37 Co 269/2024-260 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že má právo na vrácení daru dle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném v době uzavření darovací smlouvy, a určení, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem ideální 1/2 pozemku parc. č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , rodinný dům, a ideální 1/2 pozemku č. , číslo, , ostatní plocha, včetně všech součástí a příslušenství, zejména garáží, odpadní žumpy, zemního sklepa s lisovnou a trvalých porostů (dále jen „předmětné nemovitosti“), vše zapsáno na listu vlastnictví č. , LV, , vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Břeclav, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, (výrok I) a zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce, jenž namítal, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Zdůraznil, že bylo prokázáno, že žalovaná od roku 2019 soustavně a opakovaně vypínala přívod elektrického proudu a zastavovala přívod vody do přízemí domu vždy, když tam přišel žalobce. Dále žalobce hrubě urážela a sprostě mu nadávala, soud I. stupně sám vzal za prokázané opakované hrubé slovní urážky. Žalobce zdůraznil, že pokud by žalovaná takto jednala před uzavřením darovací smlouvy, žádný dar by jí neposkytl. Současně žalobce namítl, že svědek , jméno FO, není rodinným příslušníkem žádného z účastníků, popisoval tedy výhradně vlastní zjištění. Žalobce rovněž shledal nesprávné zjištění soudu I. stupně, že popsané jednání nemohlo být hodnoceno jako schválnost žalované, přestože k němu došlo dne , datum, , kdy v domě pobývala výlučně žalovaná. Nelze uvěřit obraně žalované, že vodu i elektřinu vypínají z důvodu bezpečnosti v době, když žalobce v domě není přítomen. Žalobce dále odkázal jiná rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, žalobě vyhověl a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, případně věc vrátil soudu I. stupně.3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že rozsudek soudu I. stupně je „neutrální“, pro vrácení daru nebyly splněny zákonné podmínky, neboť žalovaná se nedopustila hrubého porušení dobrých mravů. K odkazu žalobce na výpověď svědka , jméno FO, zdůraznila, že se jedná o tutéž osobu, která za žalobce podávala žalobu v posuzované věci. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.5. V posuzované věci je předmětem řízení určení, že žalobce má právo na vrácení daru dle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a určení, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem ideální 1/2 pozemku parc. č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , rodinný dům, a ideální 1/2 pozemku č. , číslo, , ostatní plocha, včetně všech součástí a příslušenství v katastrální území , adresa, , obec , adresa, , předmětných nemovitostí, které na základě darovací smlouvy ze dne , datum, žalované daroval.6. Odvolací soud doplnil dokazování o výpisy z katastru nemovitostí ze dne , datum, , z nichž učinil zjištění, že na LV číslo , LV, pro obec a k. ú. , adresa, je jako vlastník pozemku p. č. , číslo, o výměře 560 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , číslo, , rodinný dům, zapsána žalovaná k podílu 3/4 a , jméno FO, k podílu ¼, a další skutečnosti, jež korespondují se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, jak jsou uvedeny v odstavci 7 odůvodnění napadeného rozsudku.7. Odvolací soud nemá připomínek k hodnocení důkazů, jak je provedl soud I. stupně, a tedy ani ke skutkovým zjištěním, jak jsou podrobně uvedeny v odstavcích 7 až 25 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Z nich soud I. stupně vyvodil i správný skutkový závěr o tom, že žalovaná na základě darovací smlouvy ze dne , datum, nabyla ideální jednu polovinu předmětných nemovitostí. Dopisem ze dne , datum, , jenž žalovaná obdržela, žalobce vyzval žalovanou k vrácení daru a poskytnutí součinnosti při podání souhlasného prohlášení o změně práva k nemovitosti katastru nemovitostí, a to ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy. Žalobce žalované vytýkal, že se vůči němu od roku 2019 dopouští hrubých opakovaných slovních urážek, soustavně a opakovaně vypíná přívod elektrického proudu a zastavuje přívod vody v domě , adresa, vždy, když do domu přijde žalobce (naposledy dne , datum, ). Žalovaná se dále vůči žalobci domáhá úhrady za užívání za vody a elektřiny v prostorách vymezených v darovací smlouvě. Žalované žalobce rovněž neprominul skutečnost, že v roce 2020 pozabíjela bez jeho souhlasu malé slepičky, které choval na dvoře.8. Odvolací soud považuje za podstatné zdůraznit, že soud I. stupně věc správně posoudil dle ustanovení § 630 zákona č. 40/19 64 Sb., občanský zákoník. Platí totiž, že pokud byla darovací smlouva uzavřená před datem 1. 1. 2014, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964, občanský zákoník, řídí se právní poměry z ní vzniklé tímto zákonem, i když k závadnému chování obdarovaného došlo až po datu 1. 1. 2014, kdy již platil nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Toto pravidlo vychází z přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., jež stanoví, že práva a povinnosti z porušení smluv uzavřených před datem 1. 1. 2014 se posuzují dle dosavadních právních předpisů (tedy podle „starého občanského zákoníku“). Pokud dárce v roce 2021 požaduje vrácení daru kvůli nevděku nebo jinému závadnému chování obdarovaného, musí se právní důvody a podmínky pro vrácení daru posuzovat právě dle § 630 zákona č. 40/1964 Sb.9. Soud I. stupně přesvědčivě logicky, vysvětlil, z jakých důkazů vyšel, jak tyto hodnotil a na základě správných skutkových zjištění dospěl ke zcela správným právním závěrům, pokud uzavřel, že v posuzované věci se jedná o určovací žalobu dle § 80 písm. c) o. s. ř., na níž shledal na straně žalobce naléhavý právní zájem žalobce.10. Soud I. stupně se podrobně zabýval rovněž všemi žalobcem uvedenými skutečnostmi, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů žalovanou vůči jeho osobě. Jak zcela správně uvedl již soud I. stupně, podstatné jsou pouze konkrétní skutečnosti uvedené žalobcem ve výzvě k vrácení daru ze dne , datum, . Odvolací soud shledává zcela správné posouzení vytýkaného chování žalované i závěr soudu I. stupně, jak je uvedeno v odstavci 35 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Odvolací soud již jen dodává, že žalobcem popsané hrubé slovní urážky jen svědčí o oboustranných neshodách vyplývajících z vzájemných konfliktních rodinných vztahů, jak byly prokázány dokazováním soudu I. stupně výpověďmi svědků, přestupkovými spisy a zprávami o zásazích Policie ČR. Takové oboustranné chování proto nelze přičítat toliko k tíži žalované.11. Odvolací soud považuje dále za podstatnou skutečnost, že žalobce předmětné nemovitosti neužívá k uspokojení potřeby bydlení, ale pouze do nemovitostí dochází za účelem provozování hospodářské činnosti. Pokud za uvedeného stavu dochází k vypnutí vody či elektrické energie v domě, bezpochyby se jedná o komplikaci v užívání nemovitostí, jak však uvedl soud I. stupně, nepodařilo se prokázat, že se jednalo o schválnost ze strany žalované vůči žalobci, zvláště za situace, kdy v minulosti žalobce opomínal vodu vypínat a v domě nechával svítit světla i v době své nepřítomnosti. Správný závěr soudu I. stupně byl shledán i v části týkající se hodnocení požadavku na úplatu za vodu a elektrickou energii, jakož i neprokázání skutečnosti, že slepičky měla v roce 2020 bez souhlasu žalobce pozabíjet právě žalovaná.12. Odvolací soud shledává nedůvodnou námitku žalobce k hodnocení výpovědí svědků, zejména svědka , jméno FO, . Soud I. stupně správně hodnotil výpovědi slyšených svědků, jasně a logicky vyhodnotil i jejich věrohodnost (odst. 35 odůvodnění rozsudku), odvolací soud proto nemá takovému hodnocení důkazů co vytknout.13. S odkazem na výše uvedené lze uzavřít, že námitky, které uvádí žalobce ve svém odvolání, jsou jen rekapitulací jeho tvrzení a obsahu podání učiněných již v průběhu řízení před soudem I. stupně, s nimiž se soud I. stupně v rámci odůvodnění napadeného rozsudku podrobně vypořádal.14. Stejně tak žalobcem uváděné judikatorní a právní závěry ve světle zjištění a právních závěrů soudu v posuzované věci neobstojí.15. Veden těmito úvahami odvolací soud za užití § 219 o. s. ř. výrok I rozsudku soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.16. Stejn