28 Co 43/2024-88 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 31 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 28 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 4 561,67 Kč, kapitalizovaný úrok 12 445,30 Kč, úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok 23,19 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok) a že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 598 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (IV. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti II. a III. výroku, podal odvolání žalobce. Uvedl, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z živnostenského listu a z daňového přiznání za rok 2019 dostatečně a v nezbytné míře zjistil a ověřil vedle příjmů žalovaného také jeho výdaje. Roční příjem 113 878 Kč odpovídá měsíčnímu příjmu 9 490 Kč, a to již po zohlednění výdajů. Stěžejní část výdajů žalovaného tak byla prokázána právě předloženým daňovým přiznáním, další výdaje ve výši 9 200 Kč žalovaný doložil svým čestným prohlášením. Soud měl vzít v úvahu, že uvedená částka je přiměřená a lze ji pokládat za spolehlivou s ohledem na výši životního minima 3 860 Kč určenou zákonem k datu uzavření smlouvy. Žalobce má za to, že nelze konstatovat neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobci částku 28 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 4 561,67 Kč, kapitalizovaný úrok 12 445,30 Kč, úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok 23,19 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a zaváže ho též nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno dne 6. 2. 2024, nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je jen zčásti důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 25. 9. 2023, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 59 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 4 561,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem 12 445,30 Kč, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem 23,19 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. V žalobě uvedl, že mezi účastníky, respektive mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovaným, byla dne 2. 10. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce řádně posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Vycházel z informací od žalovaného, které byly zaznamenány do karty zákazníka. Zjištěné údaje zaslal do svého informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, kde byla schopnost žalovaného úvěr splácet vyhodnocena. Žalovanému byly podle smlouvy v den jejího uzavření v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčené prostředky navýšené o úrok 7 000 Kč, o odměnu 7 000 Kč za administrativní činnost a o odměnu 14 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, vrátit v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč od 9. 10. 2020 do 26. 11. 2021. Žalovaný tuto smluvní povinnost nesplnil, na dluh uhradil jen 3 200 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobci svou pohledávku vůči žalovanému smlouvou uzavřenou dne 1. 6. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 10. 2020 se původní věřitel zavázal poskytnout a také následně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 35 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 7 000 Kč a poplatky v celkové výši 21 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč (RPSN činila 206,15 %). Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou ze dne 1. 6. 2023 a postoupení pohledávky žalovanému oznámil dopisem z 23. 6. 2023. Žalobce, respektive jeho právní předchůdce, nepostupoval před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Ačkoli žalobce věnoval jistou pozornost ověření příjmů žalovaného (oznámení o výměře invalidního důchodu, výpis z účtu, daňové přiznání), pokud jde o výdajovou stránku, spolehl se na informace od žalovaného, aniž by je jakkoli ověřoval. Žalobce navíc ani nedoložil žádný doklad o tom, že by snad provedl lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku apod. Tyto úvahy vzbuzují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ležérní postup žalobce navozuje pochybnosti, že jeho skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Věřitel poskytl žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 35 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobce, že žalovaný na úvěr dosud uhradil pouze 3 200 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jaká částka byla na dluh uhrazena, nese žalovaný, který však v řízení zůstal zcela pasivní a netvrdil, že by uhradil vyšší částku. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky apod. Soud proto uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 31 800 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také podle § 2991 odst. 1 o. z. (pravomocný I. výrok rozsudku); ve zbývající části žalobu zamítl. Promítnutím judikaturních závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobce na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, doměřil žalobci soudní poplatek 598 Kč za návrh na zahájení řízení podle sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (IV. výrok rozsudku, který již nabyl právní moci).7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: „Karta zákazníka, žádost o zprostředkovatelský úvěr“ ze dne 2. 10. 2020, „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 23. 6. 2023 spolu s podacím lístkem z téhož dne. Poté se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně s výhradami dále uvedenými.8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Mezi účastníky, respektive mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovaným, byla dne 2. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, podle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Jednalo se ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je