení advokátem v rozsahu čtyř úkonů právní služby po 7 260 Kč (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na prvním setkání s mediátorem a účast u jednání dne [datum]), náhradu hotových výdajů k čtyřem úkonům v paušální výši po 300 Kč, cestovné k jednání u mediátora ve výši 1 992,14 Kč, cestovné k jednání soudu ve výši 889,35 Kč a náhradu DPH ve výši 6 955,51 Kč. 6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil se závěrem, že na cenu díla byla uhrazena částka 198 828 Kč. Zdůraznil, že faktury [číslo] se původní objednávky vůbec netýkaly, přestože byly uhrazeny. Žalovaný totiž hradil i vícepráce, které nebyly součástí objednávky a vycházely z dohody o pracích a cenách z kontrolních dnů. Uvedl, že neměl vědomost o uzavření příkazní smlouvy se [právnická osoba]. Dle žalobce však z této skutečnosti plyne, že právě žalovaný zajistil pro investora žalobce jako poddodavatele elektromontážních prací. Konstatoval, že poddodávku objednal žalovaný a zároveň předložil investorovi cenu prací. Z toho plyne, že v rámci kontrolních dnů byly sjednány písemně jak vícepráce, tak jejich cena. Při projednávání těchto víceprací dodavatel ani subdodavatel žádné připomínky k rozsahu ani ceně neměli. Dle žalobce ze zápisů z kontrolních dnů [číslo] až 37 vyplývá, že práce byly objednány písemně a posléze písemně potvrzeny žalovaným, to vše za přítomnosti žalobce i žalovaného jako stavbyvedoucího za firmu dodavatele. Závěr soudu o neexistenci smlouvy hodnotil jako zcela nesprávný. Žalobce současně předložil odvolacímu soudu k důkazu dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo ze dne [datum] a jeho přílohu [číslo] ze dne [datum] k změnovému listu [číslo] ve kterém žalovaný předložil investorovi cenu víceprací. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Žalovaný se v replice k odvolání žalobce ztotožnil se závěry soudu. Ve vztahu k nově označeným důkazům uvedl, že tyto nejsou v odvolacím řízení přípustné ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř. Navrhl potvrzení odvoláním napadeného rozsudku. 8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 9. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně žalovaného nároku. Z protokolu o jednání ze dne [datum] je zjevné, že žalobce byl soudem prvního stupně v průběhu celého jednání opakovaně (naléhavě) bezúspěšně vyzýván ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. k uvedení základních tvrzení ohledně„ dohody o vícepracích“. Žalobce i přes zcela konkrétní a úplná poučení v řízení před soudem prvního stupně nikdy konkrétně neuvedl kdo a kdy uzavřel dohodu, na podkladě, které se nad rámec původně sjednané smlouvy o dílo domáhá žalobou uplatněného nároku a jaký měla zcela konkrétní obsah. 10. Pokud soud prvního stupně, při neunesení břemene tvrzení, nadbytečně (nevhodně) přistoupil k dokazování, odvolací soud souhlasí i se závěrem, že z předložených důkazů uzavření dohody o provedení„ víceprací“ (mezi účastníky řízení) neplyne. 11. S ohledem na chybějící skutková tvrzení odvolací soud již neprováděl žádné další dokazování. Nadto je zřejmé, že listiny předložené k důkazu teprve v odvolacím řízení nebyly přípustné ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř., neboť měly a mohly být předloženy již v řízení před soudem prvního stupně. 12. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku). 13. Odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť tyto nebyly stanoveny ve správné výši, když byla žalovanému přiznána odměna a režijní paušál i za účast u mediačního jednání dne [datum]. V usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3658/17, Ústavní soud vysvětlil, že„ Na řízení o mediaci se ani subsidiárně nevztahuje občanský soudní řád. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že stěžovatelkou uplatněný nárok na odměnu za její zastoupení advokátem v souvislosti s jeho účastí na setkání u zapsaného mediátora není nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně. Městský soud při rozhodování o náhradě nákladů tedy postupoval v souladu s platnou právní úpravou a s ústavními principy, jestliže stěžovatelce nepřiznal odměnu za účast jejího advokáta při prvním setkání se zapsanou mediátorkou.“ Odvolací soud proto z částky 40 077 Kč, přisouzené na náhradě nákladů řízení soudem prvního stupně, odečetl jednu odměnu za účast u mediačního jednání dne [datum] ve výši 7 260 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, cestovné ve výši 1992,14 Kč