27 Co 54/2025-70 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Žalobu co do částky 12 940 Kč s 14,75% úroky z prodlení z částky 28 000 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení zamítl (II. výrok) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 205,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok). Vzal za prokázané, že účastníci dne 10. 10. 2023 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které žalobkyně převedla žalovanému na jeho účet částku 20 000 Kč. Na základě provedeného dokazování soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“) a předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou. Uzavřel, že žalovaný coby spotřebitel je podle § 87 odst. 1 povinen vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 20 000 Kč, když z obsahu spisu neplyne, že by na tento svůj dluh cokoliv uhradil a sám žalovaný tuto částku uznává. Žalobě proto co do částky 20 000 Kč vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu, včetně požadavku na úroky z prodlení, žalobu zamítl. Uvedl, že žalobkyni doposud nevznikl nárok ani na zákonné úroky z prodlení z dlužné částky [viz závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III]. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil bez bližšího odůvodnění v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.2. Proti I. výroku rozsudku, a to pouze do lhůty k plnění, podal žalovaný včas odvolání. Uvedl, že se plně ztotožňuje s právním posouzením věci soudem prvního stupně a závěrem o neplatnosti smlouvy, ale má za to, že soud pochybil, když mu v rozporu s jeho možnostmi stanovil povinnost zaplatit žalovanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, namísto povinnosti hradit dlužnou jistinu ve splátkách. Přitom v řízení prokázal, že se nachází v úvěrovém kolotoči, na jeho majetek je vedeno několik exekucí, které postihují jeho příjmy i bankovní účty a jeho závazky dosahují několika set tisíc. Žádné další úvěrové smlouvy již nepodepisuje a aktuálně dle svých finančních možností jednotlivé závazky průběžně splácí. Ovšem není v jeho možnostech uhradit jistinu úvěru jednorázovou platbou. Výše této částky představuje téměř jeho měsíční příjem. Je proto přesvědčen, že soud prvního stupně mu měl stanovit povinnost k zaplacení částky 20 000 Kč v měsíčních splátkách např. po 1 000 Kč. Navrhl, aby odvolací soud změnil I. výrok rozsudku a uložil mu zaplatit částku 20 000 Kč ve lhůtě 20 měsíců od právní moci rozsudku.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že nesouhlasí se sjednáním splátkového kalendáře, neboť žalovaný na dluh dosud ničeho neuhradil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do lhůty k plnění stanovené v I. výroku, bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném 10. 12. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 32 940 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. 10. 2023. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období červen, červenec a srpen 2023 soud zjistil, že žalovaný měl jediný příjem od , Anonymizováno, , a to v červnu 2023 ve výši 24 740 Kč, v červenci 2023 ve výši 24 705 Kč a v srpnu 2023 ve výši 24 168 Kč. Dále mu byla dne 3. 8. 2023 zaslána částka 43 000 Kč od , Anonymizováno, , dne 9. 8. 2023 částka 22 141 Kč od , právnická osoba, . a dne 16. 8. 2023 obdržel opět od , právnická osoba, . částku 2 218,84 Kč. Žalovaný kromě výdajů za platby kartou měl ještě výdaje – úhrady , právnická osoba, ., a to dne 19. 7. 2023 ve výši 4 000 Kč, dne 23. 7. 2023 ve výši 10 000 Kč, dne 28. 7. 2023 ve výši 2 409 Kč, dne 8. 8. 2023 ve výši 9 500 Kč, dne 11. 8. 2024 2 x po 8 000 Kč a dne 15. 8. 2024 ve výši 30 000 Kč.6. Odvolacímu soudu jsou dále z úřední činnosti (sp. zn. 27 Co 48/2025) známy majetkové poměry žalovaného. Z vyplněného prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s přílohami odvolací soud zjistil, že žalovaný má jediný příjem ze zaměstnání u společnosti , Anonymizováno, , který dosahuje měsíční průměrné výše 23 991 Kč (za III. kalendářní čtvrtletí 2024). Nemá příjmy z podnikání, nikdy nepodnikal a nepodniká. Žalovaný dle vlastních tvrzení nevlastní žádný hodnotný movitý majetek a bydlí ve vlastní nemovitosti spolu s manželkou a dvěma dětmi. Manželka z důvodu péče o svoji nemocnou matku pracuje pouze na zkrácený úvazek s průměrným měsíčním příjmem ve výši 7 826 Kč. Dále v tomto řízení žalovaný uvedl, že se dlouhodobě nachází v dluhovém kolotoči, který započal čerpáním spotřebitelských úvěrů na běžné výdaje rodiny. Kromě nemovitosti, na kterou jsou v současné době vedeny exekuce, vlastní osobní automobil. Uvedl dluhy v celkové výši cca 2 000 000 Kč, které tvoří úvěr ve výši 7 500 Kč u společnosti , právnická osoba, , úvěr ve výši 540 000 Kč u společnosti , právnická osoba, , úvěr ve výši 250 000 Kč u společnosti , právnická osoba, , úvěr ve výši 450 000 Kč u společnosti , právnická osoba, , úvěr ve výši 132 000 Kč u společnosti , právnická osoba, , úvěr ve výši 200 000 Kč a 250 000 Kč u společnosti , právnická osoba, ., úvěr ve výši 132 000 Kč u společnosti , právnická osoba, ., úvěr ve výši 145 000 Kč u společnosti , právnická osoba, ., úvěr ve výši 120 000 Kč a 120 000 Kč u společnosti , právnická osoba, K výdajům uvedl školné (ubytování, strava, doprava) ve výši 5 445 Kč měsíčně, místní poplatky – komunální odpad, voda ve výši 10 052 Kč (ročně či půlročně), splátky hypotéky ve výši 3 195 Kč měsíčně a nájemné – elektřina, plyn, televize, internet a rozhlas v celkové výši 10 064 Kč měsíčně.7. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.8. Odvolací soud připomíná, že možnost hradit dluh ve splátkách či stanovení delší lhůty k plnění podle § 160 o. s. ř. je mimořádný institut a má být tedy aplikován pouze ve výjimečně odůvodněných případech. V každé jednotlivé věci je nutno přihlédnout nejen ke konkrétním okolnostem případu a k osobním a majetkovým poměrům účastníků, ale rovněž posoudit, zda povolení placení dlužné částky v měsíčních splátkách či stanovení delší lhůty k plnění nepředstavuje, s ohledem na výši dlužné částky či délku prodlení s placením, neúměrné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobkyně. Uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry žalovaného.9. V projednávané věci odvolací soud neshledal důvody, pro které by bylo namístě určit žalovanému delší lhůtu k plnění (v délce 20 měsíců), jak žalovaný navrhl v podaném odvolání, když v řízení (před rozhodnutím soudu prvního stupně) netvrdil a neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh cokoliv uhradil a žalobkyně i ve vyjádření k odvolání sdělila, že žalovaný ani v době cca tří měsíců po vyhlášení rozsudku ničeho nezaplatil. Poskytnutí lhůty v délce 20 měsíců proto za dané situace považuje odvolací soud za neúměrné zvýhodnění žalovaného jako dlužníka. Nicméně, i přes nesouhlas žalobkyně, vyhověl žádosti žalovaného (učiněné již v řízení před soudem prvního stupně) o povolení plnění ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to s ohledem na majetkové poměry žalovaného a zejména deklarovanou snahu o vyřešení nepříznivé finanční situace (splacení většího množství dluhů). Judikatura obecně zastává názor, že v případě plnění ve splátkách by měl být dluh splacen ve lhůtě dvou let. Za situace, kdy žalovaný bude řádně plnit ve stanovených splátkách, splní svoji povinnost za 20 měsíců. Současně však byly splátky povoleny pod ztrátou jejich výhody a žalobkyně tak může žádat o zaplacení celé pohledávky v případě nesplnění některé splátky. Podle názoru odvolacího soudu tak nedojde k neúměrnému zvýhodnění žalovaného jako dlužníka na úkor žalobkyně jako věřitelky a současně žalovaný není povinen (v případě řádného placení splátek) uhradit celou dlužnou částku najednou, což dle jeho tvrzení není v jeho možnostech.10. Odvolací soud proto podl