17 Co 191/2024-442 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v , adresa, („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 16 C 86/2021-402 („dále jen rozsudek soudu I. stupně“) tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 232 940 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 232 940 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu ohledně částky 58 417 Kč a ohledně úroku z prodlení z této částky 58 417 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 140 371,43 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost a účet pro zaplacení budou stanoveny v samostatném usnesení (výrok IV). Usnesením ze dne , datum, , č. j. 16 C 86/2021-409 soud prvního stupně rozhodl o vyčíslení a splatnosti náhrady nákladů řízení dle výroku IV rozsudku Okresního soudu v , adresa, , č. j. 16 C 86/2021-402 ze dne , datum, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 2 898,97 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Okresního soudu v , č.ú., , VS: , var. symbol2. Soud prvního stupně právně věc posoudil jako nárok poškozeného (žalobce) vůči žalovanému jako uživateli honitby na náhradu škody způsobené na žalobcem pěstované kukuřici zvěří, a to podle § 55 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o myslivosti). Soud prvního stupně se zabýval včasností uplatněného nároku na náhradu škody žalobcem vůči žalovanému ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti a splněním podmínek pro uplatnění nároku na náhradu škody u soudu dle ustanovení § 55 odst. 3 zákona o myslivosti a po provedeném dokazování, které podrobně v odůvodnění svého rozsudku popsal, dospěl k závěru, že vzal za prokázané, že žalobce byl v období od 14. 9. 2020 až 15. 11. 2020 oprávněn užívat blíže specifikované pozemky k zemědělské činnosti a že na těchto pozemcích pěstoval v uvedeném období kukuřici na zrno, že žalovaný byl v uvedeném období uživatelem honitby, do které patřily i předmětné pozemky, a že v uvedeném období byla na porostech kukuřice způsobena škoda zvěří, jejíž výše činí 232 940 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce žalovanému řádně ve stanovených lhůtách do dvaceti dnů od zjištění škody vždy sdělil, že ke škodě zvěří na porostech kukuřice na předmětných pozemcích došlo a že bude uplatňován vůči němu nárok na náhradu škody, kterou vyčíslí až po sklizni. Sklizeň proběhla ve dnech 14. 11. 2020 a 15. 11. 2020 přičemž dříve než po sklizni, nebylo možno škodu vyčíslit, neboť škoda se dala zjistit až dle získaného množství zrna. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce v zákonné lhůtě 15 dnů od sklizně vyčíslil výši škody žalovanému. Žalovaný však žalobci na požadovanou náhradu škody ničeho neuhradil. Soud prvního stupně shledal žalobu co do částky 232 940 Kč důvodnou, přičemž z této částky přiznal žalobci úrok z prodlení od 24. 1. 2021, což je den následující po uplynutí 60 dnů od vyčíslení škody žalobcem žalovanému. Ve zbývající částce 58 417 Kč shledal soud prvního stupně žalobu nedůvodnou včetně příslušenství a v tomto rozsahu žalobu zamítl. Výši přiznané i zamítnuté částky stanovil soud prvního stupně s ohledem na závěry revizního znaleckého posudku zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, , ustanoveným v této věci. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 142 odst. 3 a výrok o náhradě nákladů řízení státu poukazem na ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. Usnesením ze dne 19. 8. 2024, č. j. 16 C 86/2021-409, navazujícím na výrok IV odvoláním napadeného rozsudku, soud prvního stupně vyčíslil částku představující náklady řízení státu ve výši 2 898,97 Kč a tuto částku uložil zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku na blíže specifikovaný účet Okresního soudu v Břeclavi.3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, které směřovalo do všech jeho výroků, avšak při jednání u odvolacího soudu zástupce žalovaného upřesnil, že odvolání žalovaného nesměřovalo proti zamítavému výroku II rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný v odvolání namítl, že rozsudek soudu prvního stupně je kusý a nepřezkoumatelný a že nelze z jeho odůvodnění dovodit, jakými úvahami se soud řídil, když dospěl ke skutkovým a právním závěrům. Soudu prvního stupně vytkl, že se dostatečně nezabýval jeho obranou nejen ohledně vzniku škody v období předcházejícím rozhodnému období, ale i ohledně výše škody uplatněné žalobcem. Žalovaný poukázal na závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, z něhož vyplynulo, že poškození porostů bylo minimální, a to odhadem 0,4 % ztráty na výnosu v důsledku škod zvěří. Žalovaný současně také poukázal na vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, u výslechu dne 27. 3. 2023, kterým zpochybnil závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně rozsahu škody na porostech. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, vyslovil mimo jiné názor, že pokud by škodu měla způsobit srnčí zvěř, muselo by se na daném místě nacházet více než tisíc kusů srnčí zvěře. Žalovaný soudu prvního stupně dále vytkl, že neprovedl dokazování výslechem jím navržených svědků k prokázání tvrzení ohledně rozsahu škody na porostu a množství zvěře vyskytující se v dané lokalitě. Zdůvodnění neprovedení dokazování navrženými svědeckými výpověďmi soudem prvního stupně považuje žalovaný za nedostatečné. Připomenul, že navržení svědci jsou myslivci, kteří předmětný porost na podzim roku 2020 pravidelně procházeli a mohli se tedy vyjádřit k pozorované škodě, jakož i k množství zvěře, která se na místě na podzim roku 2020 pohybovala. Žalovaný připomenul, že soudní znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, rovněž připustil, že není možné postavit najisto, že ke škodě, kterou žalobce uplatňuje, došlo v žalobcem tvrzeném období. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalobce se v písemném vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního stupně a uvedl, že z obsahu odůvodnění rozsudku je plně seznatelné, které důkazy byly nalézacím soudem provedeny a jaká skutková zjištění soud na jejich základě učinil. K odvolání žalovaného žalobce uvedl, že žalovaný v odvolání pouze obecně odkazuje na obsah svých procesních podání z 8. 12. 2021 a z 13. 1. 2023, aniž by upřesnil, které jeho konkrétní argumenty zůstaly soudem oslyšeny. K výtkám žalovaného ohledně výše škody žalobce uvedl, že z rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že při stanovení výše škody a doby jejího vzniku vyšel soud z revizního znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který byl k jeho podání soudem ustanoven. Žalobce uvedl, že za pochybení nalézacího soudu nelze označit to, že pokud jde o rozsah škody, její původ, dobu vzniku a její výši, vyšel z obsahu revizního znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , ze znaleckých posudků předložených účastníků v té jejich části, která byla řádně zdokumentována, objasněna a umožňovala revizní přezkum. Za správný označil žalobce postup soudu prvního stupně, když neprovedl další navržené důkazy. Dle žalobce je mimo pochybnost, že zejména výslech svědků navržených žalovaným by ve věci nemohl přinést relevantní skutková zjištění již s ohledem na skutečnost, že žalovaným navržení svědci jsou jeho členy a jejich výpověď by tak byla nezbytně ovlivněna skutečností, že jsou podle ustanovení § 52 odst. 2 zákona o myslivosti ručiteli závazku, který je předmětem žaloby. Bylo by tedy zcela v jejich zájmu vypovídat ve prospěch žalovaného. K námitce žalovaného, že nebyla prokázána ani doba, kdy měla škoda vzniknout, když soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku a výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, , žalobce poukázal i na výpověď revizního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který při jednání soudu dne , datum, upozornil, že ztráta na sklizni kukuřičných zrn nebyla způsobena jen přímým žírem zvěře, ale i jinými formami jejího škodlivého působení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.5. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) a e) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a že soud prv