70 Co 2/2025-358 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným (v pořadí druhým) rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. , číslo, – zahrada, parc. , číslo, – orná půda a pozemku parc. , číslo, – zahrada, vše k. ú. , adresa, , obec , adresa, (I. výrok) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady řízení (II. výrok).2. Rozhodl tak poté, co odvolací soud usnesením ze dne 26. 3. 2024, č. j. 70 Co 207/2023-252, zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, podle něhož měl soud vyzvat žalobce k doplnění tvrzení a důkazů ohledně přesvědčení právních předchůdců žalobce a žalobce o tom, že jim náleží právo držby jako vlastníkům pozemků, posuzované z objektivního hlediska a založené, byť na domnělém právním titulu, přičemž rozhodným okamžikem, ke kterému se úmysl držitele posuzuje, je okamžik uchopení držby, a k doplnění tvrzení a důkazů ohledně prokázání, že pozemky, k nimž se domáhá určení vlastnického práva, jsou totožné s pozemky, jejichž držby se ujali jeho právní předchůdci nikoliv v nepoctivém úmyslu.3. Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení vlastnického práva k pozemkům parc. , číslo, a parc. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále též jen předmětné pozemky), jelikož jiným způsobem, než požadovaným soudním rozhodnutím, žalobce nemůže dosáhnout zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí. Měl za prokázané, že tyto pozemky vznikly až v roce 2007 v rámci komplexních pozemkových úprav, proto k vydržení vlastnického práva k nim by mohlo dojít uplynutím vydržecí doby, počítané od právní moci rozhodnutí o pozemkových úpravách. U pozemku parc. , číslo, v k. ú. , adresa, , což bylo původní označení předmětných pozemků, pak žalobce, a to ani přes výzvu soudu, netvrdil, na základě jakých právních titulů nabyli přesvědčení o svém vlastnickém právu jeho předchůdci – babička a otec, a tudíž tato absentující tvrzení ani nemohl prokázat. Pokud šlo o přesvědčení samotného žalobce o vzniku jeho vlastnického práva k pozemku parc. , číslo, opírající se o darovací smlouvu z roku 2002, o které žalobce až po výzvě soudu tvrdil, že byla domnělým právním titulem pro vydržení jeho vlastnického práva k pozemku parc. , číslo, , soud uvedl, že z darovací smlouvy bez dalšího není možné dovodit, že by takovým domnělým titulem mohla být. V té době totiž již existoval katastr nemovitostí jako veřejný seznam, do něhož se zapisovala vlastnická práva k nemovitostem a v němž se také nacházely katastrální mapy, do nichž mohl žalobce nahlédnout, a pokud tak neučinil, pak jeho subjektivní přesvědčení, že by se uvedená darovací smlouva měla týkat i pozemku označeného jako pozemek parc. , číslo, , k dobré víře v jeho vlastnické právo k uvedenému pozemku rozhodně nemohlo postačovat, a to i s ohledem na nezanedbatelnou výměru tohoto pozemku (přes 5000 m2). Skutečnost, že žalobce do katastru nemovitostí nenahlédl a neověřil si, jaké pozemky jsou mu darovány, tedy jeho nedbalost, nemůže založit dobrou víru a být tak důvodem vydržení vlastnického práva k pozemkům, a to ani řádného ani mimořádného vydržení; absenci běžné opatrnosti rozhodně nelze nazvat poctivým úmyslem. Žalobce nemohl být s ohledem na shora uvedené od vzniku předmětných pozemků v dobré víře, že je jejich vlastníkem, nemohl nikdy své vlastnické právo řádně vydržet podle § 132 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.). Vzhledem k tomu, že od roku 2007 neuběhla zákonná dvacetiletá vydržecí doba pro mimořádné vydržení, nemohl vlastnické právo k těmto pozemkům vydržet ani mimořádně. Žádný jiný důvod, na jehož základě by žalobce nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům, tvrzen ani prokázán nebyl, proto soud prvního stupně žalobu ve vztahu k předmětným pozemkům zamítl.4. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, který vytýkal soudu prvního stupně, že při posuzování držby pozemků žalobcem i jeho předchůdci opakovaně zaměňoval, resp. ztotožňoval podmínky vyžadované pro vydržení dle zákona č. 140/1994 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.) a řádné vydržení dle zák. č. 89/2012 Sb. obč. zák. (dále jen o.z.), s podmínkami vyžadovanými pro mimořádné vydržení dle o.z., v důsledku čehož věc nesprávně právně posoudil. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se této problematiky (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 1241/2022, ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022). Shrnul, že pro mimořádné vydržení je třeba, aby vydržiteli nebyl prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby (to, že později zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný, nemá za následek zánik podmínek mimořádného vydržení) a uplynutí vydržení doby 20 let. Připustil, že se mu v případě pozemků parc. , číslo, , , číslo, v k. ú. , adresa, nepodařilo předložit prvotní tituly, na základě kterých se jeho babička jako právní předchůdkyně chopila držby, avšak z žalobcem předložených dokumentů je zřejmé (zápis ze schůze Hospodářskotechnické úpravy půdy z roku 1979, protokol o směně pozemků ze dne 8. 6. 1979 a žádost o změnu placení zemědělské daně ze dne 3. 2. 1993), že jeho otec se chopil držby nikoliv v nepoctivém úmyslu. Zdůraznil, že pro mimořádné vydržení není nutné, aby držitel prokázal právní důvod držby, neboť je podstatné, zda byl či nebyl v době uchopení držby v nepoctivém úmyslu. Žalobce se chopil držby na základě darovací smlouvy z roku 2002, když měl zato, že mu otec daroval i pozemky dnes označené parc. , číslo, v k. ú. , adresa, , přestože tyto v darovací smlouvě uvedeny nebyly, a to proto, že domluva mezi žalobcem jako obdarovaným a jeho otcem jako dárcem byla taková, že mu daruje všechny pozemky, které vlastnil. Při posuzování podmínek mimořádného vydržení u těchto dvou pozemků soud prvního stupně zaměnil podmínky jednotlivých druhů vydržení, a to držbu poctivou s držbou v nepoctivém úmyslu. Žalobce považuje za nesprávný závěr soudu prvního stupně, že byl v jeho případě dán nepoctivý úmysl při uchopení držby. Dále poukázal na to, že se soud prvního stupně odchýlil od závazného právního názoru odvolacího soudu obsaženém v jeho usnesení ze dne 26. 3. 2024, č. j. 70 Co 207/2023-252, když dospěl k závěru, že žalobce nemohl pozemky parc. , číslo, mimořádně vydržet, protože tyto vznikly v důsledku pozemkových úprav v roce 2007 a doposud neuběhla zákonná vydržecí doba pro mimořádné vydržení. Žalobce se domníval, že na pozemky parc. , číslo, v k. ú. , adresa, nelze pohlížet jako na pozemky, které nově vznikly po pozemkových úpravách v roce 2007 a měl za to, že prokázal, že pozemky parc. č. 471/1 a 471/2, které drželi jeho právní předchůdci, odpovídají svojí polohou pozemku parc. , číslo, a rovněž odpovídají pozemkům označeným aktuálně parc. , číslo, v k. ú. , adresa, . Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. , číslo, v k. ú. , adresa, .5. Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, neboť žalobce nesplnil podmínky pro vydržení ani mimořádné vydržení předmětných pozemků.6. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce odvolání částečně zpět, a to ohledně určení vlastnictví k pozemku parc. , číslo, , k. ú. , adresa, , a odvolací soud v souladu s § 207 odst. 2 o.s.ř. odvolací řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku).7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanoveními § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.] i nad rámec odvolacích důvodů a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Po částečném zpětvzetí odvolání ohledně určení vlastnictví k pozemku parc. , číslo, , k. ú. , adresa, , se odvolací soud nadále zabýval tím, zda žalobce mimořádně vydržel vlastnické právo k pozemkům parc. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále též jen předmětné pozemky).9. K nabytí vlastnického práva žalobce vydržením mělo dojít po 1. 1. 2014, dovolací soud proto podle § 3028 odst. 2 o.z. postupoval při posouzení předpokladů pro vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.).10. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.11. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.12. Odvolací soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů usnesením ze dne 6. 8. 2025, č. j. 70 Co 2/2025-324