17 Co 33/2025-97 — Krajský soud v Brně

1. Městský soud v Brně („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 13. 11. 2024 („dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 46 875 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 875 Kč za období od 5. 5. 2023 do úplného zaplacení zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém namítl, že rozsudek soudu prvního stupně je postaven na nesprávném právním posouzení, na nesprávném hodnocení provedených důkazů a je rovněž částečně nepřezkoumatelný. Uvedl, že předmětem právního hodnocení soudu měla být „(ne)přiměřenost délky řízení“, nikoliv přísnější „zjevná (ne) přiměřenost délky řízení“. Zabýval-li se tedy soud prvního stupně zjevnou nepřiměřeností délky řízení, hodnotil právně irelevantní kritérium. Hodnocení provedených důkazů žalobce označil za do jisté míry tendenční a nesprávné. Dle žalobce soud prvního stupně omlouval nesprávný úřední postup správního orgánu tím, že mohlo dojít k přehlédnutí žádosti, tj. omlouvá jej jiným nesprávným úředním postupem. Tuto skutečnost však nelze připisovat k tíži jemu jako žalobci. Žalobce namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil dobu průtahů řízení a s poukazem na ustanovení § 71 odst. 1 správního řádu připomenul, že správní orgán měl vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu a teprve, nemohl-li by tak učinit (což však dle jeho názoru nebyl jeho případ) uplatní se lhůta 30 dnů od zahájení řízení, kterou lze případně v souladu s ustanovením § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu prodloužit o dalších 30 dnů. Podle žalobce průtah nelze konstatovat až od února 2022, jak učinil soud prvního stupně, ale výrazně dříve. Žalobce dále připomenul, že v předmětném správním řízení byl pod ochranou článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tak se vznik újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení presumuje a vznik újmy proto nebylo nutno v řízení dále prokazovat. Soudu prvního stupně dále vytkl, že nesprávně hodnotí okolnost, zda se on či jeho manželka měli dopustit přestupkového jednání, namísto toho, aby hodnotil postup správního orgánu v přestupkovém řízení. Soud sice správně konstatoval, že bylo zcela zbytečné vydávat usnesení o zastavení řízení o žádosti o prodloužení lhůty, avšak z této skutečnosti nevyvozuje žádné závěry ohledně vlivu na délku řízení. Sepis a vydání tohoto usnesení nepochybně celkovou délku řízení prodloužily. V závěru odůvodnění odvolání žalobce připomenul rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 a vyslovil názor, že s ohledem na konstatování porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu měl být přiznán nárok na náhradu nákladů tohoto soudního řízení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a připomenul, že přiměřenost délky řízení není dána subjektivním náhledem účastníka řízení, ale je třeba ji posuzovat v kontextu jednání příslušného správního orgánu veřejné moci. Žalovaný poukázal na vedení tří správních řízení (kolaudační řízení, řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby) a na skutečnost, že stavba byla provedena stavebníky v rozporu s projektovou dokumentací ověřenou ve stavebním řízení. Tato skutečnost vyvolala nutnost zahájení dalších řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby. To je třeba zcela přičíst k tíži žalobce. Hlavní příčinou délky trvání řízení dle žalovaného byla skutečnost, že žalobce porušoval ustanovení stavebního zákona, když realizoval stavbu v rozporu se stavebním povolením, a jeho následným postupem v navazujících řízeních. Žalovaný připomenul, že ačkoliv byla ve stavebním povolení uložena podmínka dokončení stavby v roce 2006, byla ze strany žalobce úspěšně podána žádost o kolaudaci až v roce 2020. Žalovaný zdůraznil, že žalobce užíval stavbu rodinného domu již předtím, než bylo stavebním úřadem povoleno její užívání vydáním kolaudačního rozhodnutí. Celková délka řízení tak byla dle žalovaného v převážné míře způsobena žalobcem tím, že nepodal bezvadnou žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí, stavba byla provedena v rozporu se stavebním zákonem a vyžadovala před vydáním kolaudačního rozhodnutí provedení jiného správního řízení, ve kterém byla projednána hlediska stanovená stavebním zákonem pro možnost dodatečného povolení stavby. V rámci dodatečného povolení stavby pak žalobce nerespektoval lhůty stanovené stavebním úřadem pro odstranění vad podání. Z uvedených důvodů se tak žalobce zásadním způsobem podílel na délce správního řízení. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 15. 5. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 46 873 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka představovala náhradu nemajetkové újmy, která žalobci měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky kolaudačního řízení, které bylo vedeno na základě návrhu ze dne 31. 5. 2020 před , právnická osoba, ). Kolaudační řízení se týkalo rodinného domu manželů , jméno FO, , parc. č. , číslo parcely, , přičemž kolaudační řízení bylo vedeno pod sp. zn. , číslo jednací, Žalobce poukazoval na skutečnost, že kolaudační řízení probíhalo od 31. 5. 2020 až do dne vydání kolaudačního rozhodnutí dne 4. 8. 2022 bez respektování lhůt stanovených v ustanovení § 71 správního řádu. Podle žalobce délka řízení, které trvalo 26 měsíců, byla zjevně nepřiměřená a byla důsledkem nesprávného úředního postupu ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Žalobce vymezil období, ve kterém dle jeho názoru docházelo k průtahům v řízení, které dle jeho názoru představovaly více než 60 % celkové délky řízení. Ke zjevným průtahům dle žalobce došlo v období od 16. 4. 2021 do 3. 10. 2021 a od 10. 2. 2021 do 3. 8. 2022. Nemajetková újma dle žalobce, která mu vznikla, spočívala zejména v prožitém stresu a duševním napětí, kdy trpěl obavami, že dojde k realizaci odstranění stavby rodinného domu a dále v pocitu bezvýchodnosti a ztráty důvěry v řádné fungování právního státu. Projevy spočívaly též v pocitech úzkosti, depresích, nespavosti a zhoršené kvalitě spánku, bolestech hlavy. Předmětné kolaudační řízení týkající se rodinného domu mělo pro něho značný význam, neboť výsledek tohoto řízení pro něho a pro jeho rodinu představoval titul k oprávněnému užívání předmětného rodinného domu v hodnotě několika milionů Kč. Výši požadované nemajetkové újmy žalobce odůvodnil poukazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a poukazem na ustanovení § 31a odst. 3 písm. c) a d) zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého by dle žalobce měla být výše odškodnění navýšena alespoň o 50 % s ohledem na jeho postup ve věci, kdy se musel domáhat vydání specifikovaného rozhodnutí opakovanými výzvami k odstranění průtahů.7. Žalovaný žalobcem uplatněný nárok neuznal, poukázal na celkový průběh kolaudačního řízení, na vady žádosti o zahájení kolaudačního řízení podané žalobcem dne 1. 6. 2020 a na prodlení žalobce při odstraňování vad tohoto návrhu na výzvu správního orgánu. Připomenul podrobný průběh kolaudačního řízení, průběh řízení o dodatečném povolení stavby, průběh řízení o odstranění stavby a konstatoval, že průtahy v řízení byly způsobeny v převážné míře samotným žalobcem a nerespektováním lhůt stanovených mu stavebním úřadem pro odstranění vad podání.8. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na úhradu nemajetkové újmy, nicméně žalovaný na jeho výzvu nijak nereagoval a žádnou náhradu za nemajetkovou újmu vzniklou mu z titulu nesprávného úředního postupu žalobci neuhradil.9. Soud prvního stupně provedl dokazování žalobcem předloženými listinami obsaženými ve správním spise , právnická osoba, , sp. zn. , číslo jednací, , které jednotlivě