38 Co 110/2025-85 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.535 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8.535 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. rozhodl, že v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni další částku 21.465 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21.465 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II., podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání a navrhla jeho změnu tak, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Uvedla, že veškeré své nároky uplatnila z titulu náhrady škody, když utrpěla úraz , datum, v , město, , který zavinil žalovaný, když jel na svém jízdním kole pro chodníku pro chodce a narazil do chodkyně , Jméno žalobkyně, (žalobkyně), čímž zapříčinil pád žalobkyně na chodník a její následné zranění. Žalobkyně veškeré nároky z titulu náhrady škody jako poškozená uplatnila u pojišťovny žalovaného, kterou je , právnická osoba, . Pojistné plnění celkem představovalo částku ve výši 87.655 Kč, která byla žalobkyni vyplacena, avšak v rámci uplatněného nároku žalobkyně nebyl ze strany pojišťovny akceptován její nárok ve výši 30.000 Kč za nevyplacené odměny. Předmětný nárok byl ze strany žalobkyně řádně prokázán a doložen, a též opakovaně potvrzen jejím zaměstnavatelem – , instituce, . Soud vyhověl pouze částečně, a to do částky 8.535 Kč, a ve zbytku, tj. do částky 21.465 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl s tím, že tato částka již byla žalobkyni vyplacena a dluh žalovaného vůči žalobkyni tak zanikl plněním. S tímto rozhodnutím soudu nelze souhlasit, žalobkyně je považuje za nesprávné a v rozporu s předloženými důkazy. Soud zřejmě podstatu tohoto uplatněného nároku zcela nepochopil, a proto rozhodl zcela nesprávně a v rozporu s provedeným dokazováním. Zaměstnavatel žalobkyně svým vyjádřením jednoznačně potvrdil, že žalobkyni částka 21.465 Kč vyplacena nebyla, a byla by vyplacena, pokud by žalobkyně nebyla v důsledku pracovní neschopnosti z důvodu úrazu. Soud I. stupně neprovedl veškeré důkazy navržené žalobkyní, zejména výslech navrženého svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , ředitele pobočky , instituce, , a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil. Při jednání odvolacího soudu uvedl, že ponechává rozhodnutí na úvaze odvolacího soudu.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II., jakož i závislém výroku III. o nákladech řízení účastníků, kdy výrok I. nebyl odvoláním dotčen a je v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), jakož i jemu předcházející řízení. K důkazu zopakoval zprávu , instituce, , ze dne , datum, , zprávu , instituce, ze dne , datum, , a dále vyjádření ředitele kontaktního pracoviště – , instituce, , ze dne , datum, , která byla předložena v odvolacím řízení, a bylo lze touto zprávou provést důkaz (§ 205a písm. c) o. s. ř.).5. Z doplňující informace k pojistné události ze dne , datum, , instituce, , vyplývá, že z důvodu pracovní neschopnosti v období , datum, – , datum, , která byla důsledkem nepracovního úrazu způsobeného druhou osobou, byla poškozená , Jméno žalobkyně, krácena na odměnách, které byly kráceny za , období, . Celkem bylo vyplaceno paní , Jméno žalobkyně, na odměnách o 30.000 Kč méně. Odměny navrhuje přímý nadřízený zaměstnance , instituce, dle služebního předpisu – systém výkonnostního odměňování v rámci , instituce, , který upravuje pravidla pro přiznávání variabilní – nenárokové složky platu zaměstnanců, a dodatku č. , číslo, . Z vyjádření kontaktního pracoviště , instituce, v , adresa, , ze dne , datum, vyplývá, že zaměstnankyně paní , Jméno žalobkyně, seznámila zaměstnavatele s dopisem , právnická osoba, , jehož obsahem je opakované odmítnutí nároku na náhradu škody, týkající se likvidace nevyplacené odměny v celkové výši 30.000 Kč, jež jí nebyla vyplacena z důvodu pracovní neschopnosti zapříčiněné jejím úrazem. Zaměstnavatel jednoznačně deklaruje, že by jí tato částka byla vyplacena, pokud by nedošlo k pojistné události. Ve vyjádření ze dne , datum, nespatřuje zaměstnavatel žádnou rozpornost a znovu sděluje, že poškozená by tuto částku ve výplatě obdržela, pokud by místo pracovní neschopnosti pracovala, neboť byly splněny klíčové ukazatele výkonnosti (KPI) předem stanovené na jednotlivá čtvrtletí kalendářního roku, což bylo základním předpokladem pro výplatu odměn. Odměnu by obdržela, a tudíž by její výše měla být i součástí likvidace pojistné události.6. Na žádost právního zástupce žalobkyně byla v odvolacím řízení předložena i další zpráva , instituce, , vypracovaná ředitelem kontaktního pracoviště , tituly před jménem, , jméno FO, . V této zprávě sděluje, že v částce 21.465 Kč, kterou paní , jméno FO, neobdržela, lze uvést, že se jednalo o finanční odměnu, která zaměstnancům , instituce, náležela za splnění klíčových ukazatelů výkonnosti ve sledovaných obdobích (v tomto případě za poměrné části , období, ). Pro daná čtvrtletí bylo dopředu známo, jaké ukazatele se budou sledovat a následně jaká bude výše odměny při jejich 100% plnění. Tím, že byla paní , jméno FO, v předmětném období v pracovní neschopnosti a nemohla se tak podílet na řádném plnění klíčových ukazatelů výkonnosti, nebyla jí vyplacena částka 21.465 Kč, kterou by bývala obdržela, a to vzhledem k tomu, že došlo za poměrnou část období , období, ke splnění klíčových ukazatelů výkonnosti v oddělení, ve kterém byla zařazena. Pokud by její nepřítomnost na pracovišti nebyla zapříčiněna pracovní neschopností, tak by jí tato částka 21.465 Kč byla vyplacena nad rámec jejího stanoveného měsíčního platu v uvedené výši.7. Podle ust. § 2894 odst. 1 občanského zákoníku, povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku, škoda se nahrazuje uvedení do předešlého stavu. Není-li to dobře možné anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 věta prvá občanského zákoníku, hradí se skutečná škoda, a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).8. Odvolací soud po zhodnocení všech důkazů ve věci provedených soudy obou stupňů dospěl k závěru, že domáhá-li se žalobkyně kromě částky 8.535 Kč s příslušenstvím (která jí již byla rozsudkem soudu I. stupně pravomocně přiznána) zaplacení další částky ve výši 21.465 Kč s příslušenstvím, je její nárok zcela důvodný. Úvaha soudu I. stupně, že částka 21.465 Kč obsahující nenárokovou část mzdy, byla již žalobkyni vyplacena v předchozím kalendářním čtvrtletí, tedy měsících , měsíc, až , měsíc, rok, včetně, je v rozporu s výše uvedenými důkazy – potvrzeními , instituce, ze dne , datum, , , instituce, ze dne , datum, ), zejména pak s jednoznačnou a podstatu problému vyčerpávající zprávou ředitele , instituce, , , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne , datum, , která byla předložena v odvolacím řízení. Z obsahu této posledně uvedené zprávy vzal odvolací soud za prokázáno, že pokud by nepřítomnost žalobkyně na pracovišti nebyla zapříčiněna pracovní neschopností, byla by jí částka 21.465 Kč vyplacena nad rámec jejího stanoveného měsíčního platu v uvedené výši. Tuto částku by bývala obdržela vzhledem k tomu, že došlo za poměrnou část období , období, ke splnění klíčových ukazatelů výkonnosti v oddělení, ve kterém byla zařazena. Tato zpráva tudíž vyvrací závěr soudu I. stupně, že částka 21.465 Kč již byla žalobkyni vyplacena a v tomto rozsahu zanikl dluh žalovaného vůči žalobkyni splněním dle § 1908 odst. 1 občanského zákoníku.9. Na základě shora uvedeného tedy odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně nerozhodl správně, pokud žalobu na zaplacení další částky 21.465 Kč s příslušenstvím zamítl výrokem II., a proto změnil (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21.465 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z částky 21.465 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výše příslušenství odpovídá repo sazbě České národní banky platné k 1. dni příslušného kalendářního pololetí a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.10. S ohledem na změnu rozsudku soudu I. stupně bylo nutno změnit i závislý výrok o nákladech řízení účastníků. Žalobkyně měla v tomto řízení plný úspěch, je proto žalovaný povinen nahradit jí náklady řízení spočívající v odměně za právní zastoupení v řízení před soudem I. stupně i v řízení odvolacím. Náklady řízení žalobkyně před soudem I. stupně spočívají v odměně právního zástupce za 2 úkony ve výši plné sazby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu na vydání platebního rozkazu) á 2.300 Kč a 1 úkon ve výši poloviční sazby (jednoduchá výzva k plnění) á 1.150 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v plat