18 Co 230/2023-530 — Krajský soud v Brně

1. Výrokem I v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále rovněž „soud prvního stupně“) určil, že žalobkyně je dědičkou ze zákona v řízení o pozůstalosti zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého , datum, (dále rovněž jen „zůstavitel“), výrokem II rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit rovným dílem žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši částkou , částka, Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a výrokem III přiznal procesní opatrovnici , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátce, odměnu a náhradu výdajů v částce , částka, Kč, kterou je povinna Česká republika – Okresní soud Brno-venkov zaplatit této procesní opatrovnici do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně byla usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, vydaným v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, odkázána podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), k podání žaloby na určení, že je jako spolužijící osoba dědičkou po zůstaviteli, a to proti žalované 1/ a , Jméno zainteresované osoby 2/0, (dále jen „původní žalovaný 2/“), kteří byli jako rodiče zůstavitele účastníky pozůstalostního řízení jako v úvahu připadající dědici ve druhé dědické třídě. V pozůstalostním řízení došlo ke sporu o skutečnosti rozhodné pro určení dědického práva po zůstaviteli, když rodiče zůstavitele popřeli tvrzení žalobkyně, že žila se zůstavitelem jako osoba spolužijící od , datum, a vedla se zůstavitelem společnou domácnost.3. Původní žalovaný 2/ po zahájení řízení (dne , datum, ) zemřel, a soud prvního stupně rozhodl usnesením podle § 107 odst. 2 o. s. ř. o procesním nástupnictví žalované 1/ a , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, (sester zůstavitele), s tím, že všechny žalované přicházely v úvahu jako dědičky po původním žalovaném a dědictví neodmítly; pozůstalostní řízení po původním žalovaném 2/ bylo podle ustanovení § 154 z. ř. s. pravomocně zastaveno usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, .4. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , soud prvního stupně určil, že žalobkyně je dědičkou ze zákona v řízení o pozůstalosti zůstavitele , jméno FO, a uložil žalovaným nahradit žalobkyni rovným dílem náklady řízení. Soud vyšel z toho, že žalobkyně se zůstavitelem nejméně po dobou jednoho roku před jeho smrtí bydlela, přičemž se jednalo o trvalé soužití naplňující znaky spotřebního společenství, tudíž je jako tzv. spolužijící osoba dědičkou ve druhé třídě dědiců spolu s rodiči zůstavitele (§ 1636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále rovněž („OZ“).5. K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, se závěrem, že pokud soud prvního stupně sám rozhodl o procesním nástupnictví po původním žalovaném 2/ a následně věcně rozhodl, přestože otázka, kdo je procesním nástupcem původního žalovaného 2/, měla být vyřešena v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli , jméno FO, (vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , Anonymizováno, ), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud dodal, že jelikož v době od (nesprávného) vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví po původním žalovaném do vyhlášení odvoláním napadeného rozhodnutí ve věci samé bylo pozůstalostní řízení po původním žalovaném pro nepatrný majetek zastaveno, aniž bylo zkoumáno dědické právo, bude v dalším řízení na soudu prvního stupně, aby učinil opatření ve smyslu ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. a ustanovil neznámým dědicům původního žalovaného opatrovníka, se kterým bude v řízení nadále jednáno. Ve smyslu závěrů odvolacího soudu pak soud prvního stupně ustanovil neznámým dědicům , Jméno zainteresované osoby 2/0, (původního žalovaného 2/) procesní opatrovnicí podle § 29 odst. 3 o. s. ř. advokátku , tituly před jménem, , jméno FO, .6. Na základě dokazování listinnými důkazy a výslechy účastníků a svědků soud prvního stupně zjistil, vzal soud prvního stupně za nepochybně prokázané, že zůstavitel s žalobkyní navázali známost v roce , Anonymizováno, , od podzimu , Anonymizováno, pobývala žalobkyně ve , Anonymizováno, , kde nejen společně bydleli, ale tvořili i spotřební společenství, ve kterém přispívali podle svých schopností a možností k úhradě společných nákladů a obstarávání společných potřeb. Trávili společně čas, vzájemně si vypomáhali, jak pokud jde o domácí práce, tak práce okolo domu a na domě, nákupy, kdy bylo běžné, že nakupování potravin i dalších spotřebních věcí si rozdělili podle vlastní dohody, společně plánovali, zařizovali a uhrazovali investice do nemovitosti. Soužití žalobkyně se zůstavitelem bylo míněno oběma jako trvalé nejméně od března , Anonymizováno, a směřovalo k uzavření manželství, které mělo vzniknout , datum, (což bylo mezi účastníky nesporné).7. Z uvedených skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobkyně unesla jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že se zůstavitelem žila ve společné domácnosti, a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, a to nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí, tedy nejméně od , datum, do , datum, , kdy zůstavitel zemřel. Žalobkyně je tak dědičkou ze zákona ve druhé třídě dědiců, neboť zůstavitel neměl děti, měl v době úmrtí oba rodiče, přičemž žalobkyně se zůstavitelem žila více než 1 rok před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost jako osoba spolužijící.8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná 1/ odvolání, jímž se domáhá změny rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, popř. jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání žalovaná 1/ polemizovala a právním i skutkovým závěrem soudu prvního stupně a vytýkala mu nesprávné hodnocení důkazů, neboť podle jejího názoru z provedených důkazů nevyplývá, že zůstavitel se žalobkyní tvořili trvalé spotřební společenství od , datum, , jak uzavřel soud prvního stupně. Žalovaná 1/ se podrobně vyjádřila k jednotlivým důkazům provedeným v řízení před soudem prvního stupně s tím, že z dokazování naopak vyplývá, že žalobkyně se zůstavitelem fakticky trvale nežila a nehospodařila. Uvedla, že pokud by se o soužití zůstavitele se žalobkyní dalo hovořit jako o společné domácnosti, bylo by to možné nejdříve od června , Anonymizováno, , tj. v době kratší než jeden rok před smrtí zůstavitele.9. Žalovaná 1/ zejména namítla, že soud prvního stupně zcela uvěřil tvrzením žalobkyně, byť tyto byly podle ní ve značné části ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním, na druhé straně pak ignoroval tvrzení a účastnickou výpověď tehdejších žalovaných, což bylo snad možné zdůvodnit tím, že šlo o výpovědi účastnic řízení, které měly přímý zájem na výsledku sporu, pokud tak však soud prvého stupně učinil i v případě, když sestry zůstavitele vypovídaly v postavení svědkyň, po řádném poučení a především pod hrozbou trestní sankce z křivé výpovědi, pak pro to již logické zdůvodnění nalézt nelze. To, jak soud prvého stupně nahlížel na osoby sester zůstavitele dal ostatně najevo i tím, že namísto, aby některou z nich ustanovil procesním opatrovníkem žalovaného 2/ (jak bylo navrhováno odvolacím soudem), ustanovil raději opatrovníka z řad advokátů, jehož pozice v řízení byla velmi nesnadná, když neměl možnost osobně se účastnit podstatné části dokazování. To za situace, kdy zůstavitel, již bohužel nikomu své záměry ohledně vlastního majetku, a zejména ohledně své vůle žít s žalobkyní ve společné domácnosti nesdělí, a právě tedy jeho sestry, s nimiž měl dle provedeného dokazování zjevně velmi blízký vztah, se důvodně cítí jako povolané o tom vypovídat. To však soud prvního stupně v podstatě ignoroval a shodil výpovědi sester zůstavitele s tím, že samy mají zájem na výsledku sporu a to, co vypovídají, je jen zprostředkované od zůstavitele. Žalovaná 1/ zdůraznila, že v případě společenství osob žijících ve společné domácnosti jde o soužití (společenství) trvalé, tj. předem časově neomezené a spotřební, tj. takové, kdy dvě či více fyzických osob společně a bez vzájemného rozlišování hospodaří se svými příjmy, přičemž není třeba, aby všichni přispívali na společné potřeby pouze finančně stejnou měrou, ale každá podle svých možností a vůle. Dle názoru soudu prvního stupně soužití žalobkyně a zůstavitele vykazovalo nejpozději již od , datum, všechny výše popsané znaky soužití osob ve společné domácnosti, k čemuž soud dospěl zejména na základě výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří jsou sousedy zůstavitele, a jejichž výpovědi soud prvého stupně výslovně považoval za stěžejní. Žalovaná 1/ uvedla, že nikdy nesporovala existenci partnerského vztahu žalobkyně a svého syna, že je celkem obvyklé, že především v začátcích partners