70 Co 159/2024-161 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaslat žalobkyni písemnou omluvu v tomto znění: „Vážená paní , jméno FO, , vyjadřujeme touto cestou lítost nad naším nezákonným postupem spočívající v tom, že jsme o úmrtí Vašeho otce nevyrozuměli Policii ČR, a že Vám v souvislosti s tím vznikla újma. S úctou , právnická osoba, “ (I. výrok). Zamítl naopak žalobu na zaplacení částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení (II. výrok). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).2. Soud prvního stupně zjistil, že otec žalobkyně , jméno FO, byl hospitalizován v žalované nemocnici, kde dne 20. 5. 2022 zemřel. Při hospitalizaci u něj byl v evidenci žalované jako kontaktní osoba uveden , jméno FO, , o němž se vyjádřil jako o osobě, která se o něj nestará a ani on o ni. Ohledně rodinných příslušníků si nepřál hovořit, bylo mu to nepříjemné, jak vyplývá z výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, . Osoba , jméno FO, nebyla při posledním přijetí výslovně uvedena, šlo o informaci dřívější. Žalobkyně nebyla při posledním přijetí ani dříve uvedena vůbec a , jméno FO, se vyjádřil, že se příbuzní nestarají o něj a on se nestará o ně, respektive že příbuzné nemá. Žalovaná o jeho úmrtí neinformovala žalobkyni jako jeho dceru ani Policii České republiky, a žalobkyně se tak o úmrtí otce dozvěděla až s odstupem několika měsíců prostřednictvím notáře. Na návrh žalované zajistilo sociální pohřeb zesnulého město , adresa, , včetně kremace a uložení ostatků na veřejném pohřebišti ve , adresa, . Dodatečný pohřeb byl dne , datum, , kdy žalobkyně zorganizovala rozloučení rodiny se zesnulým, a poslední rozloučení tak proběhlo, byť s několikaměsíčním časovým odstupem.3. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná neinformováním Policie České republiky za účelem vyhledání osoby blízké zemřelému a předání informace o úmrtí porušila § 86 odst. 1 písm. h) zákona o zdravotních službách, čímž neoprávněně zasáhla do soukromí žalobkyně v oblasti prožívání a realizace piety ve vztahu k zemřelému otci. Dovodil, že v rámci práva na pietu měla žalobkyně právo účastnit se bezprostředně po smrti otce pohřebního obřadu i přesto, že se s otcem nestýkala, nepotkávala a nekontaktovala ho. Vzhledem k době cca 20 let, po kterou se žalobkyně s otcem nestýkala a nekomunikovala s ním, a tomu, že si otec nepřál ji kontaktovat v nemocnici, považoval soud prvního stupně za adekvátní zadostiučinění omluvu bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Nezájem žalobkyně o otce po tak dlouhou dobu nelze vysvětlit terapií, místem zaměstnání, osobními problémy ani tím, pokud se s ním žalobkyně nestýkala pro jeho vztah k alkoholu v minulosti. Peněžité zadostiučinění nelze přiznat ani po výslechu svědků navržených k tomu, že u žalované nešlo o ojedinělý obdobný problém.4. Proti II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny přiznáním požadovaného peněžitého zadostiučinění. Uvedla, že došlo k zásahu do jejího práva na soukromí a rodinný život, které zahrnuje také právo na rozloučení se s blízkým, právo vypravit blízkému pohřeb a právo na pietu. Jde o natolik významné právo, že zásah má být odčiněn poskytnutím zadostiučinění nejen formou omluvy, ale také v penězích. Namítla rozpory ve zjištěních, jak se zemřelý , jméno FO, vyjádřil k informování blízkých o jeho zdravotním stavu a o tom, zda má být někdo z blízkých vyrozuměn o jeho úmrtí. Žalovaná na jednu stranu tvrdila, že pan , jméno FO, při přijetí do péče uvedl jako osobu s právem na informace syna , jméno FO, , ale ve svědeckých výpovědích zaznělo, že pan , jméno FO, vlastně nikoho informovat nechtěl nebo dokonce, že neuvedl syna , jméno FO, , ale pouze obecněji informaci o tom, že má tři děti a manželku, a informaci o synovi , jméno FO, doplnil praktický lékař. Ve vyjádření žalované je uvedeno, že se žalovaná navzdory přání zemřelého pokusila kontakt na , jméno FO, sehnat, aby pak zcela protichůdně uvedla, že lékaři žalované se rozhodli respektovat přání zemřelého, který si kontakt s rodinou nepřál. Soud prvního stupně se nad těmito rozpory nepozastavil a dovodil, že si zemřelý nepřál, aby žalobkyně či kdokoli jiný byl nemocnicí kontaktován. Soud prvního stupně se nijak nezabýval rozpory mezi písemně vedenou dokumentací (zejména souhlasem s hospitalizací ze dne 17. 5. 2022, neobsahujícím jakoukoli informaci, že by si pan , jméno FO, nepřál kohokoli informovat) a svědeckými výpověďmi , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Ze zdravotnické dokumentaci vyplývá, že v ní není uveden kontakt na rodinu, nikoli ale, že by si nepřál rodinu kontaktovat. Svědecké výpovědi jsou účelové a mají za snahu vykreslit postup žalované jako etický a souladný s posledním přáním zemřelého. Soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že si zemřelý nepřál kontaktovat žalobkyni ani kohokoli dalšího, což žalobkyně považuje za zásadní nedostatek rozsudku, neboť na něm soud prvního stupně staví odůvodnění, proč nepřiznal žalobkyni finanční zadostiučinění.5. Žalobkyně dále soudu prvního stupně vytkla, že se přiklonil k tvrzení žalované, že vztah mezi žalobkyní a jejím otcem nebyl blízký, byť formálně osobami blízkými byli. Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že vztah s otcem řešila sedm let na terapii, že otec měl problémy s alkoholem a od toho se odvíjelo jeho chování, a že neměla odvahu se někoho na otce zeptat. Z výpovědi paní , jméno FO, (matky žalobkyně) vyplývá, že žalobkyně otce určitě kontaktovat chtěla, ale bylo spíše na otci, aby kontaktoval žalobkyni. Z vyjádření , jméno FO, vyplývá, že žalobkyně svůj vztah s otcem řešila opakovaně a dlouhodobě, byl pro ni bolavý, složitý a plný hledání cesty, jak jej napravit. Z vyjádření , jméno FO, vyplývá, že si žalobkyně na mnoha terapeutických skupinách řešila svůj vztah s otcem, který nebyl jednoduchý, ale měla snahu jej zpracovat, pochopit a hledat způsoby, jak se s otcem sblížit. Žalobkyně uvedla, že byť se s otcem nestýkala, byl součástí jejího života, po jeho smrti aktivně zjišťovala informace o úmrtí, vyžádala si urnu s ostatky k pohřbení, zaplatila za sociální pohřeb, byť jej nezvolila, a pro otce a pozůstalé zorganizovala poslední rozloučení s uložením urny do rodinného hrobu, kam si otec přál být pohřben. U žalobkyně se po úmrtí otce objevily zdravotní problémy, které souvisí se ztrátou blízkého a okolnostmi, za kterých zemřel a byl sociálně pohřben. Navzdory tomu soud prvního stupně dovodil, že vztah mezi zemřelým a žalobkyní nebyl blízký, a že jí proto nevznikl nárok na finanční zadostiučinění.6. Žalobkyně v odvolání rovněž uvedla, že prokázala, že její případ nebyl ojedinělý a postup, kdy při absenci kontaktu na blízké zemřelého rovnou žádá o vypravení pohřbu, aniž by nejprve informovala Policii České republiky, byl běžným postupem žalované. To vyplývá i z odpovědi Policie České republiky, územního odboru , adresa, , dle které tento územní odbor policie neeviduje za posledních 5 let žádnou žádost o vyhledání osoby blízké zemřelému pacientovi. O neznalosti správného postupu na straně žalované svědčí rovněž výpověď vedoucí jejího právního oddělení , tituly před jménem, , jméno FO, . To svědčí o systémovém problému v nastavení postupů při vyrozumívání blízkých o úmrtí pacienta ve zdravotnickém zařízení žalované, což vyplývá i z výpovědi svědka , jméno FO, , že o úmrtí jeho matky nebyl nikdo vyrozuměn. Pokud soud prvního stupně zpochybňuje výpověď svědků , jméno FO, vzhledem k jejich vztahu k žalobkyni, měl totožnou námitku uplatnit v souvislosti s výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří jsou ve vztahu podřízenosti k žalované a sami ve věci pochybili. Hodnocení žalobkyni vzniklé újmy nelze stavět na konstatování, že s otcem před jeho smrtí nebyla v kontaktu, neboť újma člověka se neodvíjí toliko od časnosti kontaktu s blízkým, jako spíše od vnímané, respektive pociťované blízkosti k druhému a síly pouta k němu. Mezi žalobkyní a otcem bylo silné pouto, žalobkyně pociťovala k otci blízkost a toužila po možnosti některé záležitosti s ním uzavřít, rozloučit se a otce pohřbít. Poukázala na vyjádření paní , jméno FO, , podle kterého „psychická újma je ve složitém vztahu paradoxně vyšší a silnější s potencionalitou patologizovat prožívání více, než kdyby se jednalo o ideální vztah“. Soud prvního stupně své rozhodnutí poněkud tendenčně postavil na kritice žalobkyně a nikoli naopak žalované, která navzdory probíhajícímu sporu stále nemá postup stran vyrozumívání o úmrtí nastavený v souladu se zákonem. S ohledem na okolnosti případu a význam práva na pietu a důstojné rozloučení s blízkým má být újma žalobkyně odčiněna také v penězích, a to i s poukazem na okolnost zvláštního zřetele hodnou dle § 2957 o.z., kterou je liknavost přístupu žalované k systémovému přenastavení praxe.7. Žalovaná i vedlejší účastník na straně žalované navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného.8. Krajský soud v