70 Co 35/2024-315 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaslání písemné omluvy žalobkyni a , jméno FO, , třídní učitelce , jméno FO, , tohoto znění: „ Já, , Jméno zainteresované osoby 1/0, , se tímto hluboce omlouvám paní , Jméno zainteresované osoby 0/0, za odeslání e-mailu ze dne , datum, , v 8:51 hodin adresovaného paní , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , referentce sociálně-právní ochrany dětí, na její e-mailovou dresu , e-mail, a paní , jméno FO, , třídní učitelce našeho syna , jméno FO, na e-mailovou adresu , e-mail, . Tento e-mail obsahoval nepravdivý obsah o tom, že paní , jméno FO, , její manžel , jméno FO, týrají našeho syna , jméno FO, , kdy toto nařčení se nezakládá na pravdivých skutečnostech“ (I. výrok). Současně žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému k rukám jeho zástupkyně částku 34 155,54 Kč (II. výrok) a státu 486 Kč (III. výrok).2. Soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že předmětný výrok obsažený v e-mailu žalovaného ze dne , datum, je hybridním výrokem, ohledně kterého žalovaný prokázal jeho reálný základ, spočívající v tom, že se žalobkyně dopustila vůči nezletilému , jméno FO, užití nepřiměřených výchovných prostředků a že manžel žalobkyně , jméno FO, při trestání nezletilého , jméno FO, žalobkyni asistoval a pomáhal. Žalobkyně byla pravomocně uznána vinnou za přestupek v podobě užití nepřiměřeného výchovného prostředku u nezletilého syna , jméno FO, , čímž je soud dle § 135 o.s.ř. vázán. Užití nepřiměřených výchovných prostředků ze strany žalobkyně vůči nezletilému vyplynulo i z mnoha dalších důkazů. Na CD nezletilý autenticky popisuje, jak je žalobkyní trestán a pomáhá jí i její současný manžel , jméno FO, . Výpověď nezletilého ohledně trestání je zachycena i v mnoha zprávách OSPOD, přičemž nezletilý způsob trestání popisoval spontánně a vždy stejným způsobem, a tyto výpovědi nelze bagatelizovat tím, že by byly zmanipulované. Celou situaci dokreslují i fotografie, na kterých má nezletilý na těle podlitiny a zranění. Ostatně sama žalobkyně se netajila tím, že nebyla schopna zvládnout výchovné problémy s nezletilým a k trestání nezletilého se pravidelně a velmi často v období od srpna 2021 do února 2022 uchylovala, přičemž jako druhy trestu jsou uvedeny fyzické tresty v podobě pravidelného a velmi častého bití vařečkou, bití rukama, sprchování ledovou vodou a vyhazování nezletilého do studené předsíně bez dostatečného oblečení. Manžel žalobkyně , jméno FO, žalobkyni při trestání nezletilého pomáhal tak, že nezletilému držel ruce, popřípadě jej povalil na zem, a umožnil žalobkyni nezletilého bít. Byl účasten i sprchování ledovou vodou. Žalobkyně ani její manžel sice nebyli uznáni vinnými ze spáchání trestného činu, ale žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání přestupku. Manžel žalobkyně byl obvinění zproštěn, nicméně z provedeného dokazování byl jeho podíl na trestání nezletilého zjištěn. Skutečnost, že žalovaný své podezření oznámil pracovnici OSPOD a třídní učitelce, nelze považovat za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně. Výraz „týrání“ je hodnotícím soudem, vystihujícím chování žalobkyně a jejího partnera. Nelze jej vnímat pouze z hlediska trestněprávního, ale obecného, tedy jako zlé nakládání či nepřiměřené nebo nedůvodné zacházení či ubližování. Způsob chování žalobkyně a jejího manžela vůči nezletilému odůvodňuje zvýšenou emotivnost výroku. Žalovaný e-mail napsal krátce poté, co se o trestání svého nezletilého syna dozvěděl, a adresoval jej osobám, které lze v otázce výchovy a dohledu nad nezletilým považovat za kompetentní, tedy orgánu sociální péče a třídní učitelce nezletilého. Je povinností každého rodiče chránit zájmy svého dítěte a v případě nutnosti zasáhnout.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny vyhověním žalobě, popřípadě jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci, pokud předmětný výrok žalovaného hodnotil jako hybridní výrok, a vydal nepřezkoumatelný rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí ze souhrnného zjištění a jenž je založen na rozdílném a vnitřně rozporném právním hodnocení. Uvedla, že podle Národního zdravotnického informačního portálu se týráním dítěte rozumí různé formy úmyslného násilného chování dospělé osoby, nejčastěji rodiče, vůči dítěti. Je to jakékoli nenáhodné, vědomé i nevědomé jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a které poškozuje tělesný, duševní a společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt. Podle internetového článku Dětského krizového centra představuje fyzické týrání záměrné ubližování dítěti volbou nepřiměřeně bolestivých a zraňujících trestů, nepřiměřeně časté nadužívání fyzických trestů, neúměrně tvrdé trestání vzhledem k míře „prohřešku“ dítěte. O týrání se hovoří v těch případech, kdy se neadekvátní trestání dítěte stává převažujícím výchovným prostředkem či kde je fyzického násilí užito sice ojediněle, ale s nadměrnou brutalitou. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně společně se svým nynějším manželem týrá nezletilého bitím, popisuje určitý stav, který je zjistitelný dokazováním, a jde zde tudíž o uvedení skutkových tvrzení, nikoli o hybridní výrok. Pokud by bylo uvažováno, že žalovaným použitý termín „týrat“ je laickým právním hodnotícím úsudkem (tedy že podle názoru žalovaného bijí žalobkyně a její nynější manžel nezletilého takovým způsobem, že jejich jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu či přestupku), byla by taková úvaha lichá. Jak vyplývá z citovaných definic, má termín „týrání“ svůj význam v běžném jazyce a nikoli jen v jazyce právním, přičemž se jedná o společensky nepřijatelné fyzické násilí na dětech. Žalovaný šířil o žalobkyni skutkové tvrzení a bylo na něm, aby prokázal jeho pravdivost. Soud prvního stupně však dospěl k nesprávnému právnímu posouzení s tím, že výrok žalovaného je hybridním výrokem. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, dle kterého bylo užití nepřiměřených výchovných prostředků ze strany žalobkyně vůči nezletilému prokázáno citovaným přestupkovým rozhodnutím a vyplynulo i z mnoha dalších důkazů, jež soud ve věci provedl, naplňuje definici souhrnného zjištění, což je nepřípustné. V následujících odstavcích odůvodnění sice soud prvního stupně uvádí některé důkazy, z nichž učinil skutkové závěry, není však zřejmé, jak konkrétně z nich dospěl k právnímu hodnocení, že žalobkyně a její nynější manžel užili vůči nezletilému nepřiměřených výchovných prostředků. Tím zatížil soud prvního stupně svůj rozsudek nepřezkoumatelností, neboť jeho skutkové a právní závěry vycházejí ze souhrnného zjištění. Právní hodnocení v odůvodnění jsou i rozdílná a vnitřně rozporná, neboť soud prvního stupně jednak dospěl k závěru, že výrok žalovaného je hybridním výrokem, ale o několik odstavců dále naopak uvádí, že žalovaným užitý termín „týrání“ je hodnotícím soudem a vzápětí, že byla prokázána pravdivost tvrzení. Nadto nic jako hybridní výrok na pomezí hodnotících soudů a skutkových tvrzení neexistuje (s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3945/2019)., právnická osoba, doplnění odvolání žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že byla sice přestupkovým rozhodnutím uznána vinnou z nedbalostního přestupku dle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, přičemž její odvolání bylo krajským úřadem zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno, proti rozhodnutí krajského úřadu však podala dne , datum, správní žalobu. Pro tyto účely uvedla, že článek 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, ze kterého vyplývá povinnost státu učinit všechna opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným trestáním, není samovykonatelný a v tuzemském právním řádu odpovídající právní úprava absentuje. Krajský úřad však odmítl zjišťovat, zda bylo tělesné trestání aplikované žalobkyní na nezletilého přiměřeným výchovným prostředkem ve smyslu § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálně-právní ochraně dětí a nevypořádal se s námitkami žalobkyně, že k tělesnému trestání byla použita lehká dřevěná obracečka a že k němu docházelo v rozmezí dvou měsíců, nikoli od začátku srpna 2021 do konce února 2022. Podle žalobkyně se o nepřiměřený výchovný prostředek nejednalo.5. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. V rámci dokazování před soudem prvního stupně byly prokázány relevantní okolnosti, které e-mailu předcházely. Soud prvního stupně správně vyhodnotil, že v rámci dokazování byla potvrzena pravdivost tvrzení z e-mailu a že právo nezletilého dítěte na klidné a bezpečné domácí prostředí nutno upřednostnit nad právem žalobkyně na ochranu cti a pověsti i že povinností žalovaného jako rodiče je chránit zájmy dítěte. Neoprávněný zásah do cti žalobkyně je vyloučen, neboť žalovaný činil v rámci povinnosti rodič