17 Co 157/2025-52 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud , adresa, -venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 11 C 271/2024 – 37 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že určil, že žalobce není od , datum, vlastníkem motorového vozidla značky , název, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (výrok I), a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8.534 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti jeho výroku II. o náhradě nákladů řízení, podal žalobce odvolání, ve kterém namítl, že nesouhlasí s určením výše tarifní hodnoty 10.000 Kč, ze které soud prvního stupně vypočetl odměnu jeho zástupkyně dle ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále již jen „advokátní tarif“). Žalobce vyslovil názor, že při stanovení odměny jeho advokátky v tomto řízení mělo být vycházeno z tarifní hodnoty 35.000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, když předmět tohoto sporu spadá právě pod toto ustanovení. Za 1 úkon právní služby tak přísluší jeho advokátce odměna ve výši 2.500 Kč + daň z přidané hodnoty. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že mu přizná náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.164 Kč.3. Žalovaný se k podanému odvolání písemně nevyjádřil.4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 1 a contrario, § 205 odst. 1 o. s. ř.) a poté, aniž bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Vzhledem k tomu, že odvolání nesměřovalo do rozhodnutí ve věci samé, ale do výroku o náhradě nákladů řízení, neuplatní se v odvolacím řízení ustanovení o odvolacích důvodech (§ 205 odst. 2 o. s. ř.).5. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se domáhal žalobou podanou u soudu prvního stupně dne , datum, určení, že od , datum, není vlastníkem motorového vozidla značky , název, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , které na základě kupní smlouvy č. , č.smlouvy, uzavřené dne , datum, , převedl vlastnicky na žalovaného. Žalovaný však v souladu s kupní smlouvou nezajistil přepis předmětu koupě v registru vozidel ve lhůtě 10 dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. K tomuto přepisu neposkytl ani součinnost. Žalobce je tak stále v registru vozidel veden jako vlastník a provozovatel motorového vozidla, aniž by toto vozidlo mohl užívat. Tento údaj v registru vozidel odporuje skutečnému stavu, proto se žalobce domáhá určení, že od 28. 11. 2016 není vlastníkem výše citovaného motorového vozidla. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem této žalobě vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a při stanovení výše odměny advokátky žalobce vycházel z ust. § 9 odst. 1 advokátního tarifu, tedy z tarifní hodnoty 10.000 Kč, přičemž odměnu za 1 úkon právní služby stanovil částkou 1.500 Kč.6. Podle ustsnovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč.7. Podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024, se částka 35.000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.8. V daném případě se však nejedná o určení vlastnického práva k věci neocenitelné, neboť se jedná o určení vlastnického práva k osobnímu automobilu, tedy k věci movité, která nepochybně ocenitelná je. Již z tohoto důvodu aplikace ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu pro stanovení tarifní hodnoty za jednen úkon právní služby nepřichází v úvahu, neboť toto ustanovení se vztahuje k věcem penězi neocenitelným. Při stanovení tarifní hodnoty však nelze vycházet ani z kupní ceny, za kterou žalobce žalovanému předmětný osobní automobil prodal. Kupní cenu uvedenou v kupní smlouvě ze dne 28. 11. 2016 nelze považovat za hodnověrný a ověřitelný údaj o ceně vozidla, když skutečná tržní cena vozidla může být odlišná od kupní ceny. V daném případě je možno konstatovat, že cenu věci, která byla předmětem určení vlastnického práva, lze vyjádřit v penězích, nicméně zjišťování reálné tržní ceny vozidla, a to případně i za pomoci znaleckého posudku, který by byl s vysokou pravděpodobností pro tyto účely nezbytný, by vyžádalo náklady, které by nepochybně výrazně přesáhly samotnou výši nákladů řízení, o které v řízení jde, a ve svém důsledku by takovéto zjišťování ceny vozidla vedlo ke zbytečným průtahům řízení. Zjišťování ceny vozidla za využití znaleckého posudku pro účely stanovení tarifní hodnoty lze označit za zjišťování s nepoměrnými obtížemi tak, jak má na mysli ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, které na daný případ aplikoval soud prvního stupně. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně při stanovení tarifní hodnoty, z níž se vypočítává odměna advokáta za 1 úkon právní služby, správně vycházel z ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a správně stanovil odměnu za 1 úkon právní služby částkou 1.500 Kč. Výpočet nákladů řízení tak, jak učinil soud prvního stupně pod bodem 10 odůvodnění svého rozsudku, považuje odvolací soud za správný, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.9. Podle ust. § 142 odst. 1 za použití ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. by náhrada nákladů odvolacího řízení příslušela žalovanému. Žalovaný se však k podanému odvolání nevyjádřil a v průběhu odvolacího řízení mu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, proto o těchto nákladech bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II tohoto usnesení.