37 Co 253/2025-364 — Krajský soud v Brně

1. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 8. 2025 bylo rozhodnuto výrokem I, že žalovaný je povinen s účinností od 26. 9. 2022 plnit na výživu žalobce částku ve výši 5 000 Kč měsíčně splatnou do 5. dne v měsíci předem. Výrokem II byl žalovaný zavázán od 1. 10. 2022 plnit na výživu žalobce částkou 4 000 Kč měsíčně splatnou do 5. dne v měsíci předem. Výrokem III byla žaloba v části stanovení povinnosti žalovanému platit 1 000 Kč od 26. 9. 2022 zamítnuta. Výrokem IV byla dále žaloba zamítnuta také co do částky 4 000 Kč od 1. 10. 2022. Výrokem V byl vyčíslen nedoplatek na výživném za období od 26. 9. 2019 do 31. 8. 2025 v celkové výši 115 103 Kč a žalovaný zavázán uhradit tento nedoplatek žalobci do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem VI byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 33 031,66 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak žalobce, tak žalovaný.3. Žalobce napadl prvostupňový rozsudek v zamítavých výrocích označených jako III a IV a v důvodech odvolání uvedl, že se domnívá, že měla být přiznána na výživném celá žalobou požadovaná částka, neboť příčinou neshod mezi ním a žalovaným bylo dřívější chování žalovaného, který ho nechal hospitalizovat v psychiatrické nemocnici, choval se nevhodně k jeho matce a sám měl problémy s požíváním návykových látek. Žalovaný ho urážel a ponižoval, což vedlo i k žalovaným popisovanému fyzickému konfliktu. Žalobce navrhl v jím napadené části změnu rozsudku soudu I. stupně včetně plného přiznání náhrady jemu vzniklých nákladů řízení.4. Žalovaný svým odvoláním napadl přísudečné výroky a pochopitelně také výrok o dlužném výživném. V odvolání uvedl, že žalobce se vůči němu dlouhodobě chová v rozporu s dobrými mravy. Žalobce ho neinformoval a neinformuje o svém studiu, odmítá kontakt s ním jako svým otcem, používal vůči němu zcela nevhodných vulgárních výrazů a došlo k fyzickému napadení ze strany žalobce tak, jak je popsáno v napadeném rozsudku. Žalovaný měl snahu vztahy s žalobcem normalizovat s smířit se, ale žalobcem byl vždy odmítnut. Domnívá se tedy, že za této situace nemá žalobce nárok na žádné výživné a navrhl v tomto směru změnu rozsudku soudu I. stupně.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a zjistil následující skutečnosti.6. Žaloba byla podána 26. 9. 2022 a žalobce se jí domáhá výživného zletilého syna tři roky zpětně od tohoto data, tedy od 26. 9. 2019. Žalobce žalobou požaduje od 26. 9. 2019 výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně a od 1. 10. 2022 výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně. Po celé sledované období byl a je žalobce studentem střední a následně vysoké školy, což bylo prokázáno potvrzeními škol, které navštěvoval a navštěvuje. Jednalo se a jedná o řádné denní studium. Toto nebylo mezi účastníky sporné, žalovaný, jak uvedeno výše pouze namítal, že žalobcem nebyl řádně informován o průběhu studia. Od 26. 9. 2019, resp. již před tímto datem hradil žalovaný žalobci výživné pravidelně v měsíčních částkách po 4 000 Kč. Takto plnil do listopadu 2022. Po tomto datu přestal na výživu syna přispívat v důsledku fyzického konfliktu, k němuž došlo na podzim 2022. Vzhledem k dalším plněním ze strany žalovaného v prvém období, tedy od 26. 9. 2019 do 30. 9. 2022 tak, jak jsou tato popsána v odstavci 57 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně měl prvý soud výživné žalobce ze strany žalovaného za zcela uhrazené, a to na základě dobrovolného plnění vyživovací povinnosti. V dalším období, tj. od 1. 10. 2022 již žalovaný vyživovací povinnost vůči žalobci neplnil a hradil mu pouze telefonní tarif, což bylo potvrzeno i u jednání odvolacího soudu.7. K úvaze tak zůstává posouzení nároku žalobce v kontextu se vztahy mezi žalobcem a žalovaným, tedy posouzení otázky dobrých mravů. Dále pak otázka případné výše výživného vzhledem k potřebám žalobce na straně jedné a možnostem a schopnostem žalovaného na straně druhé.8. Odvolací soud se shoduje se soudem I. stupně, že částka 5 000 Kč výživného v prvém období odpovídá uvedeným kritériím, když příjmy žalovaného v té době mohly se pohybovat okolo 30 000 Kč hrubého měsíčně. Byť zřejmě ani v této době nebyly vztahy mezi žalobce a žalovaným ideální, nebylo třeba přistupovat ke snížení výživného z důvodu nedobrých mravů, neboť ostatně žalovaný sám v této době výživné dobrovolně hradil.9. Jiná situace nastává od 1. 10. 2022, kdy žalobce s ohledem na zvýšené náklady se studiem požaduje částku 8 000 Kč. Zde se již do nároku žalobce promítá incident z podzimu 2022, kdy došlo ze strany žalobce k verbálnímu, ale i fyzickému napadení žalovaného. Pokud jde o hodnocení této události, jakož i jejich příčin a celkového negativního vývoje vztahů mezi žalobcem a žalovaným, odkazuje odvolací soud na podrobné a dle jeho názoru správné závěry soudu I. stupně obsažené v odstavci 55 odůvodnění napadeného rozsudku. Soud I. stupně to potom vyjádřil přiznáním poloviny požadované částky, tedy částky 4 000 Kč měsíčně při současném zamítnutí druhé poloviny uplatněného nároku.10. Soud I. stupně také za toto období správně vyčíslil dluh na výživném ke dni svého rozhodování, tj. za 35 měsíců po 4 000 Kč částku 140 000 Kč, od níž odečetl 2x 4 000 Kč (výživné po 4 000 Kč za měsíce říjen a listopad 2022) + plnění za telefon ve výši 16 897 Kč, takže celkem dluh vyčíslený ke dni 31. 8. 2025 činil 115 103 Kč. Odvolací soud zjistil, že ani po rozhodnutí soudu I. stupně nebylo prvým soudem stanovené výživné plněno, nebyl uhrazen ani vyčíslený dluh. Ke dni rozhodování odvolacího soudu je nutno k dlužné částce vyčíslené prvým soudem přičíst ještě za čtyři měsíce po 4 000 Kč, 16 000 Kč, od čehož je však nutno odečíst 3 640 Kč plnění žalovaného ve prospěch žalobce v tomto období placením telefonního tarifu a částku 12 360 Kč potom přičíst k prvým soudem vyčíslenému dluhu, takže dluh ke dni rozhodování odvolacího soudu činí ve výroku II uvedených 127 463 Kč.11. Odvolací soud se tedy shodl se soudem I. stupně, jak v otázce výše výživného, tak i v otázce důvodnosti žalobcem uplatněného nároku z hlediska dobrých mravů. Bylo namístě výživné od 1. 10. 2022 z tohoto důvodu nepřiznat v rozsahu jedné poloviny uplatněného nároku. Celkové zamítnutí návrhu žalobce by však skutečně nebylo správné s ohledem na zjevně komplikované příčiny špatných vztahů mezi žalobcem a žalovaným, tedy synem a otcem.12. Veden těmito úvahami odvolací soud potom prvostupňové rozhodnutí ve výrocích I, II, III a IV jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.13. Ke změně napadeného rozsudku musel odvolací soud přistoupit dle § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu pouze v části týkající se dlužného výživného, což je vysvětleno shora. Změnu provedl odvolací soud také ve výroku o nákladech řízení. Soud I. stupně náklady řízení přiznal dle míry úspěchu a neúspěchu dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, jak podrobně popisuje v odstavci 62 odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud však měl za to, že pokud jde o celé prvé období, tedy od 26. 9. 2019 do 30. 9. 2022 je možno považovat žalobu za zbytečnou, když jak konstatuje soud I. stupně a shoduje se s ním i soud odvolací, žalovaný v té době plnil žalobci výživné dobrovolně, a to v celém rozsahu. V druhém období byl potom žalobce úspěšný z 50 % a z 50 % byl neúspěšný. Jelikož žalovaný se náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů výslovně vzdal, bylo o otázce prvostupňových nákladů rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II.14. S ohledem na výsledek odvolacího řízení bylo o jeho nákladech rozhodnuto, jak obsaženo ve výroku III.