17 Co 174/2024-214 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované jako po druhé menšinové spoluvlastnici vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 86 256 Kč odpovídající poměrné částce v rozsahu 5/12 ze žalobkyní provedených úhrad za odběr elektrické energie a plynu a za vodné a stočné od roku 2021 do 2023 a za výměnu starého bojleru za nový, které hradila i za žalovanou jako dalšího spoluvlastníka nemovitosti, a to pozemku p. č. st. , číslo parcely, jehož součástí je stavba domu č. p. , číslo popisné, se dvěma bytovými jednotkami č. , číslo, (ve spoluvlastnictví účastnic v poměru id, číslo, žalovaná a id. , číslo, žalobkyně) a č. , číslo, (ve výlučném vlastnictví žalobkyně) a pozemku p. č. , číslo parcely, vše v obci , adresa, , k. ú. , adresa, (dále jen jako „předmětná nemovitost“).2. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná žalobkyni zaplatila 10 231,25 Kč (výrok I.), řízení co do částky 73 0224,75 Kč zastavil (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 34 720 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět v rozsahu částky 73 024,75 Kč týkající se poměrné náhrady úhrad za odebrané energie a za vodné a stočné pro úhradu této částky ze strany žalované po podání žaloby, což našlo odraz v citovaném výroku II. rozsudku o částečném zastavení řízení v uvedeném rozsahu. S ohledem na uvedené se soud prvního stupně v řízení zabýval dále toliko důvodností žaloby ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 10 231,25 Kč, týkající se poměrné náhrady za úhradu žalobkyně za výměnu starého bojleru v předmětné nemovitosti za nový. Dospěl k závěru, že žalobu nelze v tomto zbylém rozsahu shledat důvodnou, neboť v daném případě nebylo prokázáno, že by se v uvedené záležitosti jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě ve smyslu § 1128 odst. 2 věta první o. z. Bylo prokázáno, že žalobkyně o výměně bojleru informovala žalovanou až v podané žalobě a netvrdila, že tak učinila bezodkladně po vyřešení celé záležitosti, případně bezodkladně poté, co provedla úhradu za provedenou dodávku a montáž nového bojleru. Nebyla-li žalovaná přizvána k rozhodnutí o zakoupení a instalaci nového bojleru, nebyla povinna participovat na nákladech s tím spojených. Soud prvního stupně v rámci posouzení důvodnosti nároku žalobkyně poukázal též na korektiv dobrých mravů podle § 2 odst. 3 o. z. s tím, že z postoje žalované i faktických kroků bylo více než očividné, že nechce zůstat žalobkyni z titulu spoluvlastnictví ničeho dlužna, nicméně pokud žalobkyně, která žalované neposkytovala potřebnou součinnost a doslova bojkotovala úsilí žalované jí čehokoli uhradit, stejně jako snahu se vůbec dozvědět, komu, na co a kolik má přispívat, s ohledem na uvedené celkové okolnosti projednávané věci neshledal důvod, proč by žalobkyni měla být poskytována jakákoli právní ochrana.3. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Namítla, že soud prvního stupně nekriticky přejal tvrzení žalované, že žalovaná neznala číslo účtu žalobkyně u banky, aniž by je podrobil podrobnější analýze. Také líčení vztahů účastníků ze strany soudu, podle něhož se vyznačují iracionalitou a emocionalitou ústící v pasivně agresivní postoje zejména žalobkyně je ryze subjektivní bez opory v provedeném dokazování. Žalobkyně sice připouští, že vztahy mezi účastnicemi nejsou dobré, to však spočívá v nepříliš šťastně vyřešeném spoluvlastnickém užívání domu, kdy účastnice spolu špatně komunikují. Pokud je vedeno trestní řízení vůči žalobkyni pro jednání, kterého se měla žalobkyně dopustit vůči společné matce účastnic, která obývá byt č. , číslo, v předmětné nemovitosti, jenž je ve většinovém spoluvlastnictví žalované, toto nenaplňuje intenzitu trestněprávního jednání. Jedná se o důsledek dlouhodobě rozvrácených rodinných vztahů a dlouhodobých sporů mezi poškozenou a obviněnou pramenících v užívání společné věci. Jednání řešená v trestním řízení byla již jednou pravomocně projednávána v přestupkovém řízení, kde bylo řízení zastaveno. Pokud jde o výměnu bojleru, tato byla nezbytná pro stav starého bojleru, který hrozil havárií, jež mohla způsobit vytopení budovy. Žalobkyně musela jednat bez zbytečného odkladu a žalovaná měla být ráda, že k odstranění havarijního stavu došlo v řádu hodin. Žalovaná by se tak měla podílet na nákladech spojených s pořízením nového bojleru. Žalobkyně odmítá, že by se svědkem , jméno FO, , který vyměňoval bojler, konzultovala obsah jeho svědecké výpovědi před soudem. Závěr soudu, že rozhodnutí o výměně bojleru nespadalo do kategorie záležitostí vyžadujících jednat okamžitě nemá oporu v provedeném dokazování. Pochybnosti ohledně charakteru závady soud prvního stupně nijak nepřeklenul, když výpověď uvedeného svědka toliko hodnotil jako nevěrohodnou a dál se již touto otázkou nezabýval. Žalovaná se jako opomenutý spoluvlastník mohla bránit podáním návrhu k soudu na určení, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči ní právní účinky v prekluzivní lhůtě 30 dní od přijetí rozhodnutí, avšak žalovaná tak učinila až po uplynutí prekluzivní lhůty. Žalovaná o výměně bojleru prokazatelně věděla, jak vyplývá z jejího e-mailu z 2.3.2023, který adresovala žalobkyni. Žalobkyně také odmítá závěr o potřebě aplikace korektivu dobrých mravů, pro niž nejsou splněny podmínky, když stupňující se konflikty mezi účastnicemi jsou vzájemné. Taktéž soud prvního stupně nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení, když tyto uložil v plné míře nahradit žalobkyni. Tvrzená nesoučinnost nemohla být kladena k tíži žalobkyni za situace, kdy žalovaná nejen, že znala bankovní spojení na žalobkyni, ale nic jí nebránilo poukázat finanční prostředky žalobkyni poštovní poukázkou typu C, což v minulosti prováděla. Jelikož žalobkyně je přesvědčena, že řádně prokázala tvrzené skutečnosti provedenými důkazy a že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění a dopustil se nesprávního posouzení nároku žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výrocích I. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání označila rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. K námitce ohledně znalosti účtu žalobkyně namítla, že to byla naopak žalovaná, která opakovaně žalobkyni vyzývala, aby sdělila číslo svého účtu, na nějž jí má posílat jako spoluvlastník nemovitosti podíl za spotřebu energií, které ve skutečnosti spotřebovává matka účastnic , jméno FO, . Žalobkyně na výzvy nikdy nereagovala, nepředložila žalované příslušné smlouvy s dodavateli médií a namísto spolupráce zaslala žalované rovnou předžalobní výzvu. Žalobkyně si záměrně nevyzvedávala peníze, které jí by byly zasílány poštovními poukázkami od žalované. Pokud jde o trestní stíhání žalobkyně za jednání vůči shora uvedené společné matce účastnic, žalovaná doplnila, že vůči žalobkyni již byla u Okresního soudu v Hodoníně podána obžaloba pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí a přečiny krádeže a poškození cizí věci. Žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by výměna bojleru představovala záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. V řízení nebyla ani schopna časově ukotvit potřebu výměny bojleru. Podle žalované z výpovědi svědka - opraváře , jméno FO, – je evidentní, že nedošlo k žádné havárii, když bojler nebyl prasklý, pouze tzv. slzel. Žalobkyně mohla kontaktovat žalovanou e-mailem či SMS zprávou. Neučinila tak však a ani nereagovala na e-mail žalované z 2.3.2023 týkající se stavební činnosti ve sklepě rodinného domu. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním vymezeném rozsahu (výroky I. a III. rozsudku) a z pohledu uplatněných odvolacího důvodů, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Pokud jde o zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, tento již samostatně nabyl právní moci.6. Odvolací soud předně k návrhu žalované v rámci odvolacího jednání dne 22.7.2025 doplnil dokazování o nespornou skutečnost, že žalobkyně byla za shora popsané trestné činy, kterých se měla dopustit proti společné matce účastnic v rámci soužití v předmětné nemovitosti, jakož i vůči žalované (přečin poškození cizí věci s výší škody 20 000 Kč za poškození vstupních dveří do bytu č. , číslo, v předmětné nemovitosti užívaného matkou účastnic a pořízených žalovanou) pravomocně odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10.3.2025, č.j. 19 T 37/2023-1552, ve spojení s rozhodnutím odvolacího Krajského soudu v Brně ze dne 3.7.2025, sp. zn. 8 To 169/2025, k trestu odnětí svobody v délce tří let s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební d