16 Co 179/2023-2065 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Vyškově rozhodl o žalobě žalobců proti všem osmi žalovaným takto:I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají vyklizení a předání nemovitostí specifikovaných v žalobě ze dne 20. 12. 2018 ve spojení s podáním ze dne 17. 6. 2020 a usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. března 2019, č. j. 10 C 146/2018-253,proti žalované 1. zapsaných v katastrálním území , adresaa zaplacení žalobcům částky 100 000 Kčproti žalované 2. zapsaných v katastrálních územích , adresaa zaplacení žalobcům částky 100 000 Kčproti žalované 3. zapsaných v katastrálních územích , adresaa zaplacení žalobcům částky 100 000 Kčproti žalovanému 4. zapsaných v katastrálním území , adresaa zaplacení žalobcům částky 100 000 Kčproti žalovanému 5. zapsaných v katastrálních územích , adresaa zaplacení žalobcům částky 100 000 Kčproti žalovanému 6. zapsaných v katastrálním území , adresaa zaplacení žalobcům částky 100 000 Kčproti žalovanému 7. zapsaných v katastrálních územích , adresaa zaplacení žalobcům částky 100 000 Kčproti žalované 8. zapsaných v katastrálním území , adresaa zaplacení žalobcům částky 100 000 Kčse zamítá.II. Žaloba in eventum o zaplacení žalobcům náhrady za nemovitostiproti žalované 1. ve výši 100 000 Kčproti žalované 2. ve výši 100 000 Kčproti žalované 3. ve výši 100 000 Kčproti žalovanému 4. ve výši 100 000 Kčproti žalovanému 5. ve výši 100 000 Kčproti žalovanému 6. ve výši 100 000 Kčproti žalovanému 7. ve výši 100 000 Kčproti žalované 8. ve výši 100 000 Kčse zamítá.III. Žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhá určení, že je vlastníkem nemovitostí specifikovaných v žalobě ze dne 20. 12. 2018 ve spojení s podáním ze dne 17. 6. 2020 a usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. března 2019, č. j. 10 C 146/2018-253,proti žalované 1. zapsaných v katastrálním území , adresaproti žalované 2. zapsaných v katastrálních územích Hostěrádky, , adresaproti žalované 3. zapsaných v katastrálních územích , adresa, , , adresaproti žalovanému 4. zapsaných v katastrálním území , adresaproti žalovanému 5. zapsaných v katastrálních územích , adresaproti žalovanému 6. zapsaných v katastrálním území , adresaproti žalovanému 7. zapsaných v katastrálních územích , adresa, , , adresaproti žalované 8. zapsaných v katastrálním území , adresase zamítá.IV. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované 1. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 3 300 Kč.V. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované 2. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta J, , advokáta se sídlem v , adresa, , ve výši 88 618,75 Kč.VI. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované 3. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 11 777 Kč.VII. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované 4. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta E, , advokáta se sídlem v , adresa, , ve výši 90 167 Kč.VIII. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 5. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 40 943 Kč.IX. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 6. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 3 895 Kč.X. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 7. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 3 000 Kč.XI. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované 8. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta J, , advokáta se sídlem v , adresa, , ve výši 83 871,25 Kč.2. Soud prvého stupně odůvodnil svůj rozsudek mimo jiné tím, že pozbyl-li právní předchůdce žalobců vlastnické právo ke sporným nemovitým věcem konfiskací podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nemohlo vlastnické právo k nim děděním přejít na žalobkyni a) ani kdyby byly předmětem projednání před pozůstalostním soudem v Lichtenštejnsku (soud v předmětné věci nijak nezpochybňuje rozhodnutí tohoto soudu o nástupnictví po zůstaviteli, toto rozhodnutí je však bez účinku na předmětné řízení) a to bez zřetele na řešení otázky jeho mezinárodní soudní příslušnosti (pravomoci) k projednání takového majetku v pozůstalostním řízení. Není-li žalobce a) vlastníkem sporných nemovitých věcí nemohou se žalobci vůči žalovaným s úspěchem domáhat ani jejich vyklizení, ani vydání bezdůvodného obohacení spočívajícím v ušlém zisku, byť v minimální částce 100 000 Kč po každém ze žalovaných. Nesvědčí – li žalobci a) vlastnické právo ve výroku I. k označeným nemovitým věcem, nemůže být úspěšná ani žaloba žalobce a) na jejich vyklizení, stejně jako žaloba žalobce b) dovozující své právo užívat a právo na výnosy, plody a užitky z vlastnického práva žalobce a), který však není vlastníkem tohoto majetku. Není-li tedy žalobce a) a nebyl-li od 23. 6. 1945 ani jeho předchůdce vlastníkem předmětných nemovitých věcí a neměl-li k tomuto majetku požívací právo, naopak žalovaní tyto nemovitosti drží a užívají na základě vlastnického práva, nikoliv bez právního důvodu, nevzniklo žádnému ze žalobců ani právo na náhradu za ušlé užitky, plody ani na náhradu za hospodaření. Pokud došlo ke snížení hodnoty nemovitých věcí, nezasáhla taková změna do majetkových poměrů žalobců. Právní úprava lichtenštejnského práva je proto pro úsudek o věcném právu žalobce b) ke sporným nemovitým věcem bez významu. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl i v tomto rozsahu.3. Nešlo-li vůči žalobcům ani o vyvlastnění, není důvodný ani eventuální nárok na peněžitou náhradu za konfiskovaný majetek. Například i podle usnesení Ústavního soudu z 20. 2. 2020 sp. zn. III. ÚS 2130/17 náhrada není nezbytnou podmínkou konfiskace z roku 1945 a nelze s konfiskací spojovat náhradu (tak, jak je tomu například u vyvlastnění v souladu s článkem 11 odst. 4 Listiny), absence náhrady není inherentním znakem konfiskace. Žalobcům nepříslušížádné právo, které by žalovaní porušovali a byli by proto povinni z tohoto porušení k náhradě. Soud tak zamítl i eventuální nárok žalobců, aniž by se zabýval požadovanou výší. Procesně úspěšným žalovaným byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů řízení.4. Proti celé výrokové části rozsudku podali žalobci v zákonem stanovené lhůtě odvolání, jímž se domáhali buď jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, anebo jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Podle žalobců soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem nebo k jimi označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části 1.; o. s. ř., dále že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; soud rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností; soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním; dosud zjištění skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny a konečně napadené rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním posouzení věci (odvolací důvody ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) až g) občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.). Odvolatelé konkrétně vytkli napadenému rozsudku procesní vady s tím, že výroky pod body I. až III. nesplňují zákonné náležitosti ustanovení § 155 odst. 1 věta 1. o. s. ř., když v souladu s konstantní judikaturou platí, že formulace výroku soudního rozhodnutí musí být určitá a srozumitelná, to je obsah vydaného rozhodnutí musí být z meritorního výroku zřejmý a seznatelný. V daném případě není z uvedených výroků rozsudku zřejmé, o kterých konkrétních nemovitostech bylo rozhodnuto. Napadený rozsudek tak nesplňuje zákonné náležitosti, je neurčitý a nesrozumitelný.5. Odvolatelé dále namítli, že soud neposoudil daný případ individuálně v mezích spravedlivého procesu, jelikož dospěl k závěru, že nemá pravomoc posoudit v plné juris dikci stěžejní otázky tohoto případu. Tím především zcela rezignoval na posouzení oprávněnosti vyklizovacího nároku. Odvolatelé dále namítli nesprávné posouzení soudu, že u žaloby na vyklizení musí být žalobce držitelem nemovitosti, nesprávnou aplikaci restitučních předpisů, nesprávnou aplikaci podmínky občanství, dále, že soud dostatečně řádně neodůvodnil potřebu vyloučení aplikace obecných předpisů u osob neoprávněných z předpisů restitučních. Dle žalobců neexistuje veřejný zájem na to, aby soud svévolně aplikoval podmínku občanství i samotné restituční předpisy na osoby žalobců. Soud se rovněž dostatečně nezabýval způsobem, jakým stát zabral nemovitosti a zda je užívá po právu či nikoliv.6. 1) žalovaný se v písemném vyjádření k odvolání ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.7. 3) žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že okresní soud řádně zjistil skut