38 Co 165/2023-179 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 184.190 Kč s úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, % ročně z částky 184.190 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byla zamítnuta žaloba v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši , Anonymizováno, % ročně z částky 184.190 Kč od , datum, do , datum, . Výrokem III. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 73.998 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.2. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům I. a III., podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání a navrhl (dle obsahu) jeho změnu tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta. Uvedl, že ve smluvním vztahu k odběru elektrické energie byl výlučně klientem , právnická osoba, ., kde uplatnil reklamaci služeb, a po technické stránce byla jejím vyřízením pověřena společnost , právnická osoba, , adresa, . Reklamace byla vyřízena jen částečně a po odmontování elektroměru došlo k následným průtahům jej po přeměření autorizovanou zkušebnou buď vrátit zpět nebo namontovat nový. Uvedl, že není v postavení neoprávněného odběratele a nedořešenou otázkou je, kde se nachází původní elektroměr a protokol o jeho přeměření.3. Žalobkyně v písemném vyjádření navrhla potvrzení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, že provedeným dokazováním byla prokázána skutková tvrzení žalobkdyně, že při kontrole odběrného místa, které bylo zcela v dispozici žalovaného, odebíral žalovaný elektřinu bez měřícího zařízení, tedy elektroměru. Neprokázal, že odběr bez měřícího zařízení byl smluvně sjednán. Žalovaný neunesl své břemeno tvrzení a především břemeno důkazní. V řízení tak bylo prokázáno, že došlo k neoprávněnému odběru elektřiny podle ust. zákona č. 458/2000 Sb., kdy zákonná úprava je vybudována na principu objektivní odpovědnosti za škodu vzniklou neoprávněným odběrem, a to bez ohledu na to, kdo zajištění proti neoprávněné manipulaci porušil, respektive, kdo elektroměr demontoval. Za škodu takto vzniklou činí zákon bez dalšího odpovědným odběratele.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a III. (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), kdy výrok II. zůstal odvoláním nedotčen a je v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), a aniž dokazování opakoval či doplňoval, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nelze považovat za důvodné.5. V daném případě bylo provedeným dokazováním zjištěno, že při kontrolní činnosti odběrného místa v , adresa, , bylo zjištěno neoprávněné připojení k odběru elektrické energie, kdy v rozvaděči nebyl elektroměr a přívody i odvody byly propojeny svorkami. Žalovaný dlouhodobě neumožňoval přístup k elektroměru, k čemuž byl opakovaně žalobkyní vyzýván, kdy s ohledem na podezření na neoprávněný odběr bylo na přívodní kabel do nemovitosti žalovaného instalováno kontrolní měřidlo. Ze zjištění neoprávněného odběru elektrické energie ze dne , datum, vyplývá, že tento odběr byl prováděn bez měřícího zařízení, který nebyl smluvně sjednán. Žalovaný protokol o zjištění neoprávněného odběru odmítl podepsat. Doba trvání neoprávněného odběru byla stanovena od , datum, do , datum, . Žalobkyně následně fakturou ze dne , datum, vyúčtovala žalovanému neoprávněný odběr elektřiny z distribuční soustavy za období od , datum, do , datum, ve výši 184.190 Kč. Žalovaný byl poté vyzván předžalobní výzvou k úhradě žalované částky přípisem ze dne , datum, a splatnost byla stanovena na den , datum, . Skutečnost, že žalovaný znemožňoval přístup k elektroměru, byla zjištěna výpovědí svědka , jméno FO, , který prováděl kontrolní měření. Z protokolu o instalaci kontrolního měření je zřejmé, jaká byla spotřeba elektrické energie na odběrném místě , adresa, , kdy jsou uvedeny jednotlivé hodnoty a rozpis měření za vybrané období. Žalovaný v řízení poukazoval na to, že přípojka do nemovitosti je vedena přes cizí nemovitost z uličního rozvaděče, přičemž souhlasil s výpočtem odběru elektřiny provedeným na základě historie vyúčtovaných odběrů s použitím jejich lineární aproximace nejdéle do okamžiku náhrady odmontovaného elektroměru. V řízení bylo prokázáno, že měřící zařízení (elektroměr u žalovaného) nebylo instalováno, nesměl být tedy na jeho straně odběr elektřiny realizován, kdy dohoda mezi žalovaným a žalobkyní nebyla prokázána, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektrické energie podle § 51 odst. 1 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) a vzniklá škoda žalobkyně byla vypočtena v souladu s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb. Podle výsledku kontrolního měření byla spotřeba v odběrném místě žalovaného určena dle denního průměru. Rovněž byly vyúčtovány nutné náklady na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že ohledně způsobu výpočty škody byla stanovena spotřeba na základě průměrných denních hodnot a následně vypočtena celková spotřeba, od níž byla odečtena částka, kterou žalovaný zaplatil subjektu , právnická osoba, .6. Námitky žalovaného v odvolání neobstojí, kdy odpovědnost za neoprávněný odběr elektrické energie je dle konstantní judikatury absolutní odpovědností bez možností liberace a v řízení bylo nepochybně prokázáno naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektrické energie dle § 51 odst. 1 písm. c) energetického zákona – odběru bez měřícího zařízení, kdy žalovaný odběr elektrické energie nezpochybňoval, ovšem neprokázal uzavření dohody o odběru bez měřícího zařízení. Argumentace ohledně vedení elektřiny přes cizí nemovitost rovněž neobstojí, kdy hlavní domovní kabel vedený z pojistkové skříně není v majetku provozovatele distribuční soustavy, nýbrž v majetku odběratele, který zajišťuje veškerou údržbu.7. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, tj. ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), kdy v podrobnostech odkazuje na správné a přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Soud I. stupně správně rozhodl i o nákladech řízení účastníků (výrok III. rozsudku soudu I. stupně), tedy i tento výrok byl odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).8. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, je proto žalovaný povinen nahradit náklady odvolacího řízení, které spočívají v odměně za právní zastoupení. V odvolacím řízení učinil právní zástupce žalobkyně 1 úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání), tj. jde o částku 8.500 Kč, režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH, úhrnem 10.648 Kč.