27 Co 70/2023-104 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném , datum, domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 73 512 Kč se zákonnými úroky z prodlení jako kupní ceny zboží (alkoholických nápojů) dodaného v šesti samostatných dodávkách ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, do provozovny žalovaného , právnická osoba, v , adresa, . Dodávky byly uskutečněny na základě telefonických objednávek žalovaného v souladu s praxí zavedenou mezi účastníky. Převzetí zboží v provozovně žalovaného dokládají dodací listy, které za žalovaného podepisovali jeho jednatelka , jméno FO, , společník , tituly před jménem, , jméno FO, nebo zaměstnanec , jméno FO, . Faktury s vyúčtovanou kupní cenou za uvedené dodávky žalovaný neuhradil, byť mu byly doručeny. V této souvislosti žalobce uvedl, že žalovaný si je svého dluhu vědom, neboť jeho jednatelka v minulosti o jeho úhradě se žalobcem jednala, požádala o sjednání splátkového kalendáře, následně se však již k sepsání notářského zápisu obsahujícího uznání dluhu a nastavení splátkového kalendáře nedostavila.2. Žalovaný namítal, že žalobce neprokazuje, kdy a v jakém rozsahu mělo k jednotlivým tvrzeným objednávkám dojít a kdo měl objednávky za žalovaného činit, tj. zda se jednalo o osoby oprávněné jednat za žalovaného.3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovaného k zaplacení částky 73 512 Kč s 10% úroky z prodlení z částky 8 521 Kč od , datum, do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 16 615 Kč od , datum, do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 8 635 Kč od , datum, do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 15 559 Kč od , datum, do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 15 205 Kč od , datum, do zaplacení a s 10% úroky z prodlení z částky 8 977 Kč od , datum, do zaplacení (I. výrok) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 053 Kč (II. výrok). Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalobce ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, dodal žalovanému do jeho provozovny , právnická osoba, na adrese , adresa, zboží – alkohol různých značek v množství, balení a ceně vyplývající z dodacích listů č. 2019009919, č. 2019010228, č. 2019010442, č. 2019010989, č. 2019011516 a č. 2019011719 (viz dodací listy a čestného prohlášení , jméno FO, ze dne , datum, , že zboží přivezl do provozovny žalovaného). Za žalovaného jako odběratele byly dodací listy podepsány. , adresa, nebylo žalovaným na místě uhrazeno a žalobce cenu vyúčtoval fakturami č. 2019009919 ze dne , datum, na částku 8 521 Kč splatnou téhož dne, č. 2019010228 ze dne , datum, na částku 16 615 Kč splatnou téhož dne, č. 2019010442 ze dne , datum, na částku 8 635 Kč splatnou téhož dne, č. 2019010989 ze dne , datum, na částku 15 559 Kč splatnou téhož dne, č. 2019011516 ze dne , datum, na částku 15 205 Kč splatnou téhož dne a č. 2019011719 ze dne , datum, na částku 8 977 Kč splatnou téhož dne. Souhrn vyúčtovaných částek odpovídá výši žalované částky. V uvedeném období byla jednatelkou žalovaného , jméno FO, a jeho společníkem , tituly před jménem, , jméno FO, . , jméno FO, , jako osoba oprávněná zastupovat žalobce při sjednávání objednávek, telefonicky komunikoval a domluvil se společníkem žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, koupi a dodání/závoz zboží do provozovny žalovaného na adrese , adresa, , a to v rozsahu, druhu zboží a množství, jak bylo zachyceno v dodacích listech (viz čestné prohlášení , jméno FO, z , datum, ). V období prosince 2018 až září 2019, tj. v době předcházející vzniku předmětné pohledávky žalobce (sestávající z ceny za 6 dílčích dodávek zboží), se mezi účastníky uskutečnilo 37 dílčích objednávek a dodávek zboží, které byly ze strany žalovaného uhrazeny, byť se zpožděním (viz listina fakturace podle odběratelů). Z e-mailové komunikace mezi , jméno FO, , jednatelkou žalovaného a právním zástupcem žalobce vyplývá, že v květnu a červnu 2020 učinila jednatelka žalovaného e-mailový dotaz na advokátní kancelář zastupující žalobce ohledně upomínané pohledávky žalobce; jednatelka žalovaného žádala o opětovné zaslání dosud neuhrazených faktur s tím, že o dluhu neměla povědomí a žádala o splátkový kalendář; následně proběhla komunikace ohledně požadavku žalobce na sepsání uznání dluhu v podobě notářského zápisu spolu se sestavením splátkového kalendáře a výše reálné splátky. , adresa, 000 Kč měsíčně jednatelka žalovaného označila za vysokou a navrhla splátku 5 000 Kč měsíčně; po odsouhlasení splátky 5 000 Kč žalobcem byl ze strany jednatelky žalovaného potvrzen plánovaný postup související se sepisem notářského zápisu; při další komunikaci v červenci 2020 ohledně termínu sepisu notářského zápisu u notáře se jednatelka žalovaného dvakrát omluvila a poté přestala komunikovat. Předložený koncept notářského zápisu ve věci řešené pohledávky dokládá mimosmluvní kroky žalobce v návaznosti na informace poskytnuté žalovaným (např. výše splátek). Z důvodu nadbytečnosti (s ohledem na právní hodnocení ostatních provedených důkazů) soud neprováděl dokazování výslechem jednatelky žalovaného, jeho společníka ani zaměstnance. Závěrem shrnul, že žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli na základě dílčích telefonických objednávek žalovaného (stejně jako tomu učinili ve 37 předchozích případech v době necelého roku) šest kupních smluv, jejichž předmětem bylo zboží objednané žalovaným specifikované ve vystavených fakturách a dodacích listech. Žalobce zboží dodal, žalovaný převzal, avšak neuhradil kupní cenu. V dané věci tak mezi účastníky vznikl smluvní vztah ve smyslu § 1721 a násl. o. z. a podle § 2079 o. z. žalobce splnil svůj závazek odevzdat kupujícímu předmětnou věc, když žalovaný předmětné zboží prokazatelně převzal, ovšem úhradu kupní ceny neprovedl a nachází se tak v prodlení s její úhradou, a proto žalobci podle § 1970 o. z. náleží i úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Obranu žalovaného spočívající v argumentaci, že žalobce netvrdil ani neprokázal sjednání samotných závazků ani převzetí zboží, soud posoudil – vzhledem k provedenému dokazování – jako nedůvodnou s tím, že nemá pochybnosti o zavedené praxi smluvních stran ohledně promptního a flexibilního způsobu telefonického sjednávání zakázek zásobování za účelem dostatečně rychlého naplnění provozních potřeb provozovny žalovaného , právnická osoba, . Nehledě na povědomí žalovaného o jeho dluhu a jednání účastníků o úhradě. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 30 053 Kč.4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Ohradil se proti závěru soudu prvního stupně, že telefonické objednávky byly mezi účastníky zavedou praxí a namítl, že tato skutečnost nevyplývá ani z provedeného dokazování. Poukázal na to, že čestná prohlášení představují v civilním řízení až krajní důkazní prostředek, a proto mají být jako důkaz použita jen pokud tvrzené skutečnosti nelze prokázat prostřednictvím jiného důkazu. V projednávané věci soud mohl provést dokazování výslechy svědků, u nichž je navíc zachována bezprostřednost a dána možnost kladení dotazů. V uvedeném postupu žalobce shledává procesní pochybení soudu prvního stupně, který rovněž pochybil i tím, že neprovedl výslech jednatelky žalovaného a jeho společníka. K tomu žalobce uvedl, že neprovedení důkazu pro nadbytečnost je možné pouze v případě, kdy určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno.5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaný v odvolání neuvedl žádné relevantní skutečnosti; argumenty žalovaného jsou nepodložené a neopodstatněné.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející.7. Jako relevantní odvolací soud posoudil námitku žalovaného, že soud prvního stupně pochybil, pokud provedl k důkazu čestná prohlášení, namísto toho, aby příslušné osoby v řízení sám vyslechl [k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 3197/2022, z něhož se podává, že důkaz čestným prohlášením namísto výslechu osoby, která čestné prohlášení pořídila, může být plnohodnotným důkazem o určité skutečnosti za situace, kdy provedení výslechu vůbec není možné (např. svědek či účastník zemřel), či je jeho provedení spojeno s neúměrnými obtížemi (svědek či účastník se nachází v zahraničí apod.). Informace, které lze zjistit od účastníka nebo od svědka, mohou být získány jen prostřednictvím jejich výpovědi, při níž účastníci mají právo klást vyslýchaným osobám otázky].8.