21 Co 207/2024-236 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalované společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 26 308 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a žalované zavázal společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení 23 489,50 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Rozhodl tak opakovaně o žalobě podané žalobkyní dne , datum, , kterou se jako vlastnice kanalizace po žalovaných jako vlastnících bytové jednotky , Anonymizováno, v domě č. p. , Anonymizováno, s podílem na společných částech budovy v k. ú. , adresa, domáhala zaplacení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení za užívání kanalizace (vypouštění odpadních vod), tedy obdoby stočného za období let 2016 až 2021 včetně. O věci rozhodl opětovně poté, co předchozí rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 28. 3. 2023, č. j. 10 C 2/2023-62, který byl rovněž vyhovující, byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 14 Co 105/2023, zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soud I. stupně věc opětovně projednal, doplnil dokazování a rozhodl tak, že podané žalobě vyhověl.2. Proti rozsudku podali odvolání žalovaní. Namítali to, že soud I. stupně nepřihlédl k jimi tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům, poukazovaly na vady řízení, neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci. Poukazovali na § 250g odst. 1 písm. b) o. s. ř. s tím, že žaloba měla být soudem odmítnuta. Namítali nedostatek aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, nesprávná skutková zjištění, když za vlastníka i za provozovatele kanalizace považují město , adresa, , na které přešel i závazek na odvádění odpadních vod z firmy , adresa, Uvedli, že po havárii kanalizace v roce 2019 tuto neopravilo město , adresa, ani žalobkyně, ale na opravu byly použity prostředky z úhrady stočného žalovanými za rok 2018 administrátorovi domu. Následně po dohodě mezi spoluvlastníky je hrazeno 1 000 Kč za měsíc pro případ další havárie, která hrozí u kanalizační šachty. Nelze je tak obvinit z neoprávněného obohacování. Z něj lze naopak obvinit žalobkyni, která má s ostatními spoluvlastníky domu uzavřenou lichevní smlouvu, odporující zákonu, plnění podle ní však nevykonává. Skutkový stav byl zjištěn vadně. Domáhali se proto „zrušení“ rozsudku soudu I. stupně a zamítnutí neoprávněné žaloby.3. Žalobkyně se k odvolání žalovaných písemně nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné, soud I. stupně rozhodl správně a jako takové jeho rozhodnutí potvrdil (§ 219 o. s. ř.).5. Odvolací soud sám neshledal potřebu doplňovat či opakovat dokazování. Doklady, které žalovaní ke svému odvolání přiložili, měl k dispozici a vypořádal se s nimi již soudu I. stupně. Obrana žalovaných zejména spočívala v poukazu na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, kterou za její vlastnici nepovažovali, s ohledem na skutečnost, že kanalizace z domu je vedena v úseku přibližně 65 m přes pozemky (parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, ) jiného vlastníka (města , adresa, ) (viz odstavec 6 odůvodnění napadeného rozsudku), kterého žalovaní měli i za vlastníka kanalizace a osobu oprávněnou obdobu stočného po nich požadovat. Poukazovali přitom na ustanovení § 8 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Dřívější rozsudek soudu I. stupně ze dne 28. 3. 2023 byl krajským soudem (senátem 14 Co) zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení; procesnímu soudu bylo uloženo zabývat se otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně, tedy zda, kdy a jak byla založena její příslušnost hospodařit s předmětnou kanalizací, zda je provozovatelkou kanalizace, zda smlouvou uzavřenou s vlastníkem kanalizace bylo založeno její právo na příjem z této náhrady a dále také jak byla vypočítána výše této náhrady odpovídající (bezdůvodného obohacení). Soud I. stupně se s otázkou aktivní věcné legitimace vypořádal v odstavcích 8 až 10, 21 a 23 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy uzavřel, že žalobkyně je věcně legitimována i k vymáhání bezdůvodného obohacení, doložila a prokázala, že je provozovatelkou kanalizace jako subjekt (příspěvková organizace) zřízený Ministerstvem obrany, oprávněná jednat a vystupovat v právních vztazích vlastním jménem. Žalobkyně je podle zákonné úpravy povinna uzavřít s uživateli kanalizace písemnou smlouvu o odvádění odpadních vod, povinnost smlouvu uzavřít však nelze žalovaným uložit. Taková smlouva byla ostatně uzavřena se všemi ostatními vlastníky bytových jednotek v domě č. p. , Anonymizováno, v Bučovicích. Samo město , adresa, se navíc za vlastníka ani provozovatele předmětné kanalizace nepovažuje, k napojení na kanalizaci města by bylo nutné vybudovat novou přípojku, což se dosud nestalo. Dokončenou a funkční stavbu kanalizace (i tu nacházející se pod pozemky více vlastníků) lze považovat za jednu věc, tedy samostatný předmět věcně právních vztahů, netvoří tedy součást toho kterého pozemku, pod kterým prochází. jak skutkové, tak i právní závěry soudu I. stupně tak jsou v tomto směru zcela správné a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Soud I. stupně po doplnění tvrzení a dokazování odpovídajícím a úplným způsobem zjistil skutkový stav věci, a to že odpadní vody z domu č. p. , Anonymizováno, v , adresa, jsou odváděny kanalizační přípojkou přes pozemky ve vlastnictví města , adresa, do areálu bývalých kasáren, ve kterém je vybudována a provozována čistička odpadních vod. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována jako provozovatelka kanalizace, jež tvoří jeden nedílný celek, byla za tímto účelem zřízena a je oprávněna s předmětnou kanalizací hospodařit. Žalobkyně je držitelkou správního povolení k provozování kanalizace a čistírny odpadních vod ve městě , adresa, . Naopak město , adresa, (viz podání na č. l. 14) samo popírá, že by bylo jejím vlastníkem či provozovatelem. Žádná z listin opakovaně předkládaných žalovanými tyto závěry nevyvrací (srov. zejména odstavec 12 a 26 odůvodnění napadeného rozsudku). Bez významu pro rozhodnutí věci je i to, zda žalovaní sami v minulosti (2019) zajistili opravu havárie kanalizace a za tímto účelem u „administrátora domu“ shromažďují peněžní prostředky. Ustanovení § 250g o. s. ř. se pak na tento druh řízení vůbec nevztahuje. Odkázat lze i na správné právní posouzení věci podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, včetně prováděcí vyhlášky č. 428/2001 Sb., stran požadavku na zaplacení bezdůvodného obohacení pak i na ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon, dále jen „o. z.“, je splatné na výzvu, příslušenství v podobě úroků z prodlení má oporu v § 1970 o. z. Žalobkyně je provozovatelem předmětné kanalizace, mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o odvádění odpadních vod, ty jsou odváděny předmětnou kanalizací do čističky (rovněž) provozované žalobkyní. Za situace, kdy vypouštění odpadních vod pouze ve vztahu k jedné bytové jednotce nelze technicky zabránit tak žalobkyni vůči žalovaným vzniká nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, žalobkyně pak řádně doložila i jeho výši – porovnání s výší odebrané vody a sazbou, která je v místě obvyklá (viz usnesení Rady města , adresa, ). Ze všech těchto důvodů tak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Rozsudek byl potvrzen i ve výroku II o náhradě nákladů řízení, které byly úspěšné žalobkyni přiznány podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v podobě soudního poplatku a nákladů na zastoupení advokátkou ve výši a skladbě, jak je specifikována v odstavci 29 rozsudku, na který odvolací soud rovněž pro stručnost odkazuje.6. Úspěšné žalobkyni byla vůči žalovaným, povinným společně a nerozdílně, což vyplývá z jejich hmotněprávního vztahu vlastníků bytové jednotky, přiznána i náhrada nákladů řízení odvolacího, ve kterém byla žalobkyně rovněž úspěšná (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady představuje odměna advokátky za jeden úkon právní služby – účast u jednání před odvolacím soudem dne , datum, v sazbě mimosmluvní odměny ve výši 2 180 Kč, náhrada hotových výloh – tzv. režijní paušál ve výši 450 Kč, náhrada za ztrátu času cestou ze sídla advokátky k jednání soudu a zpět, tedy z , adresa, a zpět, za celkem 12 půlhodin po 150 Kč a cestovné ve výši doložené jízdenky vynaložené částkou 634 Kč. Žalovaní byli proto zavázáni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 5 064 Kč k rukám její zástupkyně – advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).