18 Co 143/2024-162 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem napadeným odvoláním byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, Kč s úrokem z prodlení stanoveným v čl. IV. odst. 5 Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , od , datum, do zaplacení a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, Kč (výrok I). O náhradě nákladů bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna zaplatit zúčastněné osobě na jejich náhradu částku , částka, Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žaloba podle části páté občanského soudního řádu byla podána včas, oprávněnou osobou a je přípustná (§ 246 odst. 1 a § 247 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně je právní nástupkyní obchodní korporace , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), která ke dni , datum, zanikla fúzí sloučením. Žalobkyně je tedy provozovatelkou fotovoltaické elektrárny , adresa, (dále jen „, adresa, “). Rozhodnutím , orgán veřejné moci, (dále jen „, Anonymizováno, “) ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (dále jen „rozhodnutí o licenci“) byla právnímu předchůdci žalobkyně udělena licence č. , anonymizováno, pro fotovoltaickou elektrárnu , adresa, . Právní předchůdce žalobkyně, jakožto výrobce elektřiny, uzavřel dne , datum, se zúčastněnou osobou (do , datum, pod obchodní firmou , právnická osoba, .), jakožto provozovatelem regionální distribuční soustavy, smlouvu č. , Anonymizováno, o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje, s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy (dále jen „smlouva“), jejímž předmětem byl výkup elektřiny, na kterou se vztahovala podpora ve formě výkupních cen ve smyslu zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále rovněž „POZE“). Zúčastněná osoba se ve smlouvě zavázala řádně zaplatit výkupní cenu v souladu s příslušným cenovým rozhodnutím , Anonymizováno, . Právní předchůdce žalobkyně vystavil k úhradě sjednané ceny za odebranou elektřinu za září , Anonymizováno, dne , datum, fakturu , Anonymizováno, , znějící na částku , částka, Kč, která se stala splatnou dne , datum, . Předmětná faktura nebyla ze strany zúčastněné osoby uhrazena. Zúčastněná osoba dále právnímu předchůdci žalobkyně sdělila, že s účinností od , datum, není v návaznosti na novou právní úpravu povinným subjektem k vyplácení zákonné podpory na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Zúčastněná osoba byla k úhradě ceny elektřiny vyzvána naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, . Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , právnická osoba, , bylo rozhodnutí o licenci zrušeno s odůvodněním, že bylo vydáno v rozporu se zákonem. Kasační stížnost žalobkyně byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, Následně podaná ústavní stížnost žalobkyně byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . V trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, byl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, obžalovaný , jméno FO, mimo jiné uznán vinným tím, že jako revizní technik dne , datum, , aniž by elektrárnu , adresa, předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivou zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. , Anonymizováno, , údajně provedenou v období od , datum, . do , datum, . , tituly před jménem, , jméno FO, , byl citovaným rozsudkem shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu spočívajícího mimo jiné v tom, že jako jednatel právního předchůdce žalobkyně, ačkoliv věděl, že fotovoltaická elektrárna není v podstatných částech dokončena, dal , datum, pokyn v rozsudku označeným osobám, aby k žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny do distribuční soustavy zajistily mimo jiné zprávu o výchozí revizi elektrické instalace na část nízkého napětí a část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny , adresa, . Usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č. j. , právnická osoba, bylo odvolání, mimo jiné obžalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, a zúčastněné osoby – žalobkyně proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , ve vztahu k žalobkyni, zamítnuto. Ve vztahu k obžalovanému , jméno FO, byl napadený trestní rozsudek částečně zrušen, avšak pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti. Žalobkyně byla zapsána jako jediný společník svého právního předchůdce již dne , datum, , tedy v době předcházející vydání rozhodnutí o licenci a také v době fúze. Kromě toho byla žalobkyně se svým právním předchůdcem propojena i personálně. Soud prvního stupně se předně zabýval věcnou legitimací účastníků řízení a shodně s , orgán veřejné moci, a , orgán veřejné moci, dospěl k závěru, že zúčastněná osoba není ve věci s ohledem na přechodné ustanovení § 54 odst. 13 POZE pasivně legitimována. Pro stručnost odkázal na napadené rozhodnutí , orgán veřejné moci, i rozhodnutí , orgán veřejné moci, , co do nedostatku pasivní legitimace zúčastněné osoby i co do odůvodnění týkajícího se formy právního jednání – odmítnutí přiznání žalobkyni nároku na podporu. V citovaném přechodném ustanovení je výslovně zmíněn přechod práv a závazků vzniklých do účinnosti tohoto zákona na operátora trhu v případě, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo z části nárok na výkupní cenu. Vzhledem k tomu, že závazek zúčastněné osoby k úhradě výkupní ceny elektřiny z fotovoltaické elektrárny žalobkyně nepochybně vznikl před účinností POZE, došlo , datum, k přechodu práv a povinností vůči výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů, ze zúčastněné osoby na operátora trhu, jímž je společnost , právnická osoba, . Soud prvního stupně dále zdůraznil, že žalobkyní uplatněný nárok založený protiprávním jednáním, za které byl vynesen odsuzující trestní rozsudek, nepochybně porušuje princip poctivosti ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S ohledem na vše výše uvedené soud neprovedl pro nadbytečnost žalobkyní navrhované důkazy výslechem svědků. Mimo věcnou diskuzi soud prvního stupně považoval argumentaci žalobkyně o existenci dobré víry na straně adresáta správního rozhodnutí (právního předchůdce žalobkyně) při získání licence, jestliže k jejímu získání došlo podvodem, za který byl jednatel právního předchůdce žalobkyně odsouzen trestním rozsudkem. Žalobkyně v projednávaném případě ve vztahu k dobré víře pouze zopakovala argumenty, kterými se již podrobně zabýval rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , právnická osoba, , a opětovně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , na které soud odkázal.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že nalézací soud se nijak nevypořádal s argumentem, že samotné „neuhrazení“ faktury nelze bez dalšího považovat za odmítnutí nároku ve smyslu § 54 odst. 13 POZE, jelikož pouhé neuhrazení faktury může být způsobeno např. platební neschopností dlužníka, chybou ve vystaveném daňovém dokladu nebo jinou (navenek neprojevenou) úvahou zúčastněné osoby. Z výkladu citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že je třeba odmítnout nárok na výkupní cenu, přičemž tento projev vůle musí být výslovný (tedy určitý a srozumitelný) a musí z něj být zřejmé, zda provozovatel přenosové soustavy nárok výrobce odmítá zcela, nebo z části (a pokud z části, pak z jaké části). Samotné odmítnutí tak nemuselo mít písemnou formu, ale muselo splňovat výše vymezené předpoklady (tj. být výslovné a zřejmé). Žalobkyně dále uvedla, že soud prvního stupně zcela nesprávně usoudil, že rozhodnutí o licenci bylo zrušeno s účinky ex tunc. Podle usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , však bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno s účinky ex nunc, což znamená, že právní předchůdce žalobkyně byl v předmětném období držitelem platné licence a splňoval podmínky Cenového rozhodnutí , orgán veřejné moci, č. 4/2009 (dále jen „Tarif 2010“), v důsledku čehož žalobkyni (respektive jejímu právnímu předchůdci) vznikl nárok na podporu ve formě výkupních cen pro rok , Anonymizováno, . Konečně žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť v něm není uvedeno, proč nebyly provedeny výslechy žalobkyní navrhovaných svědků. Pouhé konstatování nadbytečnosti nepovažuje za dostatečné. V odůvodnění nejsou nijak vypořádány ani další (listinné) důkazní návrhy žalobkyně, kdy právě provedením těchto důkazů by soud prvního stupně dospěl ke správnému zjištění skutkového stavu věci a následně jejímu správnému právnímu posouzení. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání.4. K od