74 Co 45/2025-132 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 19 646,35 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 18 057,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 703,98 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 18 % ročně z částky 37 703,98 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Společnost , právnická osoba, ., IČO , Anonymizováno, , (dále jen „předchůdce žalobce“), uzavřela s žalovanou dne 17. 4. 2013 smlouvu o zřízení a vedení konta pro mladé, na základě které žalované zřídila a vedla běžný bankovní účet č. , č. účtu, .b) Žalovaná s předchůdcem žalobce uzavřela dne 21. 12. 2015 smlouvu o kontokorentním úvěru ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 18 % ročně (dále jen „Smlouva“).c) Žalovaná čerpala úvěr ve výši 19 646,35 Kč.d) Dopisem ze dne 5. 4. 2022 předchůdce žalobce oznámil žalované zesplatnění kontokorentního úvěru a odstoupení od smlouvy o vedení běžného účtu a současně ji vyzval k úhradě částky 37 703,98 Kč.e) Předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy nezkoumal ve vztahu k žalované ničeho. Není zřejmé, na co byla dotazována, co bylo zjišťováno a dokladováno. Z předložených listin vůbec neplyne, kde žalovaná bydlí, s kým, zda a kde je zaměstnána, jaké jsou její příjmy, výdaje a jejich skladba.f) Žalobce neprokázal, že by jeho předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované.g) Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě postoupení pohledávky.3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2395, § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům:a) Žalobce je ve sporu aktivně legitimován.b) Uzavřená Smlouva je smlouvou o úvěru.c) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.d) Žalovaná je povinna vydat žalobci pouze bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.) ve výši čerpané částky 19 646,35 Kč. Žalobce tvrdí, že žalovaná na úvěr neuhradila ničeho.e) Žalobou uplatněný nárok na smluvní plnění (poplatky, smluvní úrok) není důvodný.f) Zákon o spotřebitelském úvěru speciálně upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele. Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 646,35 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení, a proti III. výroku podal žalobce odvolání. Požadoval přiznání úroku z prodlení z nezaplacené jistiny. Vytkl soudu, že věc nesprávně právně posoudil, když na věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zdůraznil, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena již dne 14. 12. 2015, tj. za účinnosti předchozího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právě citovaná právní úprava, na rozdíl od současné úpravy, neobsahovala speciální pravidla splatnosti neuhrazené jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a z toho důvodu po ní žalobce požaduje zaplacení úroků z prodlení. Nárok žalobce na úroky z prodlení vyplývá přímo z § 1970 o. z. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2023, které jí bylo odesláno dne 10. 1. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do její sféry dispozice. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 24. 1. 2023 dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. z částky bezdůvodného obohacení. Žalobce následně upomínal žalovanou o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2023. Odeslání upomínky do sféry dispozice žalované pak prokázal podacím lístkem , právnická osoba, . Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné.8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku a z pravomocné části II. výroku rozsudku.9. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího řízení výlučně otázka, zda žalobci vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z přiznané jistiny od 24. 1. 2023 do zaplacení, resp. otázka jakou právní úpravou se předmětný spotřebitelský úvěrový vztah řídil.10. Odvolací soud shledává důvodnou odvolací námitku žalobce, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Úvěrová smlouva byla uzavřena 21. 12. 2015. Na tuto je proto třeba aplikovat zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, nikoli zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti teprve od 1. 12. 2016.11. Tato skutečnost nic nemění na věcné správnosti závěru o neplatnosti úvěrové Smlouvy (§ 9 zákona č. 145/2010 Sb.). Žalobce tento závěr soudu ani nenapadal.12. Právní posouzení soudu prvního stupně, na kterém postavil svůj závěr o nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku na úrok z prodlení, však neobstojí. Zákon č. 145/2010 Sb. na rozdíl od zákona č. 257/2016 Sb. neobsahuje speciální právní úpravu splatnosti bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy v návaznosti na porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Je tak třeba aplikovat příslušná obecná ustanovení občanského zákoníku, konkrétně § 1958 odst. 2 o. z. upravující splatnost závazku tzv. „na výzvu“.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Žalobce nedoložil odeslání oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 1. 2023, od kterého odvíjí požadované příslušenství.16. Odvolací soud proto v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování následnou Výzvou k plnění ze dne 28. 6. 2023 a příslušným podacím lístkem.17. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2023 má odvolací soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 51 039,69 Kč ve lhůtě do 13. 7. 2023.18. Z příslušného podacího lístku má odvolací soud za prokázané, že výzva byla žalované odeslána prostřednictvím , právnická osoba, . dne 29. 6. 2023.19. Žalobce tak prokázal odeslání následující výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2023, prostřednictvím které poskytl žalované k úhradě pohledávky lhůtu do 13. 7. 2023. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení a žalobci tak od 14. 7. 2023 náleží úrok z prodlení z pravomocně přiznaného bezdůvodného obohacení. K tomuto dni činil úrok z prodlení 15 % ročně. Odvolací soud však vycházel z výslovného požadavku žalobce na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně.20. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 646,35 Kč od 24. 1. 2023 do 13. 7. 2023, dle § 219 o. s. ř. potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).21. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75