70 Co 183/2024-51 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí byly ze soupisu movitých věcí, provedeného soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , pověřeným Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 10 Nc 556/2007, vyloučeny movité věci žalobce, a to položka č. 1 – TV LG a položka č. 3 notebook HP (I. výrok) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Namítá, že soud si byl vědom chyby v podání, přesto mu rozhodování trvalo tři měsíce. Tím ho připravil o možnost podání nového návrhu, který by byl jistě schopen podat ve zbývajících dnech z 30denní lhůty. Tímto postupem soudu byl poškozen na svých právech, neboť tak zmeškal možnost podat nový návrh, případně původní návrh doplnit nebo opravit. Navrhl, aby odvolací soud tento rozsudek zrušil, aby žaloba mohla být základě výzvy doplněna či opravena.3. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Odvolací soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 214 ods.t 3 o.s.ř., neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 22.10.2024.6. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 5. 2024, č. j. 27 C 39/2024-22, byla zamítnuta žaloba, aby z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí byly ze soupisu movitých věcí, provedeného soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , pověřeným Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 10 Nc 556/2007, vyloučeny movité věci žalobce, a to položka č. 1 – TV LG a položka č. 3 notebook HP a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tak, že vylučovací (excindační) žaloba je upravena v § 267 o.s.ř., aktivně legitimovanou osobou je osoba, která tvrdí, že její majetek byl výkonem rozhodnutí neoprávněně postižen, což je v posuzované věci žalobce. Pasivně legitimovaným, tedy žalovaným, může být pouze oprávněný v řízení o výkonu rozhodnutí, tedy ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce. Povinný účastníkem vylučovacího řízení není. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána vůči povinnému, a nikoliv proti oprávněnému, není žalovaný ve sporu pasivně legitimovaný, z tohoto důvodu soud bez dalšího žalobu zamítl, aniž by musel žalobce informovat o nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného. Poučení v tomto smyslu není součástí poučovací povinnosti soudu podle § 5 o.s.ř. ani podle § 118a o.s.ř. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.7. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vycházel z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je soud prvního stupně ve svém rozhodnutí správně popsal a pro stručnost na rozhodnutí soudu prvního stupně v těchto částech zcela odkazuje.8. Podle ustanovení § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Stejně se toto uplatní v rámci exekuce prováděné soudním exekutorem ve smyslu § 68 odst. 4 exekučního řádu.9. Podle ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen „navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne.10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem.11. Podle odst. 3 tohoto ustanovení exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, pokud během exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže.12. Podle odst. 4 citovaného ustanovení žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat.13. Jednou ze základních zásad civilního exekučního práva je i zásada ochrany třetích osob při výkonu rozhodnutí. Výkonem rozhodnutí je možné postihnout pouze věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty náležející povinnému. Proto zákon osobám, jejichž majetek byl prováděním výkonu rozhodnutí nedůvodně dotčen, dává možnost se bránit formou excindační (vylučovací) žaloby. Pokud by tedy z různých důvodů došlo k postižení majetku třetí osoby, může se tato třetí osoba bránit uplatněním tzv. excindační žaloby, která představuje iniciování tzv. zvláštního incidenčního sporu o vyloučení věci z exekuce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1977/2009 či 20 Cdo 339/2012). Aktivně legitimovanou k jejímu uplatnění je třetí osoba, jíž bylo výkonem rozhodnutí zasaženo do jejich majetkových práv (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3104/2013). K podání excindační žaloby podle § 267 odst. 1 je tedy aktivně věcně legitimována třetí osoba odlišná od oprávněného, povinného i manžela povinného, jejíž věc, majetkové právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv má k postiženým majetkovým hodnotám hmotněprávní vztah, který výkon rozhodnutí nepřipouští. Typickým právem třetích osob nepřipouštějícím výkon rozhodnutí je vlastnické právo. Pasivní legitimace svědčí oprávněnému, v jehož prospěch byl příslušný majetek exekvován. O zvláštním excindačním sporu rozhoduje soud příslušný k řízení podle třetí části občanského soudního řádu, jde tedy o klasickou sporovou agendu.14. Úspěšnost žaloby o vyloučení věci je založena na tom, že osoba, která se vyloučení věci domáhá, prokáže, že k ní má takové právo, jež výkon rozhodnutí či exekuci nepřipouští (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3104/2013). Pokud tedy žalobce tvrdí, že v rámci exekuce byly postiženy věci, které jsou v jeho vlastnictví, je aktivně legitimován k podání žaloby o vyloučení těchto věcí z exekuce. Pasivně legitimovaným, tedy žalovaným, může být pouze oprávněný v řízení o výkonu rozhodnutí, tedy ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce. Povinný účastníkem vylučovacího řízení není.15. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobcem označený žalovaný , jméno FO, , je povinným v exekučním řízení, není tedy pasivně legitimován v řízení excindační (vylučovací) žaloby, a proto soud prvního stupně nepochybil a správně žalobu zamítl, aniž by žalobce poučoval o tom, kdo měl být správně žalován. Takováto poučovací povinnost by byla v rozporu se zásadou rovnosti účastníků. Odvolací soud se tedy nezabýval dalšími námitkami uvedenými odvolatelem, neboť nemají vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí.16. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., úspěšnému žalovanému žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, proto bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.