18 Co 97/2025-65 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným usnesením Okresní soud v Hodoníně nařídil soudní prodej zástavy, a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, vše v obci a k. ú. , adresa, tak, jak je zapsáno na LV č. , Anonymizováno, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj - Katastrálního pracoviště , adresa, , k uspokojení pohledávky zástavního věřitele vůči zástavnímu dlužníku ve výši , částka, Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 3,8 % p. a. z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení a dále k uspokojení pohledávky zástavního věřitele vůči zástavnímu dlužníku ve výši , částka, Kč.2. Proti tomuto usnesení podal zástavní dlužník odvolání, jímž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle jeho mínění měl být návrh zamítnut. Nepovažuje za správný formalistický přístup soudu, podle nějž nemají věcné argumenty místo v této první fázi řízení. Jistina úvěru dosud uhrazena nebyla, úroky ale řádně hradil. Strany se opakovaně dohodly o prodloužení splatnosti závazku, a to ústně, zástavní věřitel však svůj přístup změnil a prodloužení splatnosti popírá. Pohledávku navýšil o sankce, ačkoli závazek není dosud splatný.3. Zástavní věřitel považuje odvolání za nedůvodné, účelové a navrhl potvrzení napadeného usnesení. Zástavní dlužník o prodloužení splatnosti opakovaně žádal, zástavní věřitel však kromě dodatku č. 1 jeho žádostem nevyhověl. Zástavní dlužník ani neuvádí datum, kdy k odkladu splatnosti mělo dojít, ačkoli by tuto skutečnost musel tvrdit a prokázat. Navíc jde o novou skutečnost, kterou nelze v odvolacím řízení uplatnit. I kdyby k ústní dohodě hypoteticky došlo, byla by neplatná pro nedostatek dohodnuté písemné formy, což zástavní věřitel namítá.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ § 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, § 1 odst. 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), nařídil ve věci jednání, při němž provedl dokazování listinami předloženými spolu s návrhem zástavním věřitelem (smlouvou o poskytnutí peněžních prostředků z , datum, , dodatkem k této smlouvě z , datum, , zástavní smlouvou z , datum, , výpisy z účtu žalobce u , Anonymizováno, z , datum, , výpisem z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , pro katastrální území a obec , adresa, z , datum, ) a poté dospěl k závěru, že odvolání zástavního dlužníka není důvodné.5. Soud prvního stupně nepochybil, pokud věc projednal bez nařízení jednání, neboť mu to umožnil § 356 z. ř. s. a skutečnost, že podle § 101 odst. 4 o. s. ř. měl za to, že s takovým postupem účastníci souhlasí, neboť se k němu na výzvu soudu z , datum, v určené lhůtě nevyjádřili.6. Z listinných důkazů předložených zástavním věřitelem učinil soud prvního stupně správná skutková zjištění, na něž pro stručnost odvolací soud zcela odkazuje. Nad jejich rámec ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků z , datum, odvolací soud dále zjistil, že se její účastníci dohodli, že zástavní dlužník bude nejprve splácet úrok z půjčené částky, což koresponduje s přehledem plateb předloženým zástavním věřitelem, a že v zástavní smlouvě se zástavní věřitel, zástavce , jméno FO, a , Jméno zástavního dlužníka, jako vedlejší účastník (zde zástavní dlužník), dohodli na zřízení zákazu zcizení předmětu zástavy třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu zástavního věřitele (zástavní věřitel vyslovil současně souhlas s převodem předmětu zástavy na vedlejšího účastníka), na zákazu zatížení předmětu zástavy jakýmkoli věcným právem a na přechodu veškerých práv a povinností vyplývajících ze smlouvy pro zástavce na vedlejšího účastníka ke dni převodu vlastnického práva k předmětu zástavy na něj.7. Podle § 358 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci (odst. 1). Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě (odst. 2). Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy (odst. 3).8. Podle § 357 z. ř. s. v řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí.9. Soud prvního stupně věc i správně právně posoudil. Předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy jsou v daném případě splněny, neboť zástavní věřitel v souladu s § 358 z. ř. s. doložil (smlouvou z , datum, a jejím dodatkem z , datum, , výpisy z účtu zástavního věřitele z , datum, o převodu finančních prostředků zástavnímu dlužníkovi na účty označené ve smlouvě) pohledávku, zajištěnou zástavním právem (zástavní smlouvou z , datum, zapsanou do katastru nemovitostí) na označených nemovitostech (zástavě) i kdo je zástavním dlužníkem (jímž se po koupi výše označených nemovitostí v souladu se zástavní smlouvou stal , Jméno zástavního dlužníka, - zde zástavní dlužník, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí z , datum, ).10. Zástavní věřitel se k návrhu na výzvu soudu prvního stupně z , datum, nevyjádřil, neuplatnil tedy žádné skutečnosti. Ústní dohoda o odložení splatnosti je tak v odvolacím řízení skutečností novou, která není v odvolacím řízení přípustná, neboť § 357 z. ř. s. vylučuje uplatnění § 28 z. ř. s. v tomto řízení. K tomuto (jak správně namítá zástavní věřitel) neurčitému a nedoloženému, mezi účastníky spornému tvrzení zástavního dlužníka by však nebylo možno v daném řízení přihlédnout ani v případě, že by je u soudu prvního stupně uplatnil. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 21 Cdo 504/2020 (dostupném, stejně jako další uváděná rozhodnutí tohoto soudu na webových stránkách www.nsoud.cz), „[Ř]ízení o soudním prodeji zástavy je charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování.“11. K námitce o formalistickém přístupu soudu k rozhodnutí lze poukázat i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu než uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3216/2016. V něm Nejvyšší soud (s odkazem na další svou judikaturu) vysvětlil, že soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soud smí vyhovět tomuto návrhu, jen jestliže usnesení o nařízení prodeje zástavy obsahuje označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 338a odst. 1 o. s. ř.). V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. …To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (d