72 Co 200/2024-108 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v , adresa, jako soud prvního stupně svým v záhlaví uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobce 69 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 000 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení. Výrokem II. pak žalobu zamítl v části, jíž se žalobce domáhal po žalovaném též zaplacení úroku z prodlení z částky 69 000 Kč za dobu od 16. 3. do 7. 6. 2023. Konečně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení ve výši 27 942,44 Kč (výrokem III.).2. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce se po žalovaném zaplacení částky 69 000 Kč po právu domáhal jako smluvní pokuty, kterou mu byl žalovaný povinen zaplatil v důsledku porušení své povinnosti vzniklé mu na základě kupní smlouvy a smlouvy o úschově (z 7. 3. 2023 – poznámka odvolacího soudu) kterou se žalovaný zavázal vydat vzdání se zástavního práva za účelem jeho výmazu z katastru nemovitostí a předat jej společně s podepsaným návrhem na výmaz zástavního práva žalobce, a to nejpozději do pěti dnů ode dne, kdy bude zprostředkovatelem M&M reality holding a. s. vyrozuměn o splnění povinnosti kupujícího uhradit část kupní ceny ve výši 2 150 000 Kč na úschovní účet, k čemuž došlo 10. 3. 2023. Měl tak za to, že žalovaný byl se splněním této své povinnosti v prodlení od 16. 3. 2023, že se tak žalobce po právu mohl domáhat zaplacení sjednané smluvní pokuty. Uplatnění nároku na smluvní pokutu žalobcem nepovažoval za zjevné zneužití práva či výkon práva v rozporu s dobrými mravy s tím, že pro aplikaci takového výjimečného a subsidiárního právního institutu neshledal pádné důvody. Měl přitom za zjištěné ze svědecké výpovědi , jméno FO, , zástupce zprostředkovatele, že když ten zjistil, že zástavní právo nebylo vymazáno a upozornili jej na to i kupující, provedení výmazu telefonicky urgoval nejprve přímo u žalovaného, následně i u jeho zástupce, sám pak začal ohledně výmazu zástavního práva připravovat podklady, protože žalovaný se k tomu sám neměl. Dovodil, že povinnost vyhotovit vzdání se zástavního práva, stejně jako návrh na jeho výmaz, měl sám žalovaný, nikoliv zprostředkovatel. Uplatnění práva na smluvní pokutu žalobcem nepovažoval za zjevné zneužití práva či jeho výkon v rozporu s dobrými mravy ani s ohledem na skutečnost, že bylo v zájmu i žalovaného, aby svůj závazek dodržel, neboť na výmazu zástavního práva bylo vázáno jeho právo na vyplacení části finančních prostředků z kupní ceny. Zde uvedl, že přesto, že byl v zájmu žalovaného, aby postupoval promptně, na tento svůj závazek nedbal a výzvu stejně jako následnou urgenci zástupce zprostředkovatele fakticky ignoroval, ohrozil tak uspokojení zájmu nejen svého, ale i oprávněného zájmu žalobcova (prodávajícího z uvedené smlouvy), neboť kupující mohli od smlouvy odstoupit a zmařit tak jeho zisk. Byť neměl pochyby o tom, že účastníci nemají navzájem „dobré vztahy“, uvedl, že důvody tohoto stavu jsou již z doby předcházející uzavření smlouvy ze 7. 3. 2023, na ujednání i o smluvní pokutě tedy žalovaný přistoupil při vědomí si vzájemných vztahů účastníkům. Měl za to, že považovat uplatnění práva na smluvní pokutu žalobcem za akt zlovůle, výkon „osobní msty“, nelze ani za situace, kdy požadavek na zaplacení smluvní pokuty uplatnil pouze žalobce, nikoliv kupující, když uvedl, že je právem každého, zda se bude aktivně domáhat svých práv.3. Soud prvního stupně pak neshledal ani důvod pro snížení smluvní pokuty dle § 2051 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších, dále v „o. z.“. V tomto směru obsáhle odkázal na závěry vyslovené velkým senátem občanskoprávního a obchodního kolegia (dále i jen „velký senát“) Nejvyššího soudu v rozsudku z 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Při úvahách o funkci sjednané smluvní pokuty vycházel ze závěru, že v krajním případě by žalobci mohla vzniknout i škoda na podobě ušlého zisku ve výši 650 000 Kč (jako té části kupní ceny, která měla být vyplacena na jeho účet), sjednaná smluvní pokuta činí jen asi desetinu takovéto škody, že tedy převažující funkce smluvní pokuty byla sankční, nepředstavovala paušalizovanou náhradu škody, že proto výše skutečně vzniklé škody (respektive námitka žalovaného, že žalobce, jakákoliv škoda nevznikla) nebyla významnou okolností při posuzování přiměřenosti výše nároku na zaplacení smluvní pokuty. Soud prvního stupně zde vycházel ze zavinění, které shledal na straně žalovaného. Již zmíněné nedobré vztahy účastníků, stejně jako skutečnost, že smluvní pokuty se nedomáhali kupující, neshledal dostatečnými důvody ani pro závěr o nepřiměřenosti nároku žalobce. Z toho důvodu k žalovaným požadovanému snížení výše smluvní pokuty nepřistoupil.4. Právo na zaplacení úroků za prodlení soud prvního stupně žalobci přiznal až od 8. 6. 2023, když měl za to, že žalovaný se s požadavkem žalobce na zaplacení smluvní pokuty seznámil nejpozději 31. 5. 2023, protože požadoval zaplacení bez zbytečného odkladu, nejpozději do sedmi dnů ode dne doručený výzvy, stala se smluvní pokuta splatnou nejpozději 7. 6. 2023.5. Rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I. a III. napadl odvoláním žalovaný, který měl za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věcí. Nezpochybnil, že účastníci dne 7. 3. 2023 uzavřeli kupní smlouvu, v níž se on jako zástavní věřitel zavázal vydat žalobci vzdání se svého zástavního práva a předat podepsaný návrh na výmaz zástavního práva. Namítl však, že tato povinnost byla sjednána toliko formální, že faktický běh událostí byl jiný, že měl za to, že měl jednat nikoliv samostatně, nýbrž dle pokynů zprostředkovatele, a tak také činil. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že aktivita zástupce zprostředkovatele , jméno FO, byla jeho „dobrou vůlí“ nad rámec ve smlouvě vymezených povinností, když uvedl, že ten jednal v zájmu dokončit realitní obchod za provizi, což je základní činnost makléřů realitních kanceláří. Opětovně namítl, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy a jedná se o zneužití práva, že žalobce zneužil jeho nezištné pomoci poskytnutému v době „finanční nouze“ žalobce, když se ziskem prodal nemovitost (prodanou mu v minulosti žalovaným), do které neinvestoval ani korunu a ještě požaduje zaplacení smluvní pokuty. Její uplatnění měl za neodůvodněnou sankci mající šikanózní charakter. Uplatnění smluvní pokuty měl za absurdní s tím, že smlouva byla realizována, peníze převedeny, všichni byli spokojení a až následně si žalovaný vzpomněl a uplatnil smluvní pokutu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, případně aby alespoň vyhověl jeho návrhu na moderaci nároku a výši smluvní pokuty snížil.6. Žalovaný podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen v „o. s. ř.“) a to z pozice účastníka řízení, tedy jako osoba k podání odvolání oprávněná (§ 90, § 201 o. s. ř.). Napadl rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 o. s. ř. à contr.) a to z důvodů zákonem předvídaných (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.). Proto odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, který mu byl odvoláním žalovaného k přezkumu otevřen (tedy ve výrocích I. a II., když výrok II. již samostatně nabyl právní moci) a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.7. Jak již výše uvedeno, v řízení nebylo sporu o tom, že dne 7. 3. 2023 došlo k uzavření kupní smlouvy a smlouvy o úschově, jejímiž stranami byli předně žalobce jako prodávající, Teťana Lysyčko a , jméno FO, jako kupující a dále (jako vedlejší účastníci) společnost M&M reality holding a. s. jako zprostředkovatel a žalovaný jako zástavní věřitel. Žalobce touto smlouvu prodával nemovitost v katastrálním území , adresa, prodávajícím za 2 300 000 Kč. Doplacení kupní ceny ve výši 2 150 000 Kč bylo dohodnuto tak, že tuto částku kupující zaplatí na ve smlouvě uvedený úschovní účet zprostředkovatele, kterým bude následně částka 1 500 000 Kč zaslána přímo na účet zástavního věřitele, částka 650 000 Kč pak na účet prodávajícího, a to do pěti pracovních dnů po té, co zprostředkovateli bude předložen list vlastnictví prokazující vlastnické právo kupujících k nemovitosti, na které nebudou váznout žádná omezení. Nebylo sporu ani o tom, že žalovaný se zavázal vydat vzdání se zástavního práva za účelem jeho výmazu za katastru nemovitostí a předat společně s podepsaným návrhem na výmaz zástavního práva straně prodávající, a to do pěti dnů ode dne, kdy bude zprostředkovatelem vyrozuměn o zaplacení kupní ceny ve výši 2 150 000 Kč na úschovný účet. Stejně tak nebylo ani sporu o tom, že pro případ nesplnění právě uvedené povinnosti si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 3 % z kupní ceny ve prospěch kupujících a 3 % z kupní ceny ve prospěch prodávajícího.8. Odvolací soud měl předně za lichou námitku žalovaného, že s ohledem na vývoj věci měl povinnost, k níž se smlouvou z 7