59 Co 166/2025-294 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem určil, že stavba rodinného domu , adresa č. p., , postaveného na pozemku p.č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, okres název, , zapsaná na listu vlastnictví č. , číslo, u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného s podílem každého z nich o velikosti id. ½ (výrok I) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 95 024 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).2. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně v podstatném uvedl, že rodinný dům , č. p., je postaven na pozemku p.č. st. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, (dále též jen „rodinný dům“ nebo „stavba“), jehož výlučným vlastníkem je na základě směnné smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, žalovaný. Stavební povolení k výstavbě rodinného domu bylo vydáno dne , datum, , kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne , datum, , jako stavebník byl uveden žalovaný. Žalovaný je zapsán jako vlastník rodinného domu v katastru nemovitostí na základě žádosti ze dne , datum, o zápis rozestavěné stavby. S výstavbou, která byla prováděna svépomocí, bylo započato již v , datum, . Soud I. stupně uvedl, že stavba jako samostatná věc v právním smyslu vznikla koncem roku , rok, , kdy byla dokončena hrubá stavba včetně střechy, nejpozději dne , datum, , kdy žalovaný požádal o zápis rozestavěné stavby do katastru nemovitostí. Účastníci uzavřeli manželství dne , datum, , proto nemohlo dojít k nabytí vlastnického práva ke stavbě do jejich společného jmění. Ze vztahu účastníků se narodila dne , datum, dcera , jméno, a dne , datum, syn , jméno, . Manželství účastníků bylo rozvedeno dne , datum, .Jelikož vlastnické právo ke stavbě vzniklo před , datum, , posuzoval soud I. stupně věc s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále též „obč. zák.“), při aplikaci zejména ustanovení § 119 odst. 2, § 120 odst. 2 a § 35 a § 136 odst. 2, § 137 odst. 2. Soud I. stupně po právní stránce uvedl, že i když byl rodinný dům postaven na pozemku žalovaného, žalovaný se nestal automaticky jeho výlučným vlastníkem, neboť dle dřívější právní úpravy stavba nebyla součástí pozemku. Zabýval se tím, zda mezi účastníky došlo k uzavření dohody o společné výstavbě a nabytí společného vlastnictví rodinného domu. Uzavřel, že k uzavření takové dohody došlo konkludentním jednáním účastníků, kteří v průběhu výstavby vystupovali oba tak, že staví pro sebe, projev vůle žalobkyně a žalovaného k jejímu uzavření vyplynul z okolností, zejména z jejich chování a aktivního jednání v období po jejich seznámení až do konce roku , rok, , kdy stavba jako věc v právním smyslu vznikla. Žalovaný plánoval postavit rodinný dům sám před rokem , rok, , za tím účelem nabyl pozemek pro jeho výstavbu a vyřídil zřízení vodovodní přípojky, jeho úmysl změnily okolnosti ve společnou výstavbu, s níž bylo započato až dva roky po seznámení s žalobkyní, když do té doby svůj plán nerealizoval, i když měl našetřeno , částka, Kč až , částka, Kč a domluvené řemeslníky na pomoc s výstavbou. Úspory žalovaný až do , datum, do výstavby domu neinvestoval, doplatil z nich v r. , rok, hypotéky, materiál na fasádu a kupní cenu za pozemky v k. ú. , adresa, . Do konce roku , rok, žalovaný ani nezadal vyhotovení projektové dokumentace, nezahájil stavební řízení. Se vším bylo započato po seznámení účastníků a započetí jejich soužití u rodičů žalobkyně, kde vedli společnou domácnost, což bylo v době, kdy jejich vztah měl podobu soužití dvou lidí plánujících společnou budoucnost, vážnost vztahu se projevila i v narození společných dětí v průběhu výstavby a v uzavření manželství. K financování výstavby rodinného domu soud I. stupně dovodil, že žalovaný neprokázal použití svých úspor či finančních prostředků z aktuálních výdělků v dostatečné výši potřebné pro výstavbu. Investice do rodinného domu činila cca , částka, Kč, z toho cca , částka, Kč bylo hrazeno z úvěrů, které čerpal žalovaný v r. , rok, a , rok, . Do vzniku stavby jako věci bylo investováno cca , částka, Kč, přičemž žalovaný do r. , rok, neměl dostatečné výdělky pro tvorbu takových úspor, od r. , rok, se mu sice začalo dařit v podnikání, ale součet jeho příjmů částky , částka, Kč nedosahoval a část příjmů nutně musel použít na úhradu životních potřeb. Žalobkyně od , datum, podnikala a za dva roky dosáhla spolu s příjmy ze zaměstnání cca , částka, Kč. O jejím spolufinancování hrubé stavby svědčí i finanční operace na jejím podnikatelském účtu, z něhož žalovaný vybral v r. , rok, a , rok, celkem , částka, Kč a z této byla použita jinak než vkladem na účet žalovaného , částka, Kč, blížící se výdajům na hrubou stavbu. Soud I. stupně neměl za prokázané, že výběry žalovaného z účtu žalobkyně byly vratkami půjček poskytnutých žalobkyni k rozjezdu podnikání, neboť žalovaný od , rok, našetřil jen , částka, Kč (tj. , číslo, % čerpaných financí), které navíc do r. , rok, nepoužil, tvrzené úspory žalovaného se o tuto částku ani nenavýšily. Stavba rodinného domu byla do konce r. , rok, převážně financována žalobkyní z jejího příjmu z podnikání, žalobkyně také v r. , rok, investovala vlastní prostředky do nákupu zabezpečovacího zařízení ve výši , částka, Kč, v r. , rok, vlastní prostředky ve výši , částka, Kč ze stavebního spoření na kuchyňskou linku zhotovenou na míru. Prostředky ze dvou úvěrů čerpaných až v r. , rok, a , rok, žalovaný investoval až do dokončovacích stavebních prací (okna, čistička odpadních vod, vytápění), úvěry byly doplaceny za trvání manželství účastníky, v částce , částka, Kč z výlučných prostředků otce žalobkyně. Stavbu organizačně řídil a na většině stavebních prací se podílel žalovaný společně s řemeslníky z okruhu svých známých, žalobkyně se do výstavby zapojila pomocnými pracemi při srovnání terénu, dovozu cihel z bouračky, jejich čištěním, obsluhou míchačky a zajišťovala stravování řemeslníků, opatřila v rámci svého podnikání výhodně nářadí pro stavbu v hodnotě , částka, Kč. Rovněž řemeslníci vnímali výstavbu jako společnou stavbu účastníků, takto zdůvodnil faktickou a finanční pomoc i otec žalobkyně. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný se po celou dobu výstavby choval tak, že žalobkyně rozumně očekávala, že společně staví dům, v němž budou společně bydlet jako rodina. Ze strany žalobkyně nešlo jen o výpomoc žalovanému, proto se do výstavby zapojili i členové její rodiny, žalobkyně investovala vlastní peníze, zajistila ručením hypoteční úvěr žalovaného z r. , rok, a na stavbě fakticky pomáhala. Žalovaný objektivně svým chováním nevzbuzoval pochybnosti o tom, že se jedná o společný dům účastníků. O nabytí stavby se zasloužili oba účastníci, svým konkludentním jednáním nevzbuzujícím pochybnosti projevili společnou vůli nabýt rodinný dům do spoluvlastnictví a stali se podílovými spoluvlastníky o stejné velikosti spoluvlastnických podílů. Protože je jako vlastník rodinného domu evidován v katastru nemovitostí jen žalovaný, má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení.3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž namítal, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení. Z dokazování dle žalovaného vyplynulo, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná, ani konkludentní dohoda o spoluvlastnictví nemovitosti, spoluúčast žalobkyně na vybudování nemovitosti spočívala hlavně v zabezpečování stravy pro řemeslníky a příležitostné dovážce chybějícího materiálu a žalobkyně zakoupila po vzniku stavby do zbudované nemovitosti kuchyňskou linku. Žalobkyně příležitostně pomáhala při čištění cihel a přivážela jídlo, tyto činnosti však nelze posuzovat jako aktivní jednání vedoucí ke konkludentnímu uzavření dohody o spoluvlastnictví nemovitosti. Na stavbě pomáhali kamarádi a známí žalovaného, jejichž podíl na budování nemovitosti je větší než příležitostná výpomoc žalobkyně. Z výpovědi svědků kromě rodiny žalobkyně nevyplývá, že by žalovaný prohlašoval či naznačoval, že stavba bude ve spoluvlastnictví účastníků. Žalovaný vždy tvrdil, že jde o stavbu v jeho výlučném vlastnictví, což potvrdili svědci , jména FO, , proto ani údajně konkludentně uzavřená dohoda či neexistence dohody o spoluvlastnictví nemůže spoluvlastnictví k nemovitosti zakládat. Ke spolufinancování stavby žalovaný namítal, že z dokazování nevyplývalo, jak žalobkyně se svými prostředky naložila, zda je použila pro svoji potřebu, poukázala třetím osobám apod. Prokázána dle žalovaného nebyla investice žalobkyně do zabezpečovacího zařízení a že nářadí opatřené žalobkyní jako podnikatelkou bylo použito právě na stavbu domu, když faktury nic takového neprokazují. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žaloba se zamítá a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.4.