59 Co 183/2024-132 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem Okresní soud v Kroměříži (soud I. stupně) zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 187.685 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 187.685 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů oprávní moci rozsudku (I.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8.408 Kč k rukám žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (II.).2. V podstatných důvodech svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně splnila svůj závazek a dodala žalované elektřinu, která za ni však nezaplatila dohodnutou cenu. Soud proto žalobě vyhověl, a to i pro úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 15 % ročně. V prodlení se zaplacením žalované částky byla žalovaná na základě vyúčtování od 27. 6. 2023; od této doby až do zaplacení proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení.3. Obrana žalované spočívala jak v rozporování naměřené (vyúčtované) hodnoty spotřebované elektřiny, tak i ceny za ni účtované. Ani k jednomu však soudu nepředložila tvrzení a důkazní návrhy, které by byly způsobilé důkazně podložená tvrzení žalobkyně zpochybnit.4. Co se týče spotřeby, soud nepřehlédl, že jde o skutečně extrémní výkyv vybočující jak ze tří období předcházejících (5,5x vyšší), tak (byť o něco méně) i z období následujícího. Tato skutečnost však sama o sobě nevylučuje, že naměřený odběr 24,844 MWh byl v rozhodném období cca jednoho roku skutečně spotřebován. Žalovaná (resp. její zástupce při jednání) byla soudem dotazována na podrobnější informace ohledně nákupu nového elektrického kotle k vytápění objektu, který žalobkyně při vyřizování reklamací žalované dávala do souvislosti s nárůstem spotřeby (kdy byl pořízen, jak velký objekt jím byl vytápěn, zda v té souvislosti žalovaná neuvažovala o úpravě dodavatelské smlouvy pro získání výhodnějšího tarifu), nebyla však schopna je soudu dostatečně objasnit, což nepodpořilo věrohodnost jejího tvrzení, že její domácnost „není fabrika“ a že naměřená spotřeba „prostě není možná“. Podání žaloby předcházelo vyřízení řady reklamací účtované spotřeby, jimiž se zabývala žalobkyně, EG.D a. s. jako provozovatel distribuční soustavy, proběhla i Energetická kontrola.5. Žalovaná v řízení požadovala, aby žalobkyně doložila počáteční stav elektroměru uvedený ve vyúčtování, který podle tvrzení žalobkyně navazuje na předchozí vyúčtování a byl zjištěn odečtem (nikoli odhadem); žalovaná sama přitom na přehled předchozí spotřeby (a tedy i dřívější vyúčtování) odkazovala a zejména netvrdila, že by dřívější vyúčtování vnímala jako jakkoli problematické či je v rozhodné době zpochybňovala. Soud proto neměl důvod z tvrzení žalobkyně o hodnotě počátečního stavu elektroměru v květnu 2022 nevyjít. Konkrétně k rozporovanému vyúčtování žalobkyně upřesnila, že v období 2022–2023 navázala na konečný standardní odečet 50 430 kWh a ukončila je odhadem spotřeby 75 274 kWh v červnu 2023, na který pak navázal odečet elektroměru provedený žalovanou srpnu 2023, jehož hodnota (76 172 kWh) zjevně navazovala na červnovou odhadovanou hodnotu. Vyúčtovanou spotřebu tedy elektroměr zkrátka naměřil. Žádnou závadu, porušení zajištění či neoprávněnou manipulaci s elektroměrem přitom žalovaná nezaznamenala (sdělení „já nevím, co se s ním za ten rok dělo, co se tam mohlo stát“ ke zpochybnění jeho funkčnosti nestačí).6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla při vyřizování reklamací upozorněna na možnost nechat v případě pochybností o správnosti měření elektroměr s dosud platným ověřením úředně přezkoumat, což byla z pohledu soudu po několika zamítnutých reklamacích za daných okolností v zásadě poslední možnost, jak účtovanou spotřebu relevantně zpochybnit. Žalovaná jí však nevyužila s odůvodněním, že přezkum by prováděla EG.D a. s., která je jako provozovatel distribuční soustavy na věci majetkově zainteresována a nepožívá tedy důvěry ze strany žalované. Žalobkyně přitom žalované popsala podrobně proces úředního přezkumu a je zde uvedeno, že jej provádí nezávislé metrologické středisko postupem upraveným zákonem.7. Ani v řízení prokázaná skutečnost, že po sledovaném období již domácnost žalované neměla takto extrémní odběr elektřiny (5,2 MWh za období červen 2023 – leden 2024 do ukončení smlouvy s žalobkyní, z něhož plyne odhadovaný roční odběr cca 8 MWh), sama o sobě extrémní (trojnásobnou) spotřebu elektřiny ve sledovaném období nevylučuje. Žalovaná mohla například v reakci na obdržené vyúčtování upravit hospodaření domácnosti tak, aby k dalším extrémním výkyvům spotřeby elektřiny nedocházelo.8. Co se týče vyúčtované ceny elektřiny, není relevantní obrana žalované ve smyslu otázek, zda, proč a jak nakupuje žalobkyně elektřinu. Žalovaná je svéprávná osoba, která si dobrovolně a o svobodné vůli vybrala žalobkyni jako svého smluvního partnera a přes deset let byla v tomto smluvním vztahu spokojená. Obrat/zisk žalobkyně a způsob jejího nakupování elektřiny může mít (pokud jde o otázky, které žalovanou zajímají) vliv na její rozhodnutí, zda bude s žalobkyní smluvní vztah udržovat či nikoli. Nejde však o skutečnosti, které by měly vliv na práva a povinnosti, které již z platně uzavřené smlouvy vznikly.9. Stejně tak nezpochybňuje oprávněnost vyúčtované ceny údaj o výrobní ceně elektřiny či srovnání s jinými státy. Podpisem smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny v roce 2011 přijala žalovaná obchodní podmínky žalobkyně, mezi kterými byla i ta, že cena elektřiny bude žalované účtována podle platného ceníku žalobkyně. Za těchto podmínek fungoval smluvní vztah bezproblémově až do června 2023, kdy žalobkyně vystavila rozporované vyúčtování. Je všeobecně známou skutečností, že v souvislosti s pandemií v letech 2020–2022 a zejména pak s válečným konfliktem na Ukrajině po únoru 2022 se trhy s energiemi (elektřinou i plynem) chovaly anomálně a nepředvídatelně. Z toho také soud dovozuje vysvětlení, proč žalobkyně v průběhu jednoho období několikrát měnila ceník spotřebované silové elektřiny. Po celý rok 2023 pak byla neregulovaná část ceny elektřiny zastropována nařízením vlády č. 298/2022 Sb., o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci a o stanovení s tím souvisejícího nejvyššího přípustného rozsahu majetkového prospěchu zákazníka, na částku (silovou cenu elektřiny) 5 000 Kč/MWh bez DPH a stálý plat (fixní cenu) 94 Kč bez DPH měsíčně, kterou žalobkyně dodržela (ad. 9); předtím cena několikanásobně vystřelila z původní hodnoty 3 253 Kč/MWh přes mezifázi 4 954 Kč/MWh až na 9 324 Kč/MWh (což bylo také důvodem vydání zmíněného vládního nařízení).10. Bez konkrétních tvrzení o konkrétním pochybení žalobkyně při vystavení daného vyúčtování (za situace, kdy všechna předchozí vyúčtování za dobu deseti let byla podle žalované bezproblémová) nemá soud důvod z něj nevyjít a neshledal proto potřebné ani hospodárné ustanovovat ve věci znalce a navyšovat tak náklady řízení.11. V každém případě jde o veřejnoprávně regulované trhy podléhající dohledu Energetického regulačního úřadu, Státní energetické inspekci, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže i Ministerstva průmyslu a obchodu [viz zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)]. Žalobkyně předložila soudu cenové srovnání relevantních dodavatelů na českém trhu, z něhož vyplývá, že účtovala cenu nevymykající se srovnanému rozpětí (cena žalobkyně v rozhodném období činila v průměru 8 756 Kč/MWh a pohybovala se v hodnotách konkurence 6 762 – 10 757 Kč/MWh).12. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. V něm rozporovala skutkové a právní závěry soudu prvního stupně. Vytýkala mu, že se nevypořádal s předloženým důkazním materiálem a ignoroval opakovanou žádost o výpověď protistrany. Dále vznášela námitku nezákonného chování soudců a soudních exekutorů, protiprávní a protistátní činnosti soudu.13. Krajský soud v Brně - pobočka v Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) žalobcem jako k tomu oprávněným účastníkem (§ 201 o. s. ř.), toto je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody namítající že soud 1. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) a z provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), kdy na jejich základě dospěl rovněž k nesprávným právním závěrům (§ 205 odst. 2 g/o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž by byl vázán uplatněnými odvolacími důvody (§ 212 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné .14. Nárok žalobkyně je posouzen dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 17. 8. 2011 (dále jen „energetický zákon“), za subsidiárního použití § 588