38 Co 235/2024-149 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 899.547,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá. Výrokem II. rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku 66.610,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, . Výrokem III. rozhodl, že žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalované na nákladech řízení částku 59.048 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta , Jméno advokáta C, .2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítl, že rozsudek trpí právními, skutkovými a jinými vadami a spočívá na absurdním závěru, že ačkoliv protiprávním jednáním žalované byla poškozena mýtná brána žalobce, nikomu nevznikla újma, ani nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalované. Namítl, že soud I. stupně nerespektoval závazný právní názor Krajského soudu v Brně, vyslovený v jeho rozsudku v totožné věci č. j. 47 Co 195/2020 – 465, na který žalobce odkazoval, a který je aplikovatelný na nynější případ pro naprostou totožnost právních případů a nerespektoval skutkové zjištění Krajského soudu v Brně, že žalobce vynaložil zvýšené náklady na opravu mýtné brány. Poukázal též na rozpor s pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, který vyslovil obdobný právní závěr, tj. že jednáním žalované byla způsobena újma , právnická osoba, ., respektive státu. Žalobce považuje napadený rozsudek za nepředvídatelný a překvapivý. Dle jeho názoru se žalovaná bez právního důvodu obohatila na úkor žalobce, který plnil určitý náklad za žalovanou, jejíž majetková sféra se nezmenšila, ač měla. Žalobce vynaložil zvýšené náklady, neboť se jako vlastník postaral o údržbu (opravu) systému elektronického mýtného tak, že uzavřel příslušnou smlouvu a zajistil potřebné opravy za úplatu prostřednictvím třetí osoby. Dle názoru žalobce rozsudek neobsahuje řádné odůvodnění. Soud měl učinit skutkový a právní závěr, že žalobce vynaložil zvýšené náklady na opravu mýtné brány, a že mu vznikla majetková újma, k jejíž náhradě je oprávněn. Poukázal dále na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR a uvedl, že pro závěr o důvodnosti nároku na náhradu škody nemohou být rozhodné okolnosti, za kterých k opravě došlo, tj. obsah smlouvy , subjekt, , ze které soud učinil závěr, že žalobci žádná škoda nevznikla, ačkoliv žalovaná mýtnou bránu poškodila. Nesprávné právní posouzení spatřuje žalobce i ve vadném závěru soudu o absenci bezdůvodného obohacení na straně žalované, tedy vadnou právní interpretaci a aplikaci § 2991 občanského zákoníku. Dle názoru žalobce nejsou zřejmé důvody rozhodnutí soudu I. stupně a toto považuje za libovůli v soudním rozhodování. Namítl, že ohledně nákladů řízení mělo být použito ust. § 150 o. s. ř.3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně s tím, že zcela souhlasí s jeho stanoviskem, že na základě smlouvy byl žalobce povinen platit společnosti , subjekt, sjednanou paušální odměnu bez ohledu na to, zda došlo k nějakému poškození mýtné brány nebo ne. Žalobce nemusel v důsledku poškození mýtné brány vynaložit žádné prostředky, které by jinak nevynaložil, a naopak prostředky, které vynaložil na paušální platbu, by byly vynaloženy žalobcem ve stejné výši, i kdyby k poškození mýtné brány nedošlo. Nedošlo k žádné újmě na majetku žalobce, který opakovaně argumentuje rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 47 Co 195/2020 a údajným závazným právním názorem v něm stanoveným, a to konkrétně bodem 12. Dle názoru žalované, žádný závazný právní názor soud nevyslovuje, a konstatování soudu nelze vykládat způsobem uvedeným žalobcem. Žalovaná poukázala na nález Rozhodčího soudu ze dne 30. 4. 2014, jímž bylo rozhodováno o stejném poškození mýtného systému a uzavřeno, že nárok není dán ani z titulu náhrady škody ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobce odstranil poškození na základě své smluvní povinnosti v rámci stranami dohodnuté paušální odměny. Nárok žalobce nevznikl ani z titulu bezdůvodného obohacení, a pokud by byla žalovaná povinna něčeho žalobci platit, vzniklo by právě bezdůvodné obohacení na straně žalobce, který by získal peněžní prostředky navíc i přesto, že mu žádná újma nevznikla. I v případě, že by došel odvolací soud k závěru, že žalobci vznikl nějaký nárok, dle názoru žalované je tento nárok promlčen, a tuto námitku žalovaná vyslovila již ve vyjádření ze dne , datum, .4. Vedlejší účastník na straně žalované v písemném vyjádření k odvolání rovněž navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, že žalobce opakovaně argumentuje ohledně samotného nároku na náhradu údajné majetkové škody, která mu měla vzniknout, ačkoliv svěřil provoz a správu celého mýtného systému včetně předmětné poškozené mýtné brány společnosti , právnická osoba, , která měla za povinnost udržovat systém v bezvadném stavu bez jakýchkoliv dalších vícenákladů pro žalobce. Z toho důvodu taky v minulosti vymáhal nárok na náhradu škody sám , subjekt, , k čemuž žalobce přihlížel. Žalobu v současném řízení podal až poté, co byly všechny žaloby , subjekt, zamítnuty. Nechal tak svůj nárok promlčet.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž dokazování opakoval či doplňoval, dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.6. Soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci, z nějž učinil též správný právní závěr, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně jasně uvedl, které skutečnosti vzal za prokázány, a na jakém základě, přičemž měl k dispozici i v odvolání opakovaně uváděný rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 9. 2020 č. j. 703 C 1/2018 – 373, a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2022 č. j. 47 Co 195/2020 – 465. Nelze souhlasit s námitkou v odvolání, že soud I. stupně porušil ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a učinil závěr, že žalobce žádné zvýšené náklady na opravu mýtné brány nevynaložil a jeho nárok na náhradu škody nemůže být důvodný. Nutno zdůraznit, že v této věci měl soud I. stupně k dispozici spis Okresního soudu v Blansku sp. zn. 703 C 1/2018, tj. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2022 č. j. 47 Co 195/2020 – 465, ovšem namítáli žalobce v odvolání, že vlastník, respektive správce majetku, tj. žalobce, který vynaložil zvýšené náklady na opravu mýtné brány a vznikla mu tím majetková újma (škoda), pak takové závěry z výše uvedeného rozsudku nevyplývají. V této věci z provedeného dokazování vyplývá, že nákladní vozidlo žalované při průjezdu pod mýtnou bránou, kdy příslušnost k hospodaření náleží žalobci, zavadilo nesklopenou korbou o její portál, a opravu mýtné brány provedlo konsorcium vedené společností , právnická osoba, na základě smlouvy o poskytování služeb souvisejících s provozem systému výkonového zpoplatnění vybraných pozemních komunikací uzavřené dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, , jejímž předmětem byla mj. tzv. „služba údržba systému“, která zahrnovala i údržbu a opravy všech případných poškození mýtných bran. Za tuto službu hradil , subjekt, sjednanou paušální měsíční odměnu, jejíž výše byla v roce , rok, 18.170.992,40 Kč měsíčně. Celkové náklady , subjekt, na opravu mýtné brány, jež byla poškozena dne , datum, , činily 899.547,55 Kč, a tyto náklady byly uhrazeny žalobcem v rámci sjednané paušální odměny. Je nepochybné, že poškozením mýtné brány došlo k zásahu do majetkové sféry vlastníka, kterým je Česká republika, a došlo ke vzniku majetkové újmy, kdy škoda byla způsobena provozem dopravního prostředku žalované, která by jinak byla povinna zaplatit žalobci účelné náklady na opravu funkce mýtné brány. Uzavřením smlouvy o poskytování služeb ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, , se společnost , subjekt, zavázala zajišťovat provoz mýtného systému a odstranit veškerá jeho poškození za stanovenou měsíční paušální odměnu, tj. byla povinna odstranit rovněž poškození mýtné brány, kterou způsobila žalovaná, k čemuž také došlo. Poškození mýtné brány bylo odstraněno opravou, kterou provedla společnost , subjekt, v rámci plnění na základě smluvní povinnosti, tedy k náhradě vzniklé majetkové újmy (škody), došlo třetí osobou – subjektem , subjekt, , který se výše uvedenou smlouvou zavázal provádět opravy jakéhokoliv poškození mýtného systému za sjednanou paušální částku bez ohledu na to, zda v tom kterém období vynaloží též náklady na opravy poškození mýtného systému třetím subjektem, tj. paušální odměnu společnosti , subjekt, byl povinen žalobce uhradit i v případě, že by k žádnému poškození v průběhu období, za nějž byla paušální odměna hrazena, nedošlo. Žalobce tedy nevynaložil na opravu mýtné brány žádnou dodatečn