60 Co 268/2025-103 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, , bylo výrokem I. určeno, že součástí společného jmění žalobců a) a b) je pozemek parcelní č. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, . Výrokem II. byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náklady řízení ve výši 42.606,80 Kč, a to k rukám jejich zástupkyně.2. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci měli předmětný pozemek parcelní č. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, v držbě nepřetržitě po dobu více než 20 let, a to od roku 1977 až doposud, přičemž žalobci nejednali při nabytí a výkonu držby nepoctivě. Od uzavření kupní smlouvy v listopadu 1977 až minimálně do roku 1996, kdy byli upozorněni na rozpor faktického a právního stavu, šlo o držbu poctivou. Žalobci byli přesvědčeni o svém vlastnickém právu k pozemku. Mimořádné vydržení přitom nevylučuje ani nepoctivá držba, neboť k vyloučení mimořádného vydržení nestačí nedbalost držitele, nýbrž je nutno prokázat jeho nepoctivý úmysl, který však v dané věci absentuje. Vzhledem k tomu, že historicky zaužívanou hranici vymezoval plot, neměli žalobci důvod se domnívat, že hranice jejich pozemků vede jinudy a oprávněně se domnívali, že oplocení vymezuje i hranici pozemků v jejich vlastnictví. Dále soud I. stupně dovozuje, že poměr výměr pozemků není takový, aby u žalobců nešlo o omluvitelný omyl.3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém zpochybňuje skutkové závěry soudu I. stupně, zejména, že žalobci při koupi pozemku tyto převzali v hranicích vymezených oplocení. Poukazuje na geometrický plán ze 17. 11. 1977, na základě kterého mohli žalobci vědět, že se ujímají držby cizího pozemku a nebyly by tak splněny podmínky pro mimořádné vydržení. Namítá, že vzhledem k tomu, že nemovitost se nachází v zástavbě, je nutno poměr výměr pozemků žalobců a předmětného pozemku hodnotit tak, že žalobci mohli z tohoto poměru výměr dovodit, že užívají cizí pozemek. Odvolatelka poukazuje na nesprávné rozhodnutí soudu I. stupně neprovádět další důkazy, a to geometrickým plánem vyhotoveným v souvislosti se stavbou jejich domu a dokumentací ke stavebním úpravám domu žalobců.4. Žalobci ve vyjádření k odvolání považují odvolací námitky žalovaného za nedůvodné. Vyjadřují nesouhlas s výší nákladů řízení, kdy soud I. stupně nesprávně nezohlednil, že advokát zastupoval dva žalobce.5. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) a že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně.6. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl./§ 1095 zákona č. 89/2012 Sb./7. Soud I. stupně se věcí z pohledu shora uvedeného ustanovení zabýval, z provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění, z nichž dospěl ke správným právním závěrům. Odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je správné a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. v meritorním výroku potvrdil.8. Odvolací námitky žalované směřují do hodnocení důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění. Odvolací soud k tomuto uvádí, že soud I. stupně pečlivě zhodnotil provedené důkazy, dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu. Úvahy, kterými se soud I. stupně řídil při hodnocení důkazů a z těchto důkazů dovozených skutkových závěrů, neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud proto nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by měl dokazování opakovat a tyto závěry případně přehodnotit.9. Následné právní posouzení učiněné soudem I. stupně je potom správné a odvolací soud se s ním ztotožňuje.10. S odvolacími námitkami se již vyrovnal soud I. stupně při hodnocení důkazů a z nich učiněných skutkových závěrů. Závěr soudu I. stupně, že žalobci se chopili držby předmětného pozemku při zakoupení svých sousedních pozemků, ke kterým byl předmětný pozemek připlocen, odpovídá výsledkům dokazování a je logický. Existencí geometrického plánu ze 17. 11. 1977, případně následného dalšího geometrického plánu k zaměření změn rodinného domu žalobců, nemůže dojít ke změně skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem I. stupně, že po koupi domu a pozemku se žalobci chopili i držby předmětného pozemku, který se nacházel za oplocením, respektive uvnitř oplocení, v hranicích, kterého žalobci převzali při koupi nemovitosti. Stavební dokumentace na tomto závěru nemůže také ničeho změnit. Z těchto dokladů nelze určit bez fyzického zaměření v terénu, kudy vedou skutečné hranice pozemků a žalobci nemuseli z těchto dokladů učinit závěr o tom, že užívali cizí pozemek. Ve vztahu ke zjištěnému poměru výměr pozemků žalobců a předmětného pozemku, lze zcela odkázat na odůvodnění učiněné soudem I. stupně, stejně jako na rozhodovací praxi soudů, zejména ke skutečnosti, že i pokud by se žalobci v roce 1996 až 1997 dozvěděli, že užívají cizí pozemek, nevede to k zániku podmínek pro mimořádné vydržení pozemku. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný v meritorním výroku I. potvrdil s poukazem na jím učiněné správné odůvodnění.11. Ve výroku II. byl rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn. Soud I. stupně zcela správně přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů řízení s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich plný úspěch ve věci. Nicméně výše nákladů řízení byla určena v nesprávné výši. Soud I. stupně při určení odměny zástupce nezohlednil, že advokát žalobců zastupoval dva účastníky. Soud I. stupně správně vyhodnotil, že odměna za úkony právní služby učiněné do 1. 1. 2025 se určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 50.000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b/), tj. odměna ve výši 3.100 Kč. Po 1. 1. 2025 se určí odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. z tarifní hodnoty 113.000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/), tj. odměna ve výši 5.620 Kč. Advokátka žalobců zastupovala dva účastníky, a proto podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 1. 1. 2025, i po 1. 1. 2025, se odměna za zastupování druhého účastníka snižuje o 20 %. Odměna do 1. 1. 2025 potom činí 5.580 Kč a po 1. 1. 2025 činí odměna 10.116 Kč. Zástupkyně žalobců učinila před 1. 1. 2025 dva úkony právní služby, a to převzetí zastoupení a předžalobní výzvu a 4 úkony právní služby po 1. 1. 2025, a to poradu s klientem 13. 4. 2025, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci samé z 20. 6. 2025 a účast u jednání soudu. Celková odměna činí 51.624 Kč. Podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží zástupkyni také paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za úkon do 1. 1. 2025 a 450 Kč za úkon po 1. 1. 2025, tedy celkem 6.400 Kč. Odměna a paušální náhrada byly podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. navýšeny o 21 % DPH a činí 65.369 Kč. Účastníkům náleží také náhrada za zaplacený soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 5.000 Kč. Celkem náklady řízení činí 70.369 Kč a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna nahradit žalobcům náklady řízení k rukám jejich zástupkyně. Soud I. stupně správně dovodil, že žalobci mají nerozlučné procesní společenství, avšak ustanovení § 140 odst. 1 věta druhá o. s. ř. se vztahuje pouze na situace, kdy účastníci mají náklady řízení hradit, nikoliv jsou oprávněni tyto přijmout. Účast žalobců na předmětu sporu byla ve stejném rozsahu, a proto odvolací soud přiznal každému z žalobců právo na náhradu jedné poloviny těchto nákladů řízení ve výši 35.184,50 Kč.12. V odvolacím řízení byli žalobci plně úspěšní a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto spočívají v odměně právní zástupkyně, která činí, jak výše uvedeno 10.116 Kč za úkon. Advokátka učinila v odvolacím řízení dva úkony právní služby, a to písemné vyjádření a účast u jednání odvolacího soudu. Za každý z úkonů potom náleží advokátu i paušální náhrada výdajů 450 Kč za úkon. Celkem činí odměna a paušální náhrada výdajů 21.132 Kč a po navýšení o 21 % DPH potom činí 25.269,70 Kč, po zaokrouhlení 25.570 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla shodně jako náhrada nákladů řízen