74 Co 160/2024-163 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem ze dne 18. 6. 2024 uložil Okresní soud v Blansku (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) žalovanému zaplatit žalobci částku 11 710 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a nahradit mu náklady řízení (II. výrok).2. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:a) Dne 26. 2. 2019 uzavřela společnost , Anonymizováno, ., od 28. 11. 2019 , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“ či „poskytovatel úvěru“), s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), ve které se zavázala žalovanému poskytnout částku 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč a úrokem 13,49 % ročně v 38 měsíčních splátkách po 1 984 Kč, počínaje 22. 3. 2019.b) Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z informací poskytnutých samotným spotřebitelem v dotazníku, přičemž jeho příjem byl verifikován výpisem z účtu za jeden měsíc. Od žalovaného zjištěné údaje porovnal z pohledu jejich věrohodnosti s veřejně dostupnými informacemi, jako např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ), přičemž neponechal stranou ani lustrace ve veřejně dostupných databázích, ze kterých vyplynulo, že dosavadní úvěrové zatížení žalovaného činí 10 065 Kč, a žalovaný řádně své závazky splácí. Na základě uvedeného dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že v silách žalovaného bylo splácet měsíční splátku úvěru ve výši 1 984 Kč.c) Částka 60 000 Kč byla dne 27. 2. 2019 převedena na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě.d) Žalovaný uhradil celkem 66 988 Kč.e) Spotřebitelský úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 29. 9. 2022 pro prodlení žalovaného s úhradou splátek.f) Na základě fúze došlo ke sloučení žalobce se společností , právnická osoba, . (zanikající společnost).g) V reakci na předžalobní výzvu žalovaný sdělil, že je připraven uhradit ve splátkách dluh na jistině a původní úrok. Žalobce reagoval tak, že trvá na uhrazení celé požadované částky (včetně sjednaných a zákonných sankcí a dalších dohodnutých plateb).3. Po právní stránce věc soud prvního stupně posoudil podle § 2395, § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně a dostatečně, neboť vyšel z verifikovaného příjmu žalovaného, údajů o životním a existenčním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva, porovnal příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních závazků, přičemž o správnosti úsudku poskytovatele úvěru svědčí to, že žalovaný uvedené splátky hradil po dobu více než jednoho roku.4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že soud posoudil uzavřenou Smlouvu jako platnou v rozporu s právními předpisy a judikaturou Soudního dvora EU, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, kdy nesprávně uzavřel, že žalobce dostál své povinnosti zkoumat řádně a dostatečně úvěruschopnost žalovaného. Neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je neplatností absolutní a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je činností, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím, rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, resp. domácí, rozpočet spotřebitele, jeho příjmy a výdaje. Musí být rovněž zohledněno rodinné postavení spotřebitele (zda vyživuje další osoby, či zda se na provozu domácnosti podílí další osoba). Posuzování úvěruschopnosti je ryze individuální záležitostí, týká se jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu úvěru. Samotný spotřebitel má povinnost poskytnout na žádost poskytovatele úvěru pravdivé, úplné a přesné informace, které jsou nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Tato povinnost spotřebitele však nezbavuje poskytovatele úvěru povinnosti s odbornou péčí tyto údaje řádně prověřit a vyhodnotit. Pokud má poskytovatel úvěru pochybnosti o správnosti údajů, je povinen požadovat jejich objasnění. Údaje musejí být aktuální a vypovídající o finanční situaci spotřebitele v době, kdy o spotřebitelský úvěr žádá. Součástí odborné péče je i obezřetnost, která vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené spotřebitelem, ale k jejich ověření.6. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek potvrzen. Ochrana spotřebitele není absolutní, nechrání spotřebitelovu nedbalost, nezájem či lhostejnost při uzavírání smlouvy. Žalobce předpokládal, že mu žalovaný poskytne úplné, správné a pravdivé informace. Primárně to měl být žalovaný, kdo měl při přebírání závazku na svou osobu posoudit, zda je a bude schopen závazku dostát. Navíc žalovaný je osobou s právním vzděláním, který vykonával funkci soudce okresního soudu. Žalovaný konsolidoval spotřebitelským úvěrem jinou spotřebitelskou půjčku (u společnosti , právnická osoba, . – půjčka , Anonymizováno, ). Navíc bylo zjištěno, že stávající úvěr u společnosti , právnická osoba, . s měsíční splátkou 1 868 Kč byl již uhrazen. Úvěrové zatížení žalovaného tak bylo nižší, než vyplývalo z úvěrové zprávy. Právní předchůdce žalobce vycházel ze skutečně zjištěných a ověřených výdajů, kdy uzavřel, že žalovanému zbude měsíčně k dispozici částka 6 753 Kč, ze které byl schopen měsíční splátku úvěru ve výši 1 984 Kč platit. Při posouzení úvěruschopnosti nebylo vycházeno z výše výdajů tvrzených žalovaným, ale právní předchůdce žalobce tyto sám stanovil ve vyšší výši.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. Práva a povinnosti stran je třeba posoudit podle právních předpisů platných a účinných v době uzavření Smlouvy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy sice upravoval neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti jako neplatnost relativní, nicméně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ale především z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, vyplývá že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.13. N