28 Co 135/2024-135 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 196 933,61 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 81 658,16 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 924,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 657,51 Kč, zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 278 591,77 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení a úroku 14,2 % ročně z částky 270 771,77 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 196 933,61 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení a do souvisejícího III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnuté jistiny. Povinnost vrátit tuto jistinu žalovanému vznikla na základě výzvy žalobkyně v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022, které bylo žalovanému odesláno dne 8. 12. 2022. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného, i k lhůtě ke splnění dluhu, stanovené v této výzvě, se dne 24. 12. 2022 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný nadto v řízení před soudem netvrdil ani neprokazoval, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž žalovaný jako spotřebitel nese břemeno tvrzení a důkazní o svých možnostech jistinu spotřebitelského úvěru vrátit. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 196 933,61 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně, které mu bylo doručeno dne 12. 6. 2024, nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 24. 3. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 278 591,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 924,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 657,51 Kč, 11,75% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 278 591,77 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení a 14,2% úroku ročně z částky 270 771,77 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 1. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, .). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 23. 6. 2022 úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 16. 11. 2022 s účinností ke dni 21. 11. 2022 postoupena žalobkyni.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a judikatury Soudního dvora EU (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Právní předchůdkyně žalobkyně neučinila potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřila reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalovaného. Zejména nezjišťovala spolehlivost údajů žalovaného o výši příjmů jeho domácnosti, nezjišťovala reálnost jeho výdajů, ačkoliv žalovaným poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru soud přiznal žalobkyni pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v podobě dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 196 933,61 Kč. Úrok z prodlení nebyl žalobkyni přiznán s tím, že podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitel dostane do prodlení s plněním dlužné částky až uplynutím nové doby splatnosti, kterou určí dohodou účastníci, v opačném případě ji stanoví svým rozhodnutím soud (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na poměr úspěchu stran v tomto sporu (žalobkyně byla úspěšná z 46 %, žalovaný pak z 54 %) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením této smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila. Pro úplnost lze dodat, že s ohledem na datum uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru podléhá tato smlouva režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jak správně konstatoval soud prvního stupně.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022 s podacím lístkem ze dne 8. 12. 2022 a výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 13. 2. 2023 s podacím lístkem z téhož data, z nichž vyplynulo, že žalovanému bylo dne 8. 12. 2022 odesláno oznámení o postoupení pohledávky datované dnem 25. 11. 2022, v němž byl žalovaný informován o novém věřiteli, kterým se stala žalobkyně, a zároveň byl žádán o to, aby veškerá svá plnění na úhradu předmětného dluhu z úvěrové smlouvy platil na označený účet žalobkyně. Výzvou k plnění ze dne 13. 2. 2023, která byla téhož dne podána k poštovní přepravě, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, vyčísleného částkou v celkové výši 352 728,79 Kč, nejpozději do 28. 2. 2023. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je namístě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Z toho vyplývá, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru z této neplatné smlouvy v době přiměřené jeho možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor a kdy tu naopak spor není. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalovaného „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaný na výzvy žalobkyně k vrácení dluhu n