70 Co 33/2025-83 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 825,91 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (I. výrok) a naopak zamítl žalobu na zaplacení částky 11 400 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (II. výrok). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).2. Soud prvního stupně dovodil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, přičemž spotřebovaná energie byla žalovanému řádně vyúčtována fakturami, které neuhradil. Proto soud prvního stupně žalobě na úhradu ceny za odebranou elektřinu a plyn spolu s úroky z prodlení vyhověl. Žalobu naopak zamítl ohledně smluvních pokut za prodlení s platbami a za předčasné ukončení smluv, neboť s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil na základě bližší argumentace jejich neplatnost pro rozpor s dobrými mravy.3. Proti II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jejich změny vyhověním žalobě a přiznáním náhrady nákladů řízení, případně jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, dle kterého se mají podstatná ujednání smlouvy nacházet na druhé podepsané straně smlouvy, neboť na této straně se nenachází žádný vzájemný závazek smluvních stran, naopak právě na první straně smlouvy jsou podstatné náležitosti smlouvy, jako je vzájemný závazek stran či způsob určení ceny. Na druhé straně smlouvy jsou pro snadné zpracování shromážděny všechny individualizované údaje a cíleně se na této straně nenachází žádný delší text, který by nepozorný spotřebitel mohl považovat za smlouvu. Co se týče první strany smlouvy, jsou jednotlivá smluvní ujednání rozčleněna do nadepsaných odstavců (např. uzavření a trvání smlouvy, smluvní sankce). Písmo může být považováno za menší, ale je dostatečně čitelné ve srovnání např. s popisky na potravinových obalech. Není správné zjištění, že povinnosti žalobkyně žádná smluvní pokuta neutvrzuje, když povinnosti žalobkyně utvrzuje smluvní pokuta sjednaná pro případ neoprávněného přerušení dodávky do odběrného místa a pro případ prodlení přesahujícího 10 dnů s vrácením přeplatku převyšujícího 500 Kč. Žalobkyně také poukázala na povinnosti, které zatěžují výhradně ji, jako je právo žalovaného na náhradu za porušení standardu dle vyhl. č. 545/2006 Sb. a č. 540/2005 Sb. Pro zhodnocení, které ujednání je zakázané, je třeba posoudit nejen, jestli smluvní ujednání zakládá nerovnováhu, ale také, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem poctivosti a je významná.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu i nad rámec odvolacích důvodů a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Podle § 1815 zák. č. 89/2012 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „o. z.“) se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.6. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Odvolací soud poukazuje na svou rozhodovací praxi (viz naposledy rozsudek ze dne 21. 5. 2025, č. j. 70 Co 235/2024-109, a v něm uvedená předchozí rozhodnutí), která totožné nároky žalobkyně vždy považovala za nedůvodné, neboť se opírají o smluvní ujednání, která jsou zneužívající (§ 1813 o. z.), k nimž se nepřihlíží (§ 1815 o. z.).11. Ochrana spotřebitele sice není v ústavním pořádku České republiky zakotvena v podobě samostatného ústavně zaručeného práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13 či ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13), Ústavní soud ovšem ve své judikatuře vychází z toho, že se spotřebitelé ve vztazích s podnikateli nacházejí v nerovném postavení vzhledem k odbornému zázemí podnikatele, jeho větší profesionální zkušenosti, lepší znalosti práva či snazší dostupnosti právních služeb pro podnikatele. Tato faktická nerovnost je důvodem k tomu, aby byla spotřebiteli jako slabší straně poskytnuta zvýšená míra právní ochrany. Jinak vyjádřeno, ochrana spotřebitele je jedním z projevů zásady ochrany slabší strany, která je součástí ústavního principu rovnosti dle čl. 1 Listiny, a to v materiálním pojetí (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. I. ÚS 615/17 či ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 3399/14).12. Dle judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) má být text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný.13. Tento požadavek však není v případě daných ujednání o smluvních pokutách naplněn, neboť obsah a vizuální forma smlouvy jsou tvořeny kombinací takových praktik, které ujednání účastníků ve svém souhrnu činí nepřehledným.14. Za takové praktiky lze považovat především vytvoření dojmu, že smlouva začíná a končí na straně 2/2, a to zejména umístěním grafického loga žalobkyně na str. 2/2, označením účastníků na straně 2/2, jakož i umístěním individuálních ujednání (označení produktu) a místa pro podpis na straně 2/2, což v souhrnu na spotřebitele jako laika vytváří dojem, že právě jen na této straně smlouvy je vše podstatné (je zde uvedeno kdo a co bude poskytovat, resp. odebírat a kolik budou činit měsíční zálohy). K uvedenému se pak přidává fakt, že strana 1/2 smlouvy je psána velmi malým písmem, na rozdíl od str. 2/2 není přehledně členěna, text je tvořen z dlouhých odstavců a dlouhých souvětí, obsahuje málo přehledné a graficky neoddělené vsuvky a závorky, vizuálně působí spíše jako obchodní podmínky a zcela nelogicky předchází konkrétním údajům o účastnících smlouvy, místě spotřeby apod., nejsou do ní uváděny žádné údaje za součinnosti zákazníka. Toto vše dohromady činí stranu 1/2 smlouvy nepřehlednou a spotřebitelsky nepřívětivou a v kombinaci s dojmem navozeným ze strany 2/2 smlouvy to fakticky odrazuje spotřebitele od pozorného čtení veškerého textu smlouvy (tj. zejména dlouhého textu na str. 1/2 smlouvy).15. Na uvedeném nic nemění ani odvolací argumentace žalobkyně, že ujednání o smluvní pokutě není jednostranně, neboť povinnosti žalobkyně naopak utvrzuje smluvní pokuta sjednaná pro případ neoprávněného přerušení dodávky do odběrného místa a pro případ prodlení s vrácením přeplatku. Krom výše uvedeného nutno uvést, že zneužívajícím ustanovením ve smyslu § 1813 o. z. je takové ujednání, jenž v rozporu s požadavkem poctivosti zakládá významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, přičemž ujednáními o smluvních pokutách žalobkyně (jako podnikatelka) na úkor žalovaného (jako spotřebitele) výrazně eliminuje své podnikatelské riziko, když si sjednává trvání příjmu z daných smluv i pro případ, že bude ukončena dodávka, mimo jiné i jako důsledek opakovaného porušení platební povinnosti, které tak v souhrnu má být v rozporu s požadavkem přiměřenosti významně nerovnovážně v neprospěch spotřebitele sankcionováno dokonce vícekrát (smluvní pokuta za nedodržení doby trvání smlouvy ukončené pro neplacení, smluvní pokuta za prodlení s platbou a nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, který tím není dotčen). Jak správně uvedl soud prvního stupně, dodavatel by měl obecně generovat zisk z toho, že dodává energii, nikoli z toho, že byla dodávka předčasně ukončena a dodavatel energii nedodává, ale snaží se inkasovat z titulu smluvní pokuty částky, které tvoří měsíčně až několik desítek procent ceny potenciálně dodávané energie.16. Lze tedy uzavřít, že k daným ujednáním o smluvních pokutách nelze s ohledem na § 1813 a § 1815 o. z. přihlížet, kdy formulace, že k zneužívajícímu ujednání "se nepřihlíží", má za důsledek, že se na něj nahlíží jako by nebylo vůbe