59 Co 133/2025-219 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soudu ve Zlíně (soud I. stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (I.) a žalobce zavázal nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 66.102 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. V podstatných důvodech svého rozhodnutí uvedl, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný se stal vlastníkem předmětných nemovitostí v důsledku mimořádného vydržení (§ 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).3. Žalovaný se chopil držby vlastnického práva , datum, a držbu vykonává doposud. Dvacet let od , datum, uplynulo dne , datum, . Vydržecí doba však nemohla skončit před , datum, (§ 3066 o. z.), proto uplynula , datum, , aniž by byla přetržena, protože žaloba na určení vlastnictví byla podána v projednávané věci až dne , datum, .4. Na rozdíl od řádného vydržení vydrží držitel vlastnické právo mimořádně, i když není v dobré víře. Mimořádné vydržení je vyloučeno, pokud je držiteli prokázáno, že jeho jednání v okamžiku, kdy se chopil držby, nebylo úmyslně poctivé (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2961/2021). Držbu v nikoliv nepoctivém úmyslu je třeba zkoumat k okamžiku, kdy se držitel chopil držby (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022) a samotná okolnost, že v průběhu vydržecí doby zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný nebo že mu nesvědčí zápis v katastru nemovitostí, neznamená zánik držby s absencí nepoctivého úmyslu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1102/2022). Zánik držby v nikoliv nepoctivém úmyslu tedy nezakládá jakékoli zpochybnění vlastnického práva, ale pouze podání žaloby na ochranu vlastnického práva nebo na určení vlastnického práva (§ 995 o. z.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele v nepoctivém úmyslu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1102/2022).5. Vztaženo na projednávanou věc, je nutné hodnotit úmysl žalovaného v době, kdy se chopil držby, tj , datum, . Úmysl je opět vnitřní stav, a u právnické osoby je třeba ho hodnotit podle jednání osob, které byly oprávněny za právnickou osobu jednat a utvářet její vůli. Určující je tedy jednání osob, které tvořily statutární orgán žalovaného v okamžiku, kdy se chopil držby pozemků (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalovaný by se tedy chopil držby úmyslně nepoctivě, pokud by členové jeho statutárního orgánu skutečně věděli, že se žalovaný ujímá držby vlastnického práva k pozemkům, přestože mu nesvědčí vlastnické právo, v úmyslu tím někoho jiného o vlastnické právo k pozemkům připravit.6. Dle žalobce jednal žalovaný s nepoctivým úmyslem, protože jeho členové a orgány věděli, že žalovaný vznikl jako nový právní subjekt , datum, , tudíž nemohl být původním vlastníkem pozemků ani jeho právním nástupcem. Členové žalovaného současně věděli o zániku původního vlastníka, protože to byli potomci jeho členů. Věděl to zejména , jméno FO, , který se účastnil slučování družstev. Za původního vlastníka se proto žalovaný v žádosti o vrácení lesa z , datum, podvodně vydával. Využil podobnosti názvu a uvedl , Anonymizováno, v omyl, že je původní vlastník, s cílem chopit se držby. Držby se po vydání pozemků chopil , jméno FO, , nikoliv žalovaný. Na katastru nemovitostí pak žalovaný jako důkaz o vlastnickém právu označil dohodu o předání pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb., přestože věděl, že jemu pozemky předány nebyly, protože v té době ani neexistoval. Dovolával se zákona o půdě, přestože restituční nárok jako právnická osoba uplatňovat nemohl. Žalovaný prostřednictvím , jméno FO, od počátku věděl, že užívá cizí pozemky a působí újmu nástupci původního vlastníka , právnická osoba, ve , Anonymizováno, , který pozemky do vlastnictví nabyl sloučením s , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, .7. Žalobce tedy hodnotil postup žalovaného jako podvod, kdy jeho členové úmyslně zamlčeli, že původní vlastník pozemků zanikl. Zneužili podobnosti názvu žalovaného s názvem původního vlastníka, uvedli rozhodné subjekty v omyl, že žalovaný je původním vlastníkem, aby mu byly pozemky vydány.8. Uvedený závěr předpokládá, že osoby oprávněné jednat za žalovaného (statutární orgán) znaly skutkový stav minimálně v rozsahu, v jakém byl zjištěn dokazováním v projednávané věci, a současně se orientovali v právu. Provedeným dokazováním však byl zjištěn opak. O zániku původního vlastníka , právnická osoba, ve , Anonymizováno, výmazem z podnikového rejstříku v roce , Anonymizováno, nevěděli, a to ani , jméno FO, , který se dle údajů v obchodním rejstříku narodil , datum, , a nemohl tak být účasten sloučení družstev, jak tvrdil žalobce. V době, kdy , jméno FO, jménem původního vlastníka žádal , Anonymizováno, o vrácení pozemků a v žádosti uváděl, že původní vlastník existuje a nadále pozemky vlastní (viz žádost o vrácení lesa z , datum, ), svědčil o existenci , právnická osoba, ve , Anonymizováno, a jeho vlastnickém právu k pozemkům zápisem v evidenci nemovitostí na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (výpis z evidence nemovitostí z , datum, ). Žádost o vrácení lesa z , datum, tak nemůže být důkazem o úmyslném uvádění v omyl o existenci původního vlastníka ani o využívání podobnosti názvu původního vlastníka pozemků a žalovaného, který v době podání žádosti o vydání pozemků ani v době vydání pozemků neexistoval. Na úmysl chopit se držby pozemků podvodným jednáním či lstí nelze usuzovat ani z listinných důkazů, ani z výpovědí , jméno FO, a , adresa, , členů žalovaného a jeho místopředsedů, kteří shodně uvedli, že členové družstva chtěli získat zpět rodový majetek a byli přesvědčeni, že pozemky patřily jejich předkům, kteří na nich i fyzicky hospodařili. Vlastnické právo k pozemkům tak odvozovali od svých předků, kteří sice vytvořili družstvo, ale členové žalovaného nerozlišovali mezi vlastnictvím družstva a vlastnictvím členů družstva. Pro ně šlo stále o rodový majetek, na kterém hospodařili jejich předci, a proto měli právo na jeho vydání. Nejednali ani se znalostí zákonných předpokladů vracení majetku dle zákona č. 229/1991 Sb., ani nebyli obeznámeni s vlastnickými vztahy k pozemkům. Na jednání žalovaného a jeho členů je třeba nahlížet očima tehdejší doby, kdy ve společnosti obecně panovala shoda, že majetkové křivdy způsobené občanům za komunistického režimu mají být v maximální míře napraveny. Členové družstva byli přesvědčeni, že jejich předci byli zbaveni možnosti hospodařit na pozemcích, čímž jim byla způsobena majetková křivda. Vnímali svou situaci stejně jako ostatní restituenti a považovali za spravedlivé, že komunistickým režimem odňaté pozemky budou vráceny a budou moci na hospodářskou činnost svých předků navázat.9. Výslechem , jméno FO, a , adresa, tak bylo prokázáno, že osoby později oprávněné jednat za žalovaného nežádali o vrácení pozemků s úmyslem získat lstí pozemky někoho jiného a působit mu tím újmu, ale s úmyslem získat zpět a hospodařit na pozemcích, na kterých hospodařili jejich předci. Usilovali o navrácení rodového majetku. Byli přesvědčeni, že pozemky patří jim, ne někomu jinému. Žalovaného zakládali, aby jim pozemky byly vráceny a dále na pozemcích hospodařil, protože hospodařit na pozemcích individuálně nebylo praktické, a i jejich předci zvolili formu družstevního hospodaření. Žalovaný se po svém vzniku chopil držby na základě rozhodnutí svých členů a statutárního orgánu, kteří byli přesvědčeni, že tím obnovují výkon vlastnického práva svých předků.10. Žalovaný se neujal držby s nepoctivým úmyslem způsobit újmu třetí osobě, ale v omylu svých členů a statutárního orgánu, že mu svědčí vlastnické právo a je oprávněn na pozemcích hospodařit. Byť jejich omyl, že je žalovaný vlastníkem pozemků, byl neomluvitelný a nemohli být v dobré víře, že vlastnické právo žalovaný nabyl, nešlo o úmysl. Nelze jim přičítat, že věděli, že se žalovaný ujímá držby pozemků někoho jiného. Osobám oprávněným jednat za žalovaného lze přičítat maximálně nedbalost, která však držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).11. Žalovaný se nechopil držby veden nepoctivým úmyslem a jeho držba vlastnického práva trvá od , datum, dosud, tj. déle než 20 let a i po , datum, . Vlastnické právo k pozemkům k , datum, mimořádně vydržel. Vlastníkem pozemků je tedy žalovaný, proto soud žalobu na určení vlastnického práva žalobce k pozemkům zamítl.12. Dovolával-li se žalobce svého důvodného očekávání, že soud vyhoví jeho žalobě na určení vlastnictví k pozemkům, protože Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, zrušil jeho výmaz v obchodním rejstříku a obnovil ho právě proto, že byly předloženy listinné důkazy o vlastnickém právu žalobce k pozemkům, je třeba doplnit, že soud v řízení o zrušení výmazu žalobce z obchodního rejstříku neposuzoval a nehodnotil všechny skutečnosti rozhodné pro určení, kdo je vlastníkem pozemků. Shodně jako v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně bylo v projednáva