21 Co 191/2024-571 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, tak, aby soud uložil žalovanému (zúčastněné osobě - , Jméno zainteresované společnosti 1/0, ) povinnost zaplatit mu částku 3 018 452,40 Kč s úrokem z prodlení stanoveným podle čl. IV odst. 5 Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, od , datum, do zaplacení, spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč (vše výrok I) a žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 51 461 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Rozhodl tak o žalobě podle části 5. o. s. ř., kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí správního orgánu. Žaloba byla podána včas, kdy napadené rozhodnutí bylo doručeno , datum, , žaloba byla podána , datum, , tedy ve lhůtě. Žalobkyně je nástupnickou společností s. r. o. , právnická osoba, . K zamítnutí žaloby přistoupil z vícero důvodů, a to i pro nedostatek pasivní věcné legitimace. V tomto směru dovodil, že tato by ve sporu o zaplacení výkupní ceny za období říjen a listopad 2012 svědčila žalovanému pouze do , datum, , avšak v souladu s přechodem práv a povinností na operátora trhu podle § 54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, dále jen „POZE“, přešly nevypořádané nároky výrobců, které by za účinnosti původního zákona měly být uplatňovány vůči distributorům, na operátora trhu.2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Ve vztahu k závěru o nedostatku pasivní legitimace namítala, že pouhé neuhrazení faktury nelze bez dalšího považovat za odmítnutí nároku žalobkyně, jelikož pouhé neuhrazení faktury může být způsobeno např. platební neschopností dlužníka. Z tohoto důvodu nelze z prostého neuhrazení faktury dovodit odmítnutí nároku žalobkyně; v takovém případě by musela dovozovat výklad právního jednání, který není ze samotného jednání žalovaného jednoznačný, což po něm nelze spravedlivě požadovat. Namítla, že pokud jde o samotný projev vůle (ve smyslu § 54 odst. 13 POZE), musí být učiněn za následujících podmínek:– odmítnutí musí být výslovné (určité a srozumitelné); – musí být zřejmé, zda provozovatel přenosové soustavy nárok výrobce odmítá zcela anebo z části, (a pokud z části, tak z jaké). Jedině v takovém případě pak tato práva a závazky přechází na OTE. Ve vztahu k účinkům rozhodnutí o zrušení licence pak uvedla, že rozhodnutí o udělení licence bylo zrušeno s účinky ex nunc, a nikoli ex tunc. Soud nesprávně usoudil, že na její straně nemohla být dána dobrá víra a z toho usuzuje, že rozhodnutí o licenci nebylo zrušeno s účinky ex tunc. Úvaha by však měla být opačná. Žalobkyně má za to, že materiálně splnila všechny podmínky pro udělení licence a byla v dobré víře, že revizní činnosti popsané v revizní zprávě proběhly způsobem, jakým revizní zprávy popisují; v důsledku toho byla v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o licenci a ve výsledku též uplatňovanému nároku. Ve vztahu k zásadě legitimního očekávání, pokud soud cituje § 13 o. z., ale blíže se k této zásadě a jejímu užití nijak nevyjadřuje, tato zásada neznamená, že by se nemohl od pravomocného rozhodnutí vydaného v jiném právním případu odchýlit, pokud shledá, že soud rozhodl v jiném právní věci nesprávně. Ve vztahu k zamítnutí návrhu na další dokazování označila rozsudek za nepřezkoumatelný pro absenci uvedení, proč soud neprovedl i další důkazy, pouhé konstatování jejich zamítnutí není dostatečné, stejně jako uvedení, že z dále provedených důkazů, aniž by bylo specifikováno, o jaké se jedná, neučinil žádná významná skutková zjištění. Soud se dále nevypořádal s návrhy na provedení dokazování např. znaleckým posudkem ze dne , datum, , analýza prvního paralelního připojení FVE , adresa, , tyto důkazy měl provést a hodnotit.3. Zúčastněná osoba ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako správného. Důvody uváděné odvolatelkou ve vztahu k pasivní legitimaci měla za nesprávné, a naopak správný závěr soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace. Vyjádřila se i k dalším odvolacím námitkám.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Soud I stupně správně uzavřel, že žaloba podle části 5. občanského soudního řádu byla v této věci podána včas, oprávněnou osobou a je přípustná (§ 246 odst. 1, § 247 odst. 1 o. s. ř.). Lze vycházet i z toho, že žalobkyně je nástupnickou společností obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , která dne , datum, zanikla fúzí sloučením, a která dne , datum, uzavřela s , právnická osoba, . Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , Anonymizováno, . Podle uvedené smlouvy žalobkyně vystavila za elektřinu odebranou v měsících říjen a listopad 2012 faktury, splatné , datum, , resp. , datum, , jež však žalovaný ani na výzvu neuhradil (blíže viz skutková zjištění soudu I. stupně odstavec 31.). Spor byl řešen Energetickým regulačním úřadem (dále jen „ERU“) jako správním úřadem, který žalobu na peněžité plnění (zaplacení 3 018 452,40 Kč) zamítl (rozhodnutí ERU č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, ), Radou ERU byl zamítnut i rozklad žalobce směřující proti posledně označenému rozhodnutí, které bylo potvrzeno (rozhodnutí Rady ERU č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, ). Správní orgány shodně shledaly, že odpůrce, kterým byla společnost , právnická osoba, ., nyní , Anonymizováno, , Jméno zainteresované společnosti 1/0, , není ve sporu pasivně legitimován. Přezkumu zákonnosti rozhodnutí správního orgánu se žalobkyně domáhá touto žalobou.6. Podle § 250i o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci správně.7. Odvolací soud se tedy nejprve zabýval správností závěru soudu I. stupně i správních orgánů o nedostatku pasivní věcné legitimace zúčastněné osoby v tomto sporu.8. Podle § 54 odst. 13 POZE práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu.9. Pokud žalobkyně namítá, že odmítnutí nároku na výkupní cenu podle citovaného ustanovení musí být učiněno výslovně, nebo alespoň tak, aby jeho obsah byl seznatelný, určitý a srozumitelný, a že pouhé nezaplacení faktury není právním jednáním splňujícím uvedené podmínky, odvolací soud s jeho názorem nesouhlasí. „Odmítnutím přiznat výrobci nárok na výkupní cenu…“ může být i pouhé nezaplacení faktury. V tomto směru lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1264/2019, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 19/2021, podle kterého slovní spojení „odmítl přiznat nárok“ je třeba chápat ve smyslu „odmítnutí zaplacení výrobcem nárokované podpory“, jelikož forma odmítnutí není nijak stanovena ani zákonem ani smlouvou mezi stranami, bylo zcela na zúčastněné osobě, jakým způsobem odmítnutí provede. nebylo třeba, aby se tak stalo výslovně. Nezaplatila-li zúčastněná osoba vystavené faktury, lze toto její jednání posoudit jako odmítnutí nároku. Byly splněny i ostatní podmínky vyžalované výše citovaným ustanovením, aby závazek k zaplacení předmětných faktur přešel k , datum, na operátora trhu. Závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace proto je správný.10. S ohledem na tento výše uvedený závěr (o nedostatku pasivní věcné legitimace) je již zcela nadbytečné zabývat se dalšími odvolacími námitkami žalobkyně.11. Rozsudek soudu I. stupně byl jako ve výroku správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění v odstavci 47. rozsudku soudu I. stupně lze pro stručnost odkázat.12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 245, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy odvolací soud přiznal v řízení před odvolacím soudem úspěšné zúčastněné osobě náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech na její zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) v sazbě mimosmluvní odměny po 3 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k), § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), za jeden režijní paušá