17 Co 192/2024-158 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, a to s účinností od , datum, (výrok I.), nedoplatek na výživném za dobu od , datum, do , datum, ve výši 18 751 Kč uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do 2 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu zamítl v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zvýšení výživného o další částku 1 000 Kč měsíčně nad 5 500 Kč měsíčně s účinností od , datum, do budoucna (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalovaný i žalobkyně.3. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně pouze v nákladovém výroku IV., kdy má za to, že s ohledem na toliko částečný úspěch žalobkyně ve sporu co do částky 2 500 Kč z požadované částky výživného 6 500 Kč měl být v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky aplikován § 142 odst. 2 o. s. ř. a poměrně úspěšnějšímu žalovanému měla být přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 23,08 %. Navrhl proto v napadeném výroku změnu rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem s přiznáním odpovídající částky jako náhrady nákladů řízení.4. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d) a e) o. s. ř. Podle žalobkyně se soud prvního stupně v rozsudku nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí ve vztahu ke zjištění a hodnocení příjmu žalovaného, což mělo za následek nesprávná skutková zjištění. Soud prvního stupně neprovedl dostatečně důkladné šetření ohledně složení skutečného příjmu žalovaného a nesprávně posoudil relevantní okolnosti týkající se jeho pracovních možností a výdělků na trhu práce. Nelze pominout skutečnost, že žalovaný dlouhodobě pracuje za minimální mzdu, přičemž na tuto okolnost poukázal soud prvního stupně jako na důkaz toho, že žalovaný využívá své schopnosti a potenciál v plném rozsahu. Soud prvního stupně neprovedl důkladnou analýzu veškerých finančních prostředků získávaných žalovaným, tj. zda jsou zahrnuty v jeho oficiálním příjmu, kdy existují indicie, že část svých příjmů dostává žalovaný tzv. „bokem“. Prováděl-li soud srovnání mzdy nabízené pro pozice řidiče s příjmem žalovaného, nezohlednil, že tyto srovnávané mzdy nezohledňují cestovní náhrady, což je v dané profesi běžná část příjmu. Uvedené pochybení má zásadní vliv na posouzení skutečných možností žalovaného a jeho schopnosti přispívat na výživu žalobkyně. Pokud by byly zahrnuty cestovní náhrady, příjem žalovaného by byl vyšší než uvažovaný. Nesprávné posouzení složek příjmu a porovnání s neúplnými údaji z trhu práce vedlo k podhodnocení finanční kapacity žalovaného, které by mohl dosahovat při plném využití svých pracovních schopností. Žalobkyně proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně odkázal na znění § 913 o. z. s námitkou, že nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, když podle uvedeného ustanovení je pro stanovení výživného rozhodující nikoli faktický příjem, ale příjem, kterého by mohl povinný reálně dosahovat, kdyby plně využíval své schopnosti a pracovní potenciál. Podle žalovaného soud prvního stupně v souladu se zákonem zhodnotil příjmy žalovaného a veškeré důležité okolnosti ke stanovení rozsahu výživného. Žalovaný pracuje u svého zaměstnavatele pátým rokem a nelze tvrdit, že by se vzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání. Průměrná mzda řidiče mezinárodní kamionové dopravy (dále jen MKD) v roce 2023 uváděná žalobkyní je zkreslena extrémy, současně je na stejném portálu uvedena mzda řidiče kamionové dopravy, která je výrazně nižší. Žalovaný nejezdí jen MKD ale též v rámci tuzemska. Nelze tedy přihlížet ke mzdám řidičů MKD, kteří tráví mimo domov i několik týdnů. Do průměru mzdy jsou zahrnuty i mzdy řidičů MKD velkých nákladních vozidel, většinou i s přívěsem. Žalovaný však jezdí pouze s menším vozidlem v České republice a okolních státech. Žalovaný přesto, že je držitelem řidičského oprávnění pro velká nákladní vozidla, nikdy tato vozidla neřídil a k jejich řízení se necítí, nemůže přecenit své síly a ohrozit nejen majetek, ale i zdraví a život ostatních účastníků silničního provozu. Žalobkyně své náklady také jen tvrdila a nikoli prokázala, přesto soud na její tvrzení o nákladech bral ohled. Žalovaný proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v odvolatelkou napadených výrocích I. – III. a změnu rozsudku soudu prvního stupně ve výroku IV. k jeho odvolání a požádal o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud poté, co zjistil, že obě odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), že jsou přípustná (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že dle obsahu odvolání jsou uplatněny zákonné odvolací důvody [§ 205 odst. 2 o. s. ř.], přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání žalobkyně i žalovaného nedůvodným.7. Soud prvního stupně provedeným dokazováním dostatečným způsobem objasnil skutkový stav věci a vyvodil z něj i správný právní závěr, podle něhož je žalobkyně oprávněna domáhat se po žalovaném otci vyššího výživného v částce 5 500 Kč měsíčně, než které žalovaný žalobkyni doposud hradil v částce 3 000 Kč měsíčně, a to s účinností od , datum, , kdy se žalobkyně odstěhovala spolu s matkou a sestrou ze společné domácnosti vedené se žalovaným.8. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že řízení u soudu prvního stupně bylo zahájeno k návrhu žalobkyně, která se domáhala zvýšení výživného na částku 6 500 Kč měsíčně s účinností od , datum, , kdy se žalobkyně odstěhovala z domu žalovaného, kde doposud bydlela, pro výbušnost a agresivitu žalovaného otce k prarodičům. Žalobkyně v současné době bydlí u prarodičů. Podle žalobkyně si k ní žalovaný plní dobrovolně vyživovací povinnost pouze částkou 3 000 Kč měsíčně, což neodpovídá potřebám žalobkyně v souvislosti s jejím věkem a studiem, přípravou k přijetí na vysokou školu a úhradami za absolvování jazykových zkoušek z angličtiny a němčiny, jakož i dietě související s intolerancí na laktózu. V současné době je žalobkyně zapsána v prvním ročníku , adresa, Příjmy žalovaného dosahují dle žalobkyně částky 35 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný by však mohl dosahovat dle nabídky volných míst i vyšších příjmů (47 900 Kč až 59 000 Kč hrubého měsíčně), které by mu umožňovaly hradit výživné pro žalobkyni v plné žalované výši.9. Soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, že žalobkyně studuje poslední maturitní ročník gymnázia v , adresa, a připravuje se na budoucí povolání, kdy toto studium řádně absolvovala složením maturitní zkoušky s výborným prospěchem. Žalobkyně tedy byla po celé vymezené období do rozhodnutí soudu prvního stupně odkázána na výživu rodičů, kdy studium jí brání získávat prostředky na uspokojování základních a dalších životních potřeb soustavnou výdělečnou prací. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně byla přijata na dvě vysoké školy pro akademický rok 2024/2025. Otec žalobkyni poskytuje na bydlení a běžné potřeby částku ve výši cca 3 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyni poskytuje výživné měsíčně v průměrně v částce 6 000 Kč - 8 000 Kč měsíčně. Celkové soudem prvního stupně uvažované měsíční běžné výdaje žalobkyně činí částku 11 000 Kč. Pokud jde o mimořádné výdaje žalobkyně ve sledovaném období, tyto byly vynaloženy za10. Žalovaný podle zjištění soudu prvního stupně pracuje jako řidič tuzemské nákladní dopravy s občasnými cestami do zahraničí s výdělkem včetně diet asi 32 000 Kč čistého. Žalovaný jezdí s menším nákladním vozidlem, nikoliv s kamionem. Žalobkyni hradil po odstěhování částku 3 000 Kč měsíčně od září 2023. Další částku 500 Kč měsíčně posílal na úhradu provozu telefonu žalobkyně, což bylo do konce června 2024. Žalovaný bydlí v domě, který vlastní společně s matkou žalobkyně. Hradí náklady na provoz domu 4 000 Kč – 5000 Kč měsíčně. Otec má úspory 20 000 Kč - 30 000 Kč z majetkového vypořádání s matkou žalobkyně, kdy obdržel částku asi 150 000 Kč. Zdravotní stav otce je dobrý.11. Ze svědecké výpovědi matky žalobkyně soud prvního stupně zjistil, že žalobkyni dává částku až 8 000 Kč měsíčně na jídlo, oblečení, drogerii, kapesné. Prarodičům žalobkyně poskytuje částku 2 000 Kč měsíčně na bydlení žalobkyně. Matka vydělává průměrně 25 000 Kč čistého měsíčně, bydlí u současného přítele, kterému přispívá na bydlení. Pobírá též částečný invalidní důchod 10 000 Kč měsíčně.12. Jak konstatoval již soud prvního stupně citací § 913 odst. 1 o. z., zásady pro stanovení výše výživného mezi rodiči a dětmi jsou upraveny zákonem tak, že při stanovení výživného musí soud přihlédnout k odůvodněným potřebám dětí a jejich majetkovým poměrům, jakož i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného rodiče.13. Při posuzování otázky poměrů žalovaného,