27 Co 144/2024-181 — Krajský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně 25. 1. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 1 089 814,24 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že v souladu s rámcovou kupní smlouvou č. 30/2022/1000022 ze dne 26. 10. 2022 dodávala žalované na základě dílčích objednávek zboží. Po převzetí zboží vyúčtovala žalované jednotlivými fakturami (obsahujícími specifikaci zboží) jeho cenu, kterou však žalovaná neuhradila vůbec nebo pouze částečně. Dne 18. 9. 2023 žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše uznala. V písemném uznání byly uvedeny jednotlivé faktury s výší vyúčtované částky a částky dosud nezaplacené, včetně data jejich vystavení a splatnosti; jedná se o 52 pohledávek na celkovou částku 1 446 257,14 Kč. Žalobou bylo uplatněno 48 dílčích pohledávek v celkové výši 1 089 814,24 Kč (tyto žalobkyně uvedla v žalobě přehledně v tabulce s označením jednotlivých faktur čísly, daty vystavení a splatnosti, uvedením částky, na kterou byly vystaveny a údajem, jaká částka zbývá k úhradě). Současně žalobkyně uplatnila žalobou nárok na částku 57 600 Kč, tj. 48 paušálních náhrad hotových výdajů spojených s uplatněním pohledávky po 1 200 Kč.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě sdělila, že si je vědoma svých závazků a je odhodlána je plnit. Podotkla, že i přes vzniklé neshody pokračuje (v roce 2024 – pozn. odvol. soudu) v nákupech zboží od žalobkyně v řádech stovek tisíců korun. Vyzdvihla, že se potýká s problémy spojenými s prodloužením administrativních procesů při kolaudacích ze strany stavebních úřadů a provozovatelů distribučních sítí, což má přímý dopad na zpoždění plateb od jejích zákazníků, pro které provádí výstavbu fotovoltaických elektráren. Tyto platby jsou přitom pro ni zásadní nejen pro úhradu její další činnosti, ale rovněž pro úhradu závazků dodavatelům, tedy i žalobkyni. Závěrem žalovaná zdůraznila, že se žalobkyní komunikuje a usiluje o nalezení přijatelného řešení. Předpokládá plnou úhradu žalovaných částek do 30 dnů.3. Podáním ze dne 16. 4. 2024 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 50 000 Kč s úroky z prodlení, neboť žalovaná tuto částku 14. 3. 2024 uhradila. Jednalo se o plnění na nejstarší pohledávku vyúčtovanou fakturou č. 302300227 ze dne 31. 1. 2023, splatnou dne 1. 4. 2023, původně znějící na částku 220 692,97 Kč. S ohledem na platby žalované (před podáním žaloby) byla žalobou uplatněna pouze částka 82 418,76 Kč a po částečně úhradě (po podání žaloby) zbývá 32 418,76 Kč.4. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení zastavil co do částky 50 000 Kč s 0,1% úroky z prodlení denně z částky 50 000 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení (I. výrok), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 039 814,24 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a dále žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 117 217,40 Kč (výrok nesprávně označen jako II. – správně má být III. výrok – pozn. odvol. soudu). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce předložil rámcovou kupní smlouvu ze dne 26. 10. 2022, která byla uzavřena jasným, určitým a srozumitelným způsobem; ve smlouvě je vymezen závazek (žalobkyně) o převodu vlastnictví a závazek (žalované) platit kupní cenu. Dodávané zboží (převážně se jednalo o elektroinstalační materiál) bylo specifikováno v jednotlivých fakturách. Žalovaná dne 18. 9. 2023 svůj dluh co do důvodu i co do výše uznala; v uznání dluhu jsou uvedena čísla faktur s daty jejich vystavení i s daty splatnosti. Soud dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastnicemi lze podřadit pod § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Vznikl tak závazkový právní vztah ve smyslu § 1721 o. z., podle kterého ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dále soud uzavřel, že v projednávané věci žalovaná dluh uznala co do důvodu i výše a k tomu odkázal na § 2053 o. z., podle něhož, uználi někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. A vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním svého dluhu v prodlení, soud posoudil jako důvodný i nárok žalobce na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v řízení úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.5. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná s tím, aby byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť v odůvodnění není specifikována výše částky, pro kterou bylo řízení částečně zastaveno (odůvodnění tak nekoresponduje s výrokovou částí). Dále soud uvádí, že žalobkyně převedla na žalovanou vlastnické právo, ačkoliv tato skutečnost není nijak doložena. Není zřejmé, jak byl smluvně stanoven přechod vlastnického práva, když dodání předmětu koupě samo o sobě převod vlastnického práva nemusí znamenat. Žalobkyně ohledně této skutečnosti ničeho netvrdí. Jestliže není postaveno najisto, zda došlo k převodu vlastnického práva, nelze konstatovat platné a účinné uznání dluhu, neboť za takové situace by se jednalo o uznání dluhu neexistujícího. Žalovaná má za to, že soud neúplně zjistil skutkový stav a skutková tvrzení a důkazy neumožňují ve věci rozhodnout vyhovujícím rozsudkem.6. Žalobkyně označila odvolání žalované za nedůvodné. Připustila, že v rámcové kupní smlouvě byla sjednána výhrada vlastnického práva, dle níž platí, že kupující nabývá vlastnické právo ke zboží až zaplacením kupní ceny (čl. VI odst. 9 smlouvy), nicméně dodáním objednaného zboží žalované splnila své povinnosti ze smlouvy, neboť tímto umožnila žalované jako kupující nabýt vlastnické právo ke zboží (§ 2079 odst. 1 o. z.). Nabytí vlastnického práva ke zboží je tak nyní plně v dispozici žalované, neboť postačí, aby za dodané zboží zaplatila kupní cenu. S ohledem na písemné uznání dluhu žalobkyni nesporně vzniklo právo na zaplacení kupní ceny za dodané zboží a je případně na žalované, aby prokázala, že tomu tak není. Nárok na vystavení faktur vznikl dle čl. VI odst. 1 rámcové kupní smlouvy dodáním zboží. Uznáním pohledávek je rovněž plně prokázáno dodání zboží žalované, jež je v daném případě jedinou podmínkou pro vznik práva na zaplacení kupní ceny (viz čl. VI odst. 1 smlouvy). Žalobkyně dále sdělila, že žalovaná po rozhodnutí soudu prvního stupně provedla další částečné úhrady v celkové výši 43 258,38 Kč, a v rozsahu této částky vzala žalobkyně žalobu zpět, a to včetně 0,1 % s úroků z prodlení denně:- z částky 17 892,78 Kč od 30. 4. 2023 do zaplacení,- z částky 7 742,39 Kč od 30. 4. 2023 do zaplacení,- z částky 744 Kč od 30. 4. 2023 do zaplacení,- z částky 4 501,94 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení,- z částky 1 242,66 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení,- z částky 4 294,78 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení,- z částky 1 500,47 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení,- z částky 3 499,33 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení,- z částky 329,82 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení,- z částky 1 510,21 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení.Žalobkyně podotkla, že veškeré úhrady (jak úhrada částky 50 000 Kč, tak i následné dílčí platby v celkové výši 43 258,38 Kč) byly uskutečněny po podání žaloby, a proto procesní zavinění ve vztahu k částečnému zpětvzetí nese žalovaná.7. Usnesením ze dne 24. 9. 2025, č. j. 27 Co 144/2024-168, odvolací soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby (toto částečné zpětvzetí bylo žalované současně doručeno s předmětným usnesením), s poučením, že nevyjádří-li se ve lhůtě 5 dnů, bude odvolací soud předpokládat, že se zpětvzetím souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.8. Dříve, než odvolací soud přistoupil k projednání odvolání žalované, zabýval se přípustností jejího odvolání proti I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterými bylo řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (pro úhradu částky 50 000 Kč žalovanou po podání žaloby). Z obecného závěru, že k odvolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by odvolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy odvolání, jakožto opravného prostředku, plyne, že toto může podat jen účastník, jehož práv a povinností se rozhodnutí soudu prvního stupně týká, kterému nebylo rozhodnutím soudu vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože na existenci případné újmy lze usuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, zda rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. V da