60 Co 75/2025-284 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , , č. j., byla výrokem I uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 329.787,41 Kč a výrokem II nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně převážel do Velké Británie nelegálně 90 264 cigaret, byl zadržen a zaměstnavatel byl nucen zaplatit v přepočtu 902.054,82 Kč, aby mu bylo vydáno zpět vozidlo, ve kterém žalovaný cigarety převážel. Dále dovodil, že pracovní poměr byl mezi účastníky uzavřen před uskutečněnou pracovní cestou a žalovaný také byl poučen o svých povinnostech, mimo jiné také o zákazu nelegálního převozu osob a zboží. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně dle zákoníku práce, neboť k nelegálnímu převozu zboží došlo za trvání pracovního poměru. Soud prvního stupně dovodil, že zaměstnavateli vznikla úhradou poplatku podle rozhodnutí pohraniční stráže Velké Británie škoda. Uzavřel, že žalovaný věděl o protiprávnosti svého jednání a zcela odpovídá za vzniklou škodu, avšak přihlédl k rozhodnutím o přezkumu ze dne , datum, a , datum, o nedostatečnosti přijatých opatření žalobkyní proti pašování zboží, k osobním poměrům žalovaného a jeho prvotní snaze o dohodu o úhradu škody a k již uhrazené částce a snížil náhradu na jednu polovinu.2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil provedené dokazování, když v řízení bylo v rozporu se zjištěními soudu prvního stupně prokázáno, že veškeré pracovněprávní dokumenty byly podepsány až dodatečně a žalovaný nebyl poučen o svých povinnostech zaměstnance. Žalovaný neměl vědomost, že v případě zabavení převážených cigaret může být uložena jeho zaměstnavateli pokuta. Jestliže tedy nevěděl o tom, že může žalobci škodu způsobit, nemohl být se způsobením škody srozuměn. Dovozuje, že na straně žalovaného není dáno zavinění v jakékoliv formě. Pokud by soud shledal nárok žalobce na náhradu škody, mělo by být shledáno spoluzavinění žalobce alespoň v rozsahu 50 %. Pokud by žalobce řádně seznámil žalovaného s jeho povinnostmi, nebyl by mu podle obsahu rozhodnutí pohraniční stráže poplatek uložen a škoda by nevznikla. Poukazuje na to, že soud prvního stupně sice moderaci výše škody provedl, avšak dovodil nesprávnou výši a pokud by bylo shledáno padesátiprocentní spoluzavinění, mohlo být přiznáno na náhradě škody maximálně 208.547,41 Kč.3. Žalobce se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně a poukazuje na to, že doplněné dokazování nepřineslo žádná nová skutková zjištění.4. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o, Anonymizováno, rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.5. Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.(§ 250 odst. 1, 2, 3 zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb.)6. Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění.(§ 257 odst. 1, 2, 3, 4 zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb.)7. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit.(§ 264 zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb.)8. Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.(§ 249 odst. 1 zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb.)9. Zaměstnanci jsou povinnia) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci,b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly,c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni,d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.(§ 301 zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb.)10. V zásadě lze konstatovat, že rozhodné skutkové okolnosti byly mezi účastníky nesporné, vyjma skutečností týkajících se datumu podpisu pracovní smlouvy a poučení žalovaného zaměstnavatelem o jeho povinnostech. Dále byla rozdílná tvrzení k uzavření dohody o srážkách ze mzdy k úhradě způsobené škody. Odvolací soud neshledal skutkové závěry k určení data podpisu pracovní smlouvy a okamžiku poučení žalovaného o jeho pracovních povinnostech, zejména zákazu nelegálního převozu zboží a osob přes státní hranice, neadekvátní a neshledal důvody pro opakování dokazování a přehodnocení těchto skutkových závěrů. Z písemné dohody je zřejmé, že účastníci uzavřeli dne , datum, dohodu o provedení práce. Zároveň téhož dne potvrdil žalovaný svým podpisem, že byl poučen o svých povinnostech a mimo jiné byl poučen o vnitřním předpisu o zajištění nákladu a nelegálního převozu zboží. Další dokumenty, a to doplněk k pracovní smlouvě, dohoda o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, čestné prohlášení žalovaného, byly datovány rovněž , datum, a podepsány žalovaným. Datum podpisu dohody o provedení práce bylo potvrzeno rovněž výpovědí svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, . Tento závěr je v souladu také s tím, že zpráva lékaře , tituly před jménem, , jméno, , Anonymizováno, je datována , datum, , tedy bezprostředně před podpisem dohody o provedení práce. Je nelogické, aby vstupní zdravotní prohlídka byla provedena , datum, , pokud by neměly být připraveny k podpisu listiny související s uzavřením dohody o provedení práce. Žalovaný zpochybňoval, že by podepsal dohodu o provedení práce dne , datum, a tvrdil, že tato byla podepsána až následně po škodní události. Toto dokládal výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Pokud soud prvního stupně těmto svědkům neuvěřil, tak nelze shledat pochybení při hodnocení důkazů. Tito svědkové jsou v blízkém příbuzenském poměru k žalovanému a jejich výpověď je také zpochybňována tím, že návštěvu těchto osob měl žalovaný realizovat v době, kdy byla v důsledku epidemie omezena svoboda pohybu. Není logické, aby žalovaný podepsal všechny listiny spojené s uzavřením dohody o provedení práce, když již došlo ke škodní události a mohl očekávat postih za své jednání. Výpovědi svědků blízkých žalovanému nemají takovou váhu, aby zpochybnily datované listiny podepsané žalovaným.11. Odvolací soud se zabýval tím, zda odpovědnost žalovaného za škodu má povahu protiprávního nebo občanskoprávního nároku. Pro závěr, zda odpovědnost za škodu má povahu pracovněprávního nebo občanskoprávního nároku, není samo o sobě významné, zda zaměstnanec porušil povinnosti uložené mu zákoníkem práce nebo jinými právními předpisy, ale jen to, zda činnost, kterou byla zaměstnancem způsobena škoda jeho zaměstnavateli, postrádá či nepostrádá místní, časový a zejména věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů škůdce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2610/2010, 21 Cdo 148/2023, 21 Cdo 3908/2019 a rozhodnutí Ústavního sou