54 Co 104/2024-420 — Krajský soud v Brně

1. Výše citovaným rozhodnutím Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) vypořádal zaniklé společné jmění manželů (dále jen „SJM“) tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal velký plynový gril v hodnotě 4 000 Kč (výrok I.) a do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal podíl v bytovém družstvu , Anonymizováno, spojený s nájmem garáže č. , Anonymizováno, nacházející se v , adresa, v hodnotě 540 000 Kč a přívěsný vozík za osobní automobil v hodnotě 4 000 Kč (výrok II.). Výrokem III. soud prvního stupně nařídil prodej nemovitostí, a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je objekt bydlení č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, , na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem. Společné dluhy účastníků ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, a smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené s , právnická osoba, . se zůstatky úvěru ke dni vyhlášení rozhodnutí 1 562 634,09 Kč na jistině a úrocích a 941 732,66 Kč na jistině a úrocích, a to včetně v budoucnu přirostlého příslušenství, přikázal oběma manželům rovným dílem (výrok IV.). Žalovanému poté uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 109 113 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Výroky VI. a VII. rozhodl o povinnosti žalovaného a žalobkyně zaplatit českému státu náklady řízení, které hradil, a to každému ve výši 1 450 Kč. Konečně pak výrokem VIII. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 736, 740–742, 708 a 709 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) s tím, že účastníci byli manželé a jejich SJM zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství dnem , datum, (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, ) a nebylo prokázáno, že by SJM manželů bylo vypořádáno ve lhůtě stanovené v § 741 o. z. dohodou, a proto jsou dány podmínky k tomu, aby o vypořádání rozhodl soud.3. Při stanovení aktiv SJM vycházel soud ze shodných tvrzení účastníků, mezi kterými bylo nesporné, že do SJM spadají nemovité věci zapsané na LV č. , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, a dále movité věci, konkrétně velký plynový gril a přívěsný vozík za osobní automobil, u kterých se účastníci shodli i na jejich hodnotě ve výši 4 000 Kč u každého, a dále družstevní podíl spojený s nájmem garáže č. , Anonymizováno, . Rovněž pokud jde o pasiva SJM, shodli se účastníci, že do nich spadají společné dluhy ze smlouvy o hypotečním úvěru č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , obě uzavřené s , právnická osoba, . v dosud neuhrazené výši a závazek ze smlouvy o zápůjčce od , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 300 000 Kč, ze které zbývalo ke dni rozvodu uhradit 114 616 Kč., právnická osoba, nemovitostí účastníků, a to konkrétně pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – objekt bydlení, pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, nařídil soud jejich prodej a rozdělení výtěžku z prodeje mezi účastníky rovným dílem, když žalobkyně dům nechtěla a žalovaný neprokázal, že je solventní k výplatě vypořádacího podílu, pokud by nemovitosti připadly jemu. Soud prvního stupně vycházel z obecné ceny nemovitostí ke dni vyhlášení rozhodnutí ve výši 8 800 000 Kč. Družstevní podíl v bytovém družstvu spojený s nájmem garáže č. , Anonymizováno, přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného s ohledem na skutečnost, že v případě, kdy by byl družstevní podíl přikázán žalobkyni, činil by vypořádací podíl po zohlednění vnosů žalovaného částku přes 2,7 mil. Kč, přičemž žalovaný by nebyl schopen takto vysoký podíl uhradit (zvažováno zřejmě za situace, kdy by žalovanému připadly do výlučného vlastnictví i nemovitosti (pozn. odvolacího soudu). Družstevní podíl v bytovém družstvu soud ocenil částkou 540 000 Kč. Zbývající aktiva – tedy movité věci – byly přikázány tomu z účastníků, který o ni projevil zájem, kdy jejich hodnota byla určena dohodou účastníků.5. Společné dluhy účastníků, a to závazek vůči věřiteli , právnická osoba, . ze smluv o hypotečním úvěru č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , které byly poskytnut na pořízení nemovitostí – objektu bydlení č. p. , Anonymizováno, a přilehlých pozemků a které jsou po rozvodu hrazeny žalovaným, přikázal soud k úhradě účastníkům rovným dílem s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . Pokud jde o zápůjčku ze dne , datum, od , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo ze shodných výpovědí účastníků prokázáno, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně byl dluh zcela uhrazen. Ze shodných tvrzení soud prvního stupně dovodil, že žalovaný uhradil na tento dluh po rozvodu manželství 28 481 Kč, nicméně dluh nebyl vypořádáván, neboť v době rozhodnutí soudu prvního stupně neexistoval.6. Žalobkyně uplatnila v řízení návrh na disparitu podílu, a to tak, že by z tohoto důvodu soud nezohlednil splátky hypotečních úvěrů, které platil po rozvodu manželství žalovaný z výlučných prostředků. Důvodem pro tento postup mělo být psychické , podezřelý výraz, žalobkyně žalovaným v průběhu manželství, v důsledku kterého musela nejenom navštěvovat ambulanci , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , adresa, , ale musela po rozvodu manželství i opustit společný dům a hradit náklady na bydlení jinde. Soud prvního stupně důvody pro disparitu podílu neshledal, když dovodil, že psychické problémy žalobkyně souvisely s krizí v manželství v době předcházející rozvodu a její odchod ze společné domácnosti nesouvisel s chováním žalovaného vůči žalobkyni, ale spíše s okolností, že navázala perspektivní vztah s jiným mužem.7. Soud prvního stupně rovněž dospěl k závěru, že žalovaný uhradil ze svých výlučných prostředků na společné dluhy účastníků z hypotečních úvěrů 586 586 Kč a 28 841 Kč na úhradu zápůjčky od , tituly před jménem, , jméno FO, . Vzhledem k tomu, že tyto částky byly poskytnuty po rozvodu manželství účastníků, považoval soud výše uvedené částky za vnos žalovaného. Za vnos žalobkyně však nepovažoval samotnou částku 925 000 Kč, kterou žalobkyně uplatnila jako součet částek jednotlivých plateb poskytnutých v období od , datum, do , datum, výlučně její osobě, jako dar od jejích rodičů. Soud prvního stupně uzavřel, že jednotlivé platby byly zasílány z účtu vedeného na jméno otce žalobkyně, nicméně byly odesílány na společný účet účastníků, který byl veden na jméno žalovaného, který používali oba manželé pro společné hospodaření. Při platbách nebylo uvedeno, že jde o dar výlučně žalobkyni, který by byl poskytnut na konkrétní účel. Navíc pokud jsou finanční prostředky připsány na společný účet, stávají se součástí SJM, pokud není prokázán opak. V projednávané věci bylo prokázáno, že peněžní prostředky byly použity v rámci hospodaření a fungování celé rodiny, nebo vynaloženy na věci spadající do SJM. Z tohoto důvodu nebyly soudem prvního stupně při vypořádání SJM zohledněny.8. Podáním ze dne , datum, uplatnili žalobkyně i žalovaný vnosy v podobě kupní ceny automobilu, úhrad pojištění, úhrad nájemného za garáž a přeplatků za energie. Soud prvního stupně uplatněné vnosy nezohlednil s odůvodněním, že nelze vypořádat to, co bylo v řízení uplatněno po uplynutí tří let od zániku SJM, ale pouze to, co bylo k vypořádání navrženo procesně relevantním způsobem ve výše uvedené lhůtě. Po uplynutí této lhůty nastává nevyvratitelná domněnka vypořádání dle ust. § 741 o. z. (v této souvislosti soud odkázal na četná rozhodnutí Nejvyššího soudu - např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1869/2022). V projednávané věci nastala rozhodná doba dnem , datum, a hodnoty uplatněné k vypořádání dnem , datum, tak nešlo zohlednit.9. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s využitím zásady, že řízení o vypořádání SJM je tzv. iudicium duplex, kdy oba účastníci mohou disponovat předmětem řízení, a kdy nelze, pokud není žaloba zamítnuta, určit, který účastník měl ve věci plný úspěch. Zvláštní důvody pro to, aby se od této zásady odchýlil, soud neshledal, a to ani k námitce žalobkyně týkající se délky řízení a záměrného prodlužování sporu žalovaným. Náklady státu, které mu vznikly v tomto řízení a představují zálohou nekryté náklady vynaložené na znalečné, uložil uhradit každému z účastníků rovným dílem.10. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně i žalovaný odvolání.11. Žalobkyně v odvolání vytkla soudu prvního stupně, že neodůvodnil, proč přikázal družstevní podíl spojený s nájmem garáže do vlastnictví žalovaného, když jej požadovala přikázat ona. Nesouhlasila se závěrem, že není důvod pro disparitu podílu, když prokázala zprávou , tituly před jménem, , jméno FO, , že měla v manželství psychi